Afroameričanka na obálce a žádný boom kolem? Na Instagramu svého času lítali Mýtonoši s obdobnou obálkou, takže mne překvapila absence Pozlacených. A přitom mi přijdou jako mnohonásobně lepší fantasy než zmíněná afroamerická patlatina kolem krále Artuše.
Deka je dívka v rozpuku a čeká, zda bude krvácet zlato. Pokud ne, stane se členkou vesnice a konečně ji budou vesničané brát jako sobě rovnou. Jenže to by pak bylo rychle po příběhu a nebo by byl málo fantastický. Deka tedy nebude obyčejná dívka, bude démonka. A hned v prvních kapitolách ji Namina Forna, nadějná afroamerická autorka, zabije. Nehezky. Několikrát. Ale bez detailů. No a mimo to bude mnoho čtenářů asi rozčilovat přehnaný patriarchát. Bohužel, z dovětku se dozvíte, že Forna vycházela ze svých zkušeností z místa, kde se narodila. A bohužel i z pozdějších let studia v Americe. Na druhou stranu děkuji, opravdu moc děkuji, že mezi feministickými myšlenkami jsou v knize i ty druhé – že některé ženy prostě chtějí mít jen manžela a děti a žít svůj poklidný život.
K Pozlaceným mám snad milion výtek. Vyzdvihla bych především rychlost děje, který přinesl plytkost. I opravdu závažná témata útlaku “normálních” žen dostala na frak absencí hloubky. Autorka na nás háže pojmy, přidává další označení pro holky bojovnice, které krvácí zlato. Nevysvětlí je. Dokonce se řádně nevěnuje ani jejich historii – Forna tuto skutečnost ODBUDE zmínkou, že Dece, hlavní hrdince, bylo vše vysvětleno v jezírku, když se dávala dokupy. Nic víc! Maličko více se věnuje záhadným přerodům dívek a drobným vysvětlením boje. Jenže pak se vytasí s další anomalií, o které jsem do té doby nenašla zmínku! A to jsem listovala i zpětně, zda mne náhodou nestrhl děj… Pokud bych měla hodnotit jakousi obecnou formu, dala bych Forně tak dvě hvězdičky maximálně.
Proč nakonec dávám hvězd více? Příběh mladé dívky Deky, která touží po rodině, po přátelství, lásce a přijetí v těžce patriarchálním světě, je laskavý, milý, napínavý a tím pádem extrémně čtivý. Jemnost a křehkost duše, která šestnáct let dodržovala a ctila pravidla, která vládla vesnici a vlastně celé říši, je vyvážena přirozeností a dravou touhou žít. Prozření, že to, v čem žila a nelíbilo se jí a není úplně správné, doplňuje Forna válkou a proléváním krve. Sice povrchně, ale ve výsledku to je jedno. Sdělení, možná snad až poselství, které z Pozlacených sálá, dává čtenáři krásný a uspokojivý pocit.
Zdroj obrázků: Alatrosmedia, Fragment
About The Author
