U čtení detektivek, kde se vyskytuje sériový vrah, si vždycky říkám, je to možné? Jak je možné, že existuje tolik brutálních násilníků, kteří unikají spravedlnosti? Vezměte si třeba Keyese, který vraždil po celé Americe a chytili jej “náhodou”. Někde jsem četla, že to nejhorší, co si teď dovede představit, se právě někomu na světě děje. Upřímně si nedokážu představit, že by Šifra od Isabelly Maldonado získala reálné kontury! O to víc, když autorka děj příběhu nechala běžet i na sociálních sítích…
Isabella Maldonado, bývalá portorická policistka, se dala na psaní už dávno, když světu představila Verandu Cruz. Sérii jsem v českém jazyce nenašla, je pro mne tedy “její prvotinou” právě Šifra s hrdinkou Ninou Guerrerovou. Pokud by bylo možné srovnat autorku s někým, kdo již na českém poli působí, na rozdíl od kolegyně Vendi (recenze), přirovnala bych Ninu k Charlie Staffordové od Sarah Flint. I Flin je bývalá zastánkyně spravedlnosti. Proč? Protože jak Charlie tak Nina si mě nezískaly. Obě dvě jely one-woman show a tým, o kterém moc nevíme, jim k tomu přicmrndával. Obě dvě zvolily zajímavý motiv vraha, ale Maldonado Flint převyšuje kvalitou textu – možná to způsobil i překlad, to zas nechci Flint úplně křivdit. Ale pojďme přímo na Šifru.
Už jednou Nina vrahovi utekla a teď se jí, po jedenácti letech, snaží znovu dostat. A do jejího lovu zapojí nejen své vraždění, ale i brilantní mysl a sociální sítě, kde získá přezdívku Šifra. Nápor, který tak Nina musí snášet, je neskutečný. A ona přesto dál vytrvale vraha hledá, aby jej našla dřív, než zabije další dívku nebo přímo ji samotnou. Díky občasnému střídání pohledů se tak dostaneme do mysli Niny i vraha. Dokonce to na nás Maldonado narafičila natolik hezky, že nás chvilkami tahá za nos. Nebo nám při slibné stopě předvede něco, z čeho jsou otrávení nejen vyšetřovatelé z FBI, ale i čtenáři. Nádherné zapojení toho, jak nás trollí život.
Na Šifře se mi líbí její “psychologická hloubka”, která je na každém čtenáři, aby si ji našel po svém. Maldonado nám poskytne dostatek informací, ale nepitvá se v nich. Příběh je vlastně docela plytký, protože je o vrahovi, jeho řádění a Nině. I tak si tam ale každý může najít něco, co jej na dění kolem případu zasáhne a dodá mu další rozměr. Myslím si, že se mi spíše líbilo, že v knize nebylo až na pár psaných rozhovorů, žádné spamování facebookovými statusy,tweety, obrázky – i bez toho má knížka 367 stránek. I když Maldonado píše božsky a text graduje postupně, po dávkách (aby si to v závěru maličko pokazila jakousi zbrklosí…), nejsem si jistá, zda by mne stejně strhl i příběh o něco delší.
Zdroj obrázků: Pixabay.com, Z jihu
About The Author
