Na Probuzenou šelmu jsem narazila už při hledání další knihy pro poslech. Ale říkala jsem si, že přece jen napínavá detektivka by se měla číst, neměla bych se spoléhat na interpreta, že mi správně nadávkuje emoce. Ještěže tak! František Niedl si totiž s Michalem Dabertem opravdu pohrál a čtení jsem si užila.
Dabert v minulosti osvobodil zaoceánskou loď od veliké zkázy. Přispělo tomu i to, že zabil hodně teroristů právě na onom parníku. Takže se není čemu divit, že v současnosti se mu islamisté mstí a honí ho po celé Evropě, jen aby ho dostali. Dabert se nedá zabít lehce, sám se drží osvědčeného – snižování stavů protivníka.
Pokud, jako já, neznáte dílo Františka Niedla jako já a bojíte se, že začít šestým dílem série není to pravé ořechové, nebojte se. Autor z předchozích dílů sice sem tam něco vyzradí, nikdy ne ale tolik, aby vám zkazil chuť si je přečíst. Právě naopak – skvěle tím navnadí váš zájem. Otázkou pak je, jestli vaše nadšení přežije i po přečtení Probuzené šelmy. Asi jsem krutá, ale styl, kterým Niedl píše nejspíše nesedne každému. Za mne bylo skvělé, jak v knize střídal pasáže prosycené napětím s těmi úplně klidnými. S těmi, které popisovaly místa, jimiž Dabert projíždí. Seznamoval nás i s kusem historie či legendami kolem destinací, ke se rozhodl hlavní hrdina ubytovat. Ze všech těchto kousků knihy jde cítit láska k jídlu, k moři, k lodím nebo jen k prostému užívání dne. Těchto klidných “okamžiků” bylo nakonec tolik, že občas zavíraly čtenáři oči spokojeností.
Co do akce se Niedl nedržel zpátky. Naštěstí je Dabert tak trochu super-muž. Takže s přehledem zůstává naživu díky logickému úsudku a rychlosti jednání. Nebere si servítky, jde mu přece o to, aby přežil. Že za ním zůstane hrst mrtvých teroristů je bohužel smutná realita. Akční scény autor popsal bravurně do detailu. Užívala jsem si každé slovo i přes to, jak nereálné mi vše kolem útěku a boje o přežití přišlo. Oblíbila jsem si Dabertův humor, kterým je prosycena celá Probuzená šelma.
Jenže co je krásné a naplňující a tím pádem intenzivní, postupně upadá s délkou prožívaných emocí. A právě ten nekonečný boj, který byl sice proložen jiným úkolem, byl zdlouhavý a pak už i krapet nudný. Věděla jsem, co bude. Protože už to tu bylo a už jsem necítila potřebu sedět přikovaná v křesle a čekat na výsledek bitvy jako v první části knihy. Navíc se mi výsledné řešení zdálo odfláknuté a špatně načasované. U toho je sice nutno brát v potaz, že sběr informací zabere nějaký čas. Proto řešení nemohlo přijít hned. Takže ok, zde negativní názor stáhnu. Ale uzavření celého zdlouhavého procesu autor nezvládl.
Jako by sám byl unavený a i to se promítlo do knihy. Dabert sice byl plný energie, skrz Probuzenou šelmu k nám promlouvala láska a pokora k světu, kterou Niedl oplývá. Ale také jsem z knihy cítila ucajdanost. Předávání informací o místech, které mělo působit nadnesenou a uvolněnou atmosféru, fungovalo chvíli, pak šlo spíše o stařecké vzpomínání a užívání si života skrze svého knižního hrdinu. A to na mne přenášelo únavu. Měla jsem chuť si jen sednout k oknu a snít, nechat všechno být a prostě jen existovat. Sama tohle vnímám jako negativum knihy. Možná v jiném životním období bych Probuzenou šelmu adorovala právě díky vlivu, jaký na mě má.
Probuzená šelma od Františka Niedla sice má v mých očích pár nedostatků, ale autor píše natolik skvěle, že si seženu další díly, protože jsem si štramáka Daberta se suchým až černým humorem zamilovala. A podlehla bych jeho kouzlu okamžitě, kdyby jej na mne použil.
About The Author
