Nová kniha Jiřího Březiny, Mimo obraz, opět potvrzuje jeho status jednoho z předních autorů české detektivky. Jako čtenář se na každý jeho příběh těším čím dál tím víc, i když občas mám obavy, zda příběh s detektivem Tomášem Volfem nebude vyčerpaný. Naštěstí šestý díl dokazuje, že to autor s Volfem stále umí.
V tomto příběhu se Tomáš Volf potýká převážně s administrativními úkoly, avšak jeho zvědavost a instinkt mu nedovolí zůstat stranou a na pomoc Brnu se vydá. Když si uvědomí, že se nejedná pouze o krádež umění, zapojí se do vyšetřování s vervou, která mu je vlastní. Rychle mu dojde, že situace bude mnohem zapeklitější, než by se na první pohled zdálo.
V díle Mimo obraz se Březina zaměřuje na psychologický vývoj svých postav, přičemž jeho hrdina Tomáš prochází výraznou proměnou. Také Eva, ex-policistka a Volfova kolegyně na volné noze, čelí zkouškám, které osvětlují jejich charaktery a přivedou je na nové životní cesty. Březina opět dokazuje, proč vyhrál prestižní ocenění Nejlepší česká detektivka – jeho psaní je detailní a promyšlené, a každá drobnost v příběhu má své místo.
Nenechte se však zmýlit, není to jen příběh o hlavním hrdinovi a jeho známých. I vedlejší postavy v knize Mimo obraz vykazují komplexnost a dispozici k podezření, což zvyšuje napětí v celém vyšetřování. Dílo se tak stává pevným zázemím pro další příběhy – Březina zanechává své protagonisty na křižovatce, kde se mohou buď obrodit, nebo čelit destrukci.
Ačkoli místy může působit pomaleji, Březinův styl psaní dokáže udržet čtenářovu pozornost, dokonce i faktické části příběhu čtenář absorbuje s náležitým zájmem. Tomáš a Eva si nehrají na superhrdiny a jejich vyšetřování není provázeno krvavým násilím. Přesto mě příběh vtáhl do svých hlubin a 250 stran uběhlo zbytečně rychle, což ukazuje na autorovu schopnost zaujmout své čtenáře. Po dočtení jsem se cítila naladěná na další příběh, protože Mimo obraz je skvělým a kvalitním přírůstkem do Březinovy detektivní série.