Do každé další knihy série Školy dobra a zla se mi začítá hůře a hůře. První díl byl luxusní pohádkou, ve Světě bez princů jsme se podívali na zoubek feminismu a opět si připomněli sílu přátelství. A v třetím pokračování, Poslední navěky, nám Soman Chainani naservíroval něco,u čeho si nejsem jistá, aby četl můj syn minimálně do 14 let! Pokud čekáte přidání sexu, zklamu vás. Erotika je fakt to poslední, co bych ve Škole dobra a zla hledala!
Jako každý díl i Poslední navěky začíná v Gavaldonu, knihomolské vesnici, kde neplatí kouzla. Nemůžu prozradit o moc víc, abych nespoilovala konec Světa bez princů. Dovolím si poznamenat jen to, že nic nebude takové, jaké by člověk po dočtení předchozího dílu čekal. Ono to totiž bude na jednu stranu šok, na druhou stranu se hlavní postavy budou chovat úměrně svému věku – 15-16 let. Kapitoly Agáty se budou střídat s kapitolami Sofie, která bude sdílet komnaty se Školníkem. Jenže i tak bude slunce v pohádkovém světě vyhasínat a bude hrozit konec světa… Zda na konci třetí části vyhasne neprozradí ani obsah, protože je, stejně jako název knihy, dvojaký!
Staré se v Poslední navěky propojí s novým – a pokud jste příběh ještě nečetli, věřte, že jsem teď použila velice, velice významnou repliku z knihy! Když se ale vrátíme k recenzi – setkáme se mimo věhlasných pohádkových postav i se známým triem Hestera, Bledule a Otylka. Nejsem si jistá, jestli tento slet čarodějnic z pokoje 66 nemám radši než Sofii. Ta mi totiž k srdci nikdy nepřirostla, neboť se v ní občas vidím. A to mi hrozně vadí, raději bych byla jako Agáta. Ale ne v Poslední navěky, protože tím, že celý pohádkový svět bojuje o přežití, začínají se stírat hranice mezi dobrem a zlem, čistou duší a jedem prostoupeným srdcem. Z čehož na konci knihy bude nádherné doplnění samotného konce školní trilogie (na kterou pak navazují Kamelotská léta).
Do příběhu se mi hůře začítalo i z důvodu proměny myšlení postav. Děti už nejsou úplně děti, musí čelit veliké hrozbě z okolního světa, ale i z nitra vlastní duše – postavit se svým obavám. A v pohádkách, kde vše musí být čisté (láska, jed, přátelství,…), nic neočůráte. Když tak vzpomínám, kolik prostoru dostal samotný vnitřní boj postav, myslím si, že z těch pěti set stránek dobrou polovinu zabral! Pokud se neřešila nejistota Agáty, zloba Sofie a že je Teddy blbec, poskytl nám Chainani drobný popis vzhledu školy, kouzelného lesa nebo jiných pohádkových postav. Co jsem velice ocenila, bylo jakési kompletní uzavření triologie, vysvětlení otázek, které mnou hlodaly od prvního dílu Škola dobra a zla. Líbilo se mi, jak řešení otázek, které prostupují všemi třemi díly první trilogie, bylo doplněno válkou o přežití pohádkového světa. Co se mi líbilo méně – neumím si představit, že by některé, třeba ty bojové, scény (ač nebyly detailní) četl můj malý syn. Přitom nejen Poslední navěky, ale celá trilogie v sobě skrývají tolik hlubokých myšlenek! A do toho si představte, že byste nevěděli, že budou následovat Kamelotská léta – garantuji vám, že byste si, stejně jako já, absolutně nebyli jistí, zda vyhraje dobro nebo zlo!
Poslední navěky miluji a nenávidím zároveň. Příběh je jako zrcadlem každé duše – a to ani nemusíme žít v pohádce, abychom si v knize našli každý to svoje moudro, za které se stojí bít…
Zdroje obrázků: Databázeknih, Pinterest, Pixabay
About The Author
