Jørn Lier Horst je stálicí hvězdných autorů severské krimi. Proč tomu tak je? Možná proto, že sám vystudoval kriminologii a psychologii a jako polda působil. Jeho popisy policejní práce se tak sice zdají být nudné, ale přesto více než kdo jiný umí vystihnout podstatu práce policie. Podle mého názoru sám sebe promítl do svého hrdiny detektivních románů Williama Wistinga. Jak se mu povedla nejnovější Otázka viny?
V Otázce viny má hlavní vyšetřovatel Wisting dovolenou a dění na scéně sleduje jen ze zpráv – přece odpočívá. Když mu přijde anonymní dopis, vzbudí to jeho zájem. Ne však tolik, jako když přijde dopis další a třetí na sebe nenechá dlouho čekat. Dopisy odkazují na sobě podobné případy. Abychom případům z minulosti přišli na chuť, nechává nás Horst sledovat i vyšetřování, které tehdy vedl člověk, jenž se nyní uchází o velice vysoké místo u policie… Bude za vším stát politika? Bude to souviset s případem, který Wisting sleduje jen online ze zpráv? A zapojí se jeho dcera Line?
U Horstových detektivek pociťuji vždy celou škálu pocitů. Jakožto jeho fanynka jsem přečetla víceméně všechny knihy série s Wistingem a od toho se odvíjí i negativní emoce – strach, že to autor zase “přepískne”. Některé díly totiž Horst pojal více akčně a zapojil i Wistingovu dceru Line, která je novinářka. Tyto díly mají společný fantasmagorický konec. I přesto jde ale o návykové čtení a konec tak Horstovi odpustíte. Čím však Horst i Wisting stárnou, tím jsou příběhy lepší a uvěřitelnější. A právě tak tomu je v Otázce viny.
Ač se zdá úvod nudný či zdlouhavý a i kapitoly s pohledem do minulosti nejsou nijak zvlášť zajímavé, Wisting postupně sbírá drobečky a nakonec sestaví rohlík. Samozřejmě není perfektní jako kdyby jej právě upekl – ale o to jde! Uvěřitelně a polehoučku Horst klade před Wistinga stopy a jakožto správný autor (mající v lásce své výtvory jako dobré tak zlé), nechává padouchy maličko Wistingem manipulovat. Což samozřejmě vyšetřovatel pozná. Ze hry ale neodstoupí – je to polda, musí zjistit odpovědi na své otázky. Horst nás ani nezahlcuje jmény, což je velký bonus. V Otázce viny se tak točíme kolem pár postav a snažíme se přijít na to, kdo je vinný a kdo ne.
Otázce viny nemám co vytknout. Jørn Lier Horst odvedl excelentní práci. Wistinga líčí věrohodně (někdy až moc osobně), nové technologie přidává přiměřeně potřebám vyšetřování. Všechny případy v aktuálním příběhu mají hlavu a patu. Hrdinové jsou lidi z masa a kostí a nemají extra super schopnosti. Co do sadismu a provedení vražd se sice Horst drží zpátky, ale příležitost využije. Pokud by se vám konec zdál urychlený či lehce nelogický, budeme spolu souhlasit. Ovšem já jsem z Otázky viny nadšená a tak jej, opět, autorovi promíjím.
About The Author
