Lisa Regan patří mezi mé oblíbence. Mnohdy píše přesně ty věci, které na detektivkách nesnáším… Ale píše tak zatraceně čtivě, že nemám sílu (a čas) si dělat delší poznámky a stejně jí na konci všechno odpustím. Nemůžu si pomoci. Když tedy Cosmopolis ohlásil osmý díl, Závod s časem, bylo jisté, že knihu CHCI!
Josiina sestra Trinity po hádce zmizí. Když se pak detektiv Quinnová snaží o omluvu, najde na místě opuštěné auto a kosti. Po chvíli naštěstí i vzkaz, díky kterému se Josie ponoří do sestřiny minulosti a zjistí, že ani dítě vyrůstající v dostatku to nemělo lehké. A protože Regan čtenáře nešetří, samozřejmě se setkáváme s padouchem, který je bizarní.
Překvapení?
Před každým dalším dílem s Josie si říkám, čemu všemu svou hrdinku autorka ještě vystaví? Jaké tajemství z minulosti vyhrabe? Kdo bude detektiva pronásledovat tentokrát? Regan mne už dvakrát překvapila. Závod s časem je překvapení třetí – a pro mne rovnou dvojité. Neuhodla jsem vraha!
Záměrná chyba nebo únava?
Josie se pohádá se sestrou, ta odjede na chatu a “puf” objeví se kosti. Celá kniha se pak vine kolem únosu. Stranou jdou city s Noahem, stranou jde averze k náčelníkovi. Regan se prostě a jednoduše zaměřila na pátrání po Trinity. Tým si dnem i nocí nedal pokoj, dokud Josie nepomohla sama sestra. Sice pro mne absolutně bizarním způsobem, ale úplně mimo logiku skutečnosti autorka nebyla. V Závodě s časem sledujeme mravenčí policejní práci od stolu. Když do hry vstoupí další kousek, který může s hledáním pomoci, příběh dostává trhliny. Vážně je Josie a její lidi lepší než mocná policie z Quantica? Vážně dokázala novinářka přijít na něco, co černým sakům uniklo? A proč mají dodané spisy tolik chyb? Autorka musela být hodně unavená a redaktorka taky, že tohle prošlo. Nebo šlo o osobní mstu Regan?
A co samotná Josie?
Pokud se v těch málo chvílích nevěnujeme pátrání a neseznamujeme se s vrahovou minulostí, sledujeme psychický posun samotné Josie. Ten se autorce ohromně povedl. Nepůsobí násilně a do díla skvěle pasuje. Vykresluje především stránky hrdinky, jejichž vývoj lze sledovat v průběhu celé série. Sebereflexe a přístup k ostatním však neustupují buldočí tvrdohlavosti Josie.
I když mám výhrady, po dalším díle s detektivem Josie Quinnovou stoprocentně sáhnu. Čtivosti Reganinu stylu se v mých očích máloco vyrovná – respektive i když mne autorka mnohdy štve, využívá klišé a její hrdinové jsou občas “super”, prostě jde o návykové čtení a já si nedokážu pomoct a držet se od ní dál.
About The Author
