Červenáka a jeho dobové detektivky mám moc ráda. Autor je bystrý, inteligentní, umí použít vtip a ironii. Jeho scény páchnou jako stoky, ve kterých se objevují mrtvoly, sexu se dostane každému, kdo jej vyhledá. A relativně dobrý konec je už jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Kniha Krev prvorozených je druhým dílem série s triem Stein, Barbarič a Jaroš. Bohužel pokud jste nečetli první díl, Mrtvý na Pekelném vrchu, budete chvílemi tápat, jak se kapitán, notář a kaprál dali dohromady. Jaké mezi sebou mají vztahy poznáte ještě do 50 stránky. A rovněž se do té doby i jistě zasmějete. Možná i nahlas. Slovní přestřelky mezi Steinem a Barbaričem jsou úchvatné.
Trio se na rozkaz arcivévody Matyáše vydává řešit zločiny do rudolfínské Prahy. Města, ve kterém je křesťanství pomalu a jistě v menšině a odevšad slyšíte italštinu, němčinu, španělštinu, … Nemohla jsem se pousmát nad podobou se současnou dobou – všude samý sodomita, na hradě bláznivý dědek, ve městě relativní chaos. Stein, který je křesťan jako snad nikdo, velice tímto úpadkem Prahy trpí. Notář Barbarič je překvapivě bystrý a diplomatický a mnohdy mi připomínal Poirota. Až na to, že o hodně více pije a všímá si žen. Kaprál Jaroš má v Praze rodinu a díky tomu se dozvíme, jak se dostal k armádě. Všichni tři mají v příběhu velký kus prostoru. Ať už ohledně své minulosti, kam se dá zařadit i setkání přátel z vojny, nebo v rámci vyšetřování – výslechy prvorozených. Někdo totiž vraždí první narozené děti vysokých hodnostářů hlásících se ke křesťanství.
Příběh jako takový je relativně čitelný. Jen co se zorientujete, kdo je kdo, začne vám v hlavě vířit hned několik adeptů na vraha. A protože Červenák píše skvěle, vůbec vám nevadí, že na pointu přijdete ještě dříve, než vám ji cca v polovině knihy přednese sám autor. Ne na zlatém talíři, samozřejmě. Já jsem od té chvíle začala fandit temné straně a prvorozeným jsem tu smrt přála… I nadále ale pokračuje bystré vyšetřování a sbírání stop. Trochu jsem se nemohla ubránit domnění, že triu důležití lidé až přehnaně ochotně skáčou do cesty. Ano, ti lidé měli zájem o vyřešení vražd, ale že byli všichni (někteří až po setkání s kaprálem) natolik sdílní a nápomocní? No, nic nemůže být dokonalé, že? Nesmím opomenout fakt, že “tváří tvář” smrtelnému nebezpečí se jedna dáma a její choť chovali dost nerodičovsky.
Jako v každé knize od Červenáka i v tomto díle u některých pasáží nedoporučuji snídat. Nebo vlastně cokoliv jíst. Myslím si, že mám odolný žaludek a jsem díky moderním krimi thrillerům a severským detektivkám imunní vůči nechutnostem. Nejsem. Červenák umí scénu vykreslit tak, že se při vstupu do hospody máte chuť pozvracet. Maličká a nenápadná zmínka tvrdšího sexu (moderní BDSM) mi v knize udělala velkou radost. Protože to je přesně můj sen. Na rozumném počtu stran najdete všechno – kvalitní detektivku plnou napětí protkanou vtipem, ironií a sexem. A dost možná v tom najdete i soudobé problémy společnosti a bohatých lidí…
Zdroj obrázků: Databáze knih, Presspektrum
About The Author
