Jste také takoví ignoranti v oblasti české literatury jako já? Nebo jste více uvědomělí a Jiřího Březinu s jeho kriminalistou Tomášem Volfem znáte? Nalezení je autorova pátá kniha ze série! A co na držitele dvou ocenění nejlepší česká detektivka (ceny tradičně vyhlašuje Česká asociace autorů detektivní literatury) říkáte? Já se zamilovala!
A zaláskovala jsem se hned dvakrát. První láska byla ta na první pohled. Zaujala mne decentní obálka. Nový přebal českému géniovi sluší! Nenásilný, jemný, decentní s náznakem pozadí příběhu. Že to v tom nevidíte? Černý rákos mi hned evokoval vodu. Ok ok, nejspíš za to může i následné poblouznění samotným dějem knihy, který anotace nastiňuje překvapivě věrně.
Druhé, tentokrát již totální, propadnutí Březinovi a Volfovi přišlo hned na prvních stránkách, kdy s námi ve třech dějstvích autor rozehrává hru s časem – bude Eliška nalezena? Bude ještě živá nebo si sáhla na život, protože dle zatím dostupných informací způsobila smrt malého brášky? A co to, že na stejném místě před lety zmizela krásná dívka, která se posléze našla mrtvá? Březina nastíní otázky, kterými nic moc neprozradí a mezitím nás seznámí s Tomášem Volfem, synem pekaře z města, v jehož blízkosti neštěstí stala. Setkáme se i s Evou Černou, kterou k případu přizve otec mrtvého chlapce a pohřešované dívky. S oběma nám autor poskytne dost prostoru se sblížit, poznat jejich minulost – společnou i soukromou. Té Tomášově se věnuje víc, neboť je stěžejní pro příběh. A pro dokreslení povahy pražského kriminalisty.
Pátrání po dívce nabírá na obrátkách pomalu ale jistě. Vyšetřování v současnosti doprovází prvně vzpomínky a pak i samotné zápisy ze spisů případu ztracené a mrtvé dívky z lomu “kdysi dávno”. Stopy, které mají Eva s Tomášem k dispozici jsou obyčejné, hodnotné a pojítka mezi nimi si musí oba dva vyšetřovatelé poctivě odpracovat. Březina nás nechává koukat přes rameno oběma, chvilkami nám dovolí na cestě doprovodit i Elišku. K samotnému únosu jako takovému nás pustí až téměř na konci. Neskryje nám ovšem nic. Vše vysvětlí, objasní a doplní.
Budu-li hledat zápory knihy, budu-li se snažit, naleznu je. Základní poznatky nepřicházejí hned. To, co mne napadlo na “prvních stránkách”, napadlo hrdiny až později. Březina se s tím, dle mého, popasoval stylem – sice mne to možná nenapadlo, ale rozvíjím příběh na extrémně čtivou úroveň. Absence médií, “haprování” časové dimenze (fakt hledali tak dlouho?)… “Nedokonalostí” bylo spíše méně než více, jak jsem zvyklá u zahraničních autorů. Příběhu to neškodilo, naopak posilovalo jakéhosi českého ducha průměrnosti, ze které se vyklube naprůměrný poklad.
Jiří Březina a jeho dílo jsou důkazem, že i na českém pozadí s českými vyšetřovateli bez vychytávek úžasně dokonalé FBI či nějakých superschopností se dá vytvořit hodnotné dílo hodné obdivu. Hrdinové mohou být naši sousedé stejně jako oběti brutálních činů! Ty se nemusí do detailů vypisovat, aby měla kniha odpich a zvýšila vám krevní tlak napětím, které vyvrcholení příběhu nutně doprovází. Chcete dárek k Vánocům? Mrkněte do knihovniček obdarovaných a v případě absence okamžitě mazejte do knihkupectví pro Březinu!