Když přijde ediční plán s nabídkou recenzních výtisků, většina lidí sahá po novinkách. Proč by ne. Jenže když se objeví starší “klasika” od českého spisovatele, jednoho z nejlepších (mužských) v Česku, hitovky jdou bokem. Vzplanutí je detektivka Jiřího Březiny z roku 2019 – letos vychází v novém kabátku. Který se mi líbí mnohem více než ten původní.
Tomáš Volf, poručík a nováček na pražské pobočce, se dostane k případu uhořelé osoby v bytě. Oheň se nedotkl ničeho jiného než těla. Záhada? Tomáš se nechce vzdát bez boje, že jde jen o náhodu. Proto se vrátí ke starému případu vraždy, který vypadal stejně…
Aby bylo jasno, detektivky s Volfem čtu “pozpátku”. V roce 2022 jsem poprvé dostala do ruky recenzák Nalezení a zamilovala se. Když později vyšla další kniha Mimo obraz, hned jsem po ní sáhla. A postupně se vracím k prvopočátkům, jak to s Volfem bylo. Tentokrát se s poručíkem ocitám poprvé v Praze, kde nemá přátele a mezi kolegy si místo musí teprve vybudovat. Naštěstí je jeho postava konzistentní, takže jede jako buldok a vztahy nebo nové bydlení neřeší. Co naopak prožívá víc, než v jiných knihách série, je jeho otázka pozice u policie. Ale opravdu se mi líbilo, a autora za to adoruji, že Volf jede podle předpisů, dělí se s námi o své poznatky, jakoby uvažoval nahlas. Příběhu sice chybí humor nebo pořádná akce, ale u detektivek tohoto typu mi to vůbec nevadí.
Hutnou atmosféru v kanclu v Praze střídá kurzívou psaný deník mladé Veroniky. Poznáváme prostředí, kde trávila čas po maturitě. Seznamujeme se se vztahy na vesnici, kde žije s nemocným dědečkem. Březina je génius a tak lze jen těžko odhadovat, proč zápisky zařadil, jaký to má smysl. Protože řešíme případ v Praze, přece… A přesně proto jej miluji. U jeho detektivek si odpočinu, neřeším redakce, nezlobím se nad překladem. Dokonce ani netipuji vraha. Uvařím si kafe a ponořím se do hlubin bolesti. Vzplanutí má úžasně lehký tón, i když občas probublá zrada či nepřízeň nadřízených. Když nad tím tak uvažuji, tak přece jen jsem si uvědomila dříve než Volf, co je špatně. Ale i tak mne autor nakonec převezl, jak klubko lží rozmotal.
Jiří Březina píše chytré detektivky se zajímavými motivy. Nepředkládá detaily, které neumí (nebo ještě nechce) vysvětlit. Samozřejmě je tu drobný problém v tom, že je konzistentní, a tak částečně prozrazuje obsahy předešlých knih. Koho nebaví příběhy a jen tápe po vrahovi, tomu doporučím číst sérii s Volfem popořadě. Kdo dokáže ocenit bohatý jazyk, drobné vzdělávací momenty či vysvětlení zajímavostí, ten si užije každou stránku. U Vzplanutí nebudete potřebovat záložku. Knihu vdechnete a zůstanou vám oči pro pláč, pokud po ruce nemáte dalšího Březinu. Nebo naopak příběh necháte doznít a sami si v hlavě sumírujete, co bylo dál. Prostě dokonalé.
About The Author
