Co je na Převorství u pomerančovníku lákavého kromě obálky? Rozhodně prostředí. Autorka zvládla vypracovat nový svět s velmi podrobnou historií, náboženstvími, jazyky a konflikty, ať už lokálními, nebo napříč celým světem. Proto je orientace na prvních sto, sto padesáti stránkách trochu složitější. Lidé, kteří mají rádi práci s mapou během čtení, budou nadšení. Já si užívala hledání v podrobné mapě při každé zmínce o nových místech, a že jich je požehnaně. K lepší orientaci pak ještě může posloužit seznam postav, rejstřík výrazů a časová osa. Sžití s příběhem je ale velmi intuitivní a já se spokojila s mapou a s občasným nahlédnutím do rejstříku výrazů.
Postavy
Dalším tahákem příběhu jsou postavy. Sledujeme hned čtyři, z různých zemí, kontinentů, vyznávající různá náboženství. Ke všem si člověk dokáže vybudovat pouto (aby taky ne po 850 stranách) a říct, která z nich mě bavila nejvíc, nejde.
Ead je zasvěcenkyně Převorství u pomerančovníku, která má za úkol dočasně dávat pozor na život královny Sabran. Holky z převorství totiž nejsou mírumilovné jeptišky, nýbrž vycvičení zabijáci, jejichž moc je spojená s magickým pomerančovníkem. Co se Ead týká, podrobně s ní nahlédneme ke dvoru Sabran a později i do Převorství. U dvora se taky nachází lord Arteloth, dědic bohaté provincie a dobrý kamarád Sabran. Ten je ale bez jejího vědomí poslán přes moře do země, kterou zmítá dračí mor, a tak nějak se očekává, že zemře. Nejmladší postavou je devatenáctiletá Tané, sirotek, která cvičí na to, aby se dostala mezi elitní jezdce na dracích. A tak nějak se všemi je provázaný příběh starého Niclayse Roose, učence a alchymisty (spíše šarlatána), který byl kdysi královnou Sabran vyhoštěn ze své rodné země. Každý z postav je jiná, prožívají svoje vlastní starosti a radosti a autorka nikoho z nich rozhodně nešetří. Kromě postav hlavních je nám nabídnutá celá hromada postav vedlejších, ať už kladných nebo záporných a všechny v příběhu hrají svou roli. Střetávají se jejich víry a názory a někdy se shodnou, někdy zase ne.
“Během dne se chráníte tolika štíty, že v noci už je nést nezvládáte. Za tmy se z vás stane jenom slabé tělo. A i tělo královny je náchylné ke strachu. Ve tmě jsme obnažení. Jsme v nejhlubší možné míře sami sebou. Strach plně propuká v noci, kdy se mu nemůžeme bránit. Snaží se ve vás usadit. Občas se mu to i povede. Nikdy si však nemyslete, že to vy jste to tou temnotou.“
Draci nejsou tak úplně draci
To všechno v Převorství u pomerančovníku najdeme a za mě velký palec nahoru. Co už trochu pokulhává, je děj. Vzhledem k tomu, jak je knížka obsáhla, je poměrně jednoduchý a ve zkratce se v celé knize řeší to, že se po tisíci letech má vrátit drak Bezejmenný a začít novou válku. Věří se ale, že dokud je Sabran naživu, nemůže se tak stát. Proto se ji stoupenci Bezejmenného snaží zabít, a od toho je u ní Ead, aby Sabran chránila. Nic ale nebude tak snadné. Největší akce v knize se pak odehrává na posledních asi padesáti stranách. Co je teda na těch dalších 800? Výplň, která tvoří příběh. A tady nastává problém, který dělí čtenáře na dvě skupiny. Ty, kterým kniha přijde ohromně nudná a zdlouhavá, a ty, kterým nevadí číst desítky stran „o ničem“. Já se řadím do skupiny druhé, ale je třeba si přiznat, že právě dlouhé úseky, ve kterých se nic neděje, mnoho čtenářů odrazuje, a pokud člověk nechce být vyloženě znechucený, musí s tím počítat.
Kniha tak trochu slibuje draky. Poměrně dost draků, což by v konečné fázi mohlo čtenáře zklamat, protože ačkoli je jeden na obálce a často se o nich mluví, ve skutečném kontaktu s draky je jenom Tané a řekla bych, že tak maximálně polovinu knihy. Fanoušci draků by se navíc měli mít trochu na pozoru, protože autorka si pohrála s fantazií, ne všichni draci spadají do klasického dračího pojetí.
V čele flotily plula majestátní loď Tančící perla a hned vedle ní Vlna vzdoru, jíž velel Válečník na Seiiki.
A všude kolem pluli draci.
Jednoho pozoroval z okénka soukromé kajuty na Tančící perle. Drak se každou chvíli vynořil, aby se jezdkyně sedící v jeho sedle mohla nadechnout. Měla helmici s pláty chránícími krk a obličej ji zakrývala maska. Mohla by být v suchu na lodi, místo toho však zvolila plavbu na svém wyrmovi uprostřed černých vod, žasl.
Pokud se obě části světa skutečně usmíří, možná bude takový výjev běžný v mořích celého světa.
Dalším negativem je délka knihy samotné. Je sice na 850 stran, jenže by potřebovala být delší. Jakmile se totiž příběh začne lámat a děje se to nejdůležitější, tempo skoro až nesmyslně zrychluje, což kazí celkovou atmosféru. Shannon nikam nespěchá, vše trpělivě čtenáři vysvětluje a popisuje. A najednou šlápne na plyn, jako by se rozhodla, že už ji psaní nebaví a chce všechno rychle skončit. Hodně škudlila na tom hlavním, což je škoda a finále by si rozhodně zasloužilo pár stran navíc.
Převorství u pomerančovníku je jedinečný příběh, který stojí za vaši pozornost, ale má svoje mouchy a je třeba k němu přistupovat s trochou trpělivosti a neočekávat spletitý a geniální příběh. Spíše příjemnou procházku po ohromujícím fantasy světě s jedinečnými postavami.
Zdroj obrázků: hostbrno.cz
Zdroj náhledového obrázku: authorelizaandrews.com
About The Author
