Krásná obálka mnohdy předurčuje, zda příběh, který ukrývá, bude nebo nebude mít úspěch. Díky například testu Humbook-teamu si můžete vyzkoušet, zda skončíte se spolužákem nebo s elfem – to už je lákadlo, no ne? Pokud tedy není myšleno, s kým skončíte v base nebo přímo na popravišti, že.
Eira je mladá slečna, která žije ve stínu svého dokonalého a chytrého bratra. Ten ji miluje a chrání – žádné zlé úmysly v tom nehledejte. Marcusova malá sestřička totiž před pár lety zabila spolužáka. Samozřejmě to byla nehoda, ale když se pak v turnaji ukáže, že je nadaná, určitě jí to nikdo nepřičte k dobru. Soutěž, kdy může z každé kouzelnické frakce postoupit do finálního turnaje jen jeden zástupce, sblíží Eiru nejen s vyslanci sousedního světadílu a spolužákem, ale také rozvíří hladiny, které možná měly být ještě nějakou dobu klidné.
Čarodějka má potenciál. O tom nebudu spekulovat. Dost možná staví na dřívější autorčině trilogii Magie živlů (a ta má na Databázi knih hezká hodnocení). O to rozpačitější jsem při čtení fantasy o mladičké vodomějské učnici. Tedy z jazykového hlediska jsem byla úchvacena překladem. Kolik už tu bylo kouzelnických knih? Kolik mágů ovládalo živly? A tak je osvěžující číst o vodomějích, ohňonoších, zemělamačích či větroplavcích. A to beru v potaz jen domovinu naší hlavní hrdinky. Protože za mořem, v oblasti Půlměsíčního království, jsou elfové se svými schopnosti. Nemusíte se bát, že co do zeměpisu byste se v ději ztráceli – vždy můžete nalistovat na první stránky knihy a rovnou si místa procházet na přiložených mapkách. Bohužel, tím pro mne, víceméně, pozitiva Čarodějky končí.
Moc mě to mrzí, ale i přes obrovskou čtivost, byl příběh suchý. Nevadilo mi, že byl předvídatelný od prvních kapitol. Chtěla jsem znát každičký detail Eiřiny magie a zjistit, proč se chová jak můra. Četla jsem neochvějně dál a dál. Vadilo mi, že zajímavé věci sice napsány byly, ale chyběla jim opravdovost. Celé knize o Čarodějce chybí kouzlo. Něco, co vás donutí chtít se do světa vydat za Eirou, pomoci jí jako její nejlepší kamarádka, stát po boku jejímu bratrovi, dumat nad tajemstvími, která dost možná neměla objevit.
Příběhu chyběl drive, který by čtenáře vábil, aby si vybral, jaký živel chce ovládat, s kým chce kamarádit. Chyběly detailnější či možná méně odbývající odpovědi na všechny zajímavé otázky – ale to, dejme tomu, může být tím, že jde o první díl. Dle závěru Čarodějky je více než jasné, že se od Elise Kovy dočkáme pokračování. Nejsem si úplně jistá, zda se autorce do toho guláše postav a intrik podaří vnést pořádek. Ale vadí mi to? Ani ne. Času, který jsem s kouzelnicí vládnoucí vodě a především ledu strávila, nelituji. I když mi celá zápletka a kniha přišla jako rychlokvaška, kdo jsem já? Kolik příběhů se složitým vnitřním systémem jsem vymyslela? Elise Kova by měla dostat šanci a ukázat i ve druhém díle druhé série, zda si zaslouží místa předních polic výkladů knihkupectví.
About The Author
