Krimi thrillerů je jako hub po dešti čili hodně. Hromada… hafo… kopec… je jedno, které synonymum vyberete, podstatou zůstává fakt, že konkurence je obrovská. Otázkou tedy je, zda Iluze sází i na něco jiného než objemnost.
Když je nalezena kouzelnická bedna s tělem ženy probodaným meči, přizve si inspektorka Mina Dabiriová k podivnému případu konzultanta – známého mentalistu Vincenta Waldera. Netradiční dvojice však záhy zjistí, že nestojí proti obyčejnému zabijákovi, nýbrž nebezpečnému sériovému vrahovi. A jediný způsob, jak ho dopadnout, je předvídat jeho kroky…
Bezmála šesti set stránkovou bibličku v knihkupectví rozhodně nepřehlédnete. Je to pořádný macík a obálka slibuje, láká a srdce milovníka krimi thrillerů se tetelí, protože čichá potenciál. Camilla Läckberg už toho má za sebou opravdu hodně. Přestože mi její tvorba ne vždy sedne, zatím mě nenaštvala natolik, abych její knihy číst nechtěla. Mám za sebou krimi thriller Krotitel, jednohubku Ženy bez slitování a duologii Faye – Zlatá klec a Stříbrná křídla. Neuvěřitelně mě lákala představa, že se ke Camille přidal další autor, který navíc těží ze svých zkušeností. Henrik Fexeus (viz medailonek pod recenzí), je skutečný mentalista a příběhu by to tím pádem mohlo dodat další rozměr.
Co se týká podání vyprávění, nedochází tu vůbec k ničemu výjimečnému. Ve třetí osobě sledujeme střídavě pohledy několika postav, jak hlavní dvojice, tak členů vyšetřovacího týmu i některých dalších vedlejších charakterů. Sem tam je zařazena i vzpomínková část, jejíž význam naplno pochopíte až ke konci. Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé. Ne tak extrémně krátké, jako to dělá třeba Chris Carter. Tak akorát, aby člověk, který nerad odchází v polovině kapitoly, a přesto chce odbíhat ke knize i během dne, nedostal cukání v oku, protože potřebuje dočíst, než půjde něco dělat (jako třeba já!).
Lidi. Ať už si o nich myslíte cokoli, na světě by bez nich byla nuda.
Ústřední pár tvoří vyšetřovatelka Mina Dabiriová a k ní se posléze přidá mentalista Vincent Walder. A protože se po nich v originále série jmenuje, rozhodně se s nimi nevidíme naposledy. To není spoiler, nýbrž fakt. Dále tu máme pestrou přehlídku policistů a tím, že vám je tu budu jmenovat, se nikam nedostaneme. Orientace v ději i postavách je úplně v pohodě. Není jich málo, ale ani moc – Iluze tím získává na pestrosti a čtenář má možnost nahlížet na vše z vícera úhlů. Máme tu tedy mrtvolu v bedně a externího přicmrndávače, který má policii při pátrání pomáhat. Společně se snažíme odhalit stopy, najít řád v chaosu a seznámit se se vším, co by mohlo být pro vyšetřování zajímavé. V mezičase poznáváme i jednotlivé postavy, nacházíme oblíbence, prudiče, arogantní kretény i nemastné neslané patrony. Je tu od všeho kousek a, světe div se, funguje to.
Kdo má rád, když je děj přímočarý a bez přehršle omáčky, tady bude špačkovat, až se mu z toho zavaří mluvidla. Iluze je čtivá, ovšem nalijme si čistého vína, je i hodně obsáhlá. Neustálé odbočky od případu mohou některé z nás rozčilovat, jiné naopak bavit, protože si k postavám vytvoříte vztah. První díl série Mentalista (český název – v originále Mina Dabiri a Vincent Walder), ve které sledujeme nejen samotné vyšetřování, ale i životy jednotlivých detektivů a bude tak potřeba dodržovat pořadí dílů, abychom správně chápali vazby a vztahy. Jestliže vám takový detektivní thriller nevyhovuje, Camilla Läckberg a Henrik Fexeus si vaši přízeň nejspíš nezískají.
Dalším potencionálním kamenem úrazu jsou hned dva podivíni v čele. Ano, původní název série dává najevo, že tu prostě bude pár (ne ve smyslu romantickém). Ale občas se může zdát, že je toho podivínství moc. Nebo naopak, že díky své podivnosti si právě proto rozumí a dobře se jim spolupracuje. To už je na delší diskusi.
Většinu obsahu samozřejmě šlo přehrát i později, takže bylo v podstatě nemožné o něco přijít. A v tom byla ta potíž. Byl si plně vědom toho, že je obětí psychologického principu dostupnosti. Co je nedostupné, je zajímavější. Ale moderní svět mu jasně ukázal, že princip funguje i naopak. Když je všechno dostupné, není zajímavé už vůbec nic. A Vincent nechtěl plýtvat časem na nezajímavé věci.
Camilla Läckberg i Henrik Fexeus dobře odhadli míru vyváženosti. Během čtení jsem se nenudila ani jednou. Naštvaná jsem ovšem byla několikrát. I když – to je možná až moc silné slovo. Spíš bych řekla rozčarovaná. Protože se podle všeho bude jednat o sérii, nečekejte, že vám bude odhaleno vše. Případ dojde svého závěru, ale otázky ohledně postav vám zůstanou. A to nesnáším! Proč? Protože musím čekat na pokračování. Potřebuji pokračování! Nechci zapomenout detaily, než vyjde a já se k němu dostanu! Ale taky jsem zvědavá a napnutá, neb i když je to bichle jako hrom, četla se výborně.
Ano, někdo by mohl říct, že jde jen o další populistický krimi thriller, který ničím nevyniká a kterých je tu už celá řada, tak proč začínat další sérii? Protože Iluze za to stojí! Je komplexní, plná pestrých a přitom nepřehnaných charakterů. Postavy se chovají uvěřitelně, nejsou to žádní superhrdinové, kteří se vyhnou vypálené kulce nebo skočí bez padáku a nic se jim nestane. Trápí se, dělají chyby, chovají se jako hovada, krvácí, mýlí se, hádají se, mají svá tajemství, úchylky, minulost… Jsou tam rezervy? Nepochybně. Ale vše dává smysl, i když bych třeba ocenila, kdyby to celé šlo trochu jiným směrem. Avšak jsem já autor? Nejsem. Já mohu z pozice čtenáře pouze zhodnotit, co se mi líbilo a co mi vadilo. Pokud možno bez spoilerů.
A tady to máte – důstojný člen škatulky/police/šuplíku ze žánru krimi thriller, kde policie pátrá po sériovém vrahovi a děj se točí nejen kolem vyšetřování, ale i životů zúčastněných. Iluze představuje náběh na velmi slibnou sérii, která možná není extrémně originální, ale z daného žánru si vybrala základní fungující rysy a přidala k nim slušně vychytanou omáčku. K dokonalosti chybí jen kousek, zvědavosti bylo učiněno za dost a zůstala i zdravá dávka napjatého rozčarování, protože něco si prostě musí nechat na příště!
zdroj obrázku: metafora.cz, amazon.com
