Recenze: Město schodů – hrubě nedoceněná geniální fantasy

Město schodů je kniha o městě jménem Bulikov (máte plné právo se smát, taky mě ten název baví) ve státě Kontinent (slibuju, že další názvy budou lepší), kterému požehnali Bohové a které kdysi ovládalo celý svět, včetně ostrovního státu Saypur. Jenomže potom byli Bohové zavražděni, Saypuřané se rozhodli vrátit úder a někdejšího utlačovatele si podmanili. Teď mají v Bulikově hlavní slovo oni. Jeho obyvatele udržují v nejistotě a chaosu, brání jim v rozvoji a především zakazují byť i jen vyslovit jméno jakéhokoli Božstva. Znemožňují jim studovat vlastní historii a ze všech sil se snaží, aby byla zapomenuta. To se Kontinentálům samozřejmě nelíbí, a proto není ani moc překvapivé, když z ničeho nic dojde k vraždě jistého saypurského historika, který v Bulikově studuje tajné historické texty a předměty související s Bohy, a tím pádem je jeho obyvatelům pořádným trnem v oku. Se záměrem vyřešit tuto vraždu přijíždí do města hlavní hrdinka Shara, která se sice vydává za nevýznamnou kulturní velvyslankyni, ale ve skutečnosti má v rukách mnohem větší moc. Je totiž agentkou Ministerstva zahraničních věcí a o dějinách Bulikova toho ví téměř stejně jako zavražděný. A právě díky tomu brzy přijde na to, že možná ne všechna Božstva jsou tak mrtvá, jak by měla být.

Pozvolný, ale promyšlený děj

Děj samotný se zpočátku poněkud vlekl a trvalo mi skoro dvě stě stran, než jsem se do knihy opravdu zabrala, což není málo. Mám pomalejší rozjezdy ráda, ale tohle bylo moc i na mě. Na druhou stranu jsem se díky tomu dozvěděla spoustu informací o světě, které byly dávkované hezky postupně a autor je na mě nevychrlil všechny najednou. Taky jsem dostala možnost blíž poznat hlavní hrdinku a její minulost a lépe se seznámit i s vedlejšími postavami. Zkrátka, rozjezd je pomalý a chvíli vám potrvá, než se začtete, ale při zpětném pohledu pochopíte, jak byl důležitý.

Krom toho, jakmile se přes něj dostanete, zbytek knihy vám ho stoprocentně vynahradí. Tempo je sice pozvolnější celou dobu, ale zároveň autor nešetří zvraty a odhaleními. Některé nejspíš uhodnete dřív než Shara, jiné autor prozradí až ke konci, ale vám budou jasné už od půlky knihy. Ale přijdou i takové, které by vás ve snu nenapadly, ačkoli dávají perfektní smysl. Nebo takové, na které budete jen koukat s otevřenou pusou, protože je opravdu nebudete čekat.Detektivní linka nakonec překvapivě nebyla tak důležitá, jak se z anotace zdálo, ale měla spíše doplňkovou funkci. Ovšem byl to velice propracovaný a vkusně ladící doplněk, který jen podpořil celkově napínavou atmosféru. Hlavní slovo ale dostalo objevování tajemství Bulikova a jeho Bohů. Zjišťování, proč se na některých místech lidé zdánlivě rozplývají ve vzduchu, a jak je možné, že některé zázračné předměty pořád ještě fungují, když by v žádném případě neměly. Protože když zemře Bůh, ze světa zmizí i všechno, co vytvořil, a předměty, kterým dal magickou moc, o ni přijdou.

Navíc se objevilo i několik opravdu skvělých a promyšlených akčních scén, kterých by sice na můj vkus mohlo být víc, ale i tak jsem byla spokojená. A můžu s čistým svědomím prohlásit, že jsem v ději nenašla jedinou nesrovnalost, natož díru. Autor má příběh doopravdy vyladěný a bez jakýchkoliv nelogičností. Sice není nijak komplikovaný a spíše jednodušší, ale to vůbec ničemu nevadí. Pro oddané milovníky akce tam možná bude právě akce trochu scházet, ale ostatní kvality knihy to bohatě vynahradí. Naopak fanoušci politikaření si nepochybně přijdou na své, protože právě politiky a intrik tu rozhodně není málo. Zároveň to ale je napsané tak, že se v tom neztratíte a budete se orientovat, i když třeba právě tohle v knihách běžně nevyhledáváte. Autor to nedělá zbytečně složité ani sobě, ani vám.

Na konci do sebe všechno zapadlo, všechno se vysvětlilo, a tudíž ačkoli se jedná o první díl trilogie, dá se klidně číst i samostatně. Takže pokud vás na série neužije, můžete dát Městu schodů šanci i tak. Nějaký prostor na navázání tu sice samozřejmě je, ale přesto podle mě funguje kniha i jako standalone.

Do hloubky propracované postavy

Jejím velkým kladem ale spíš než děj budou postavy. Ať už hlavní hrdinka Shara, její tajemník (čtěte: přes dva metry vysoký drsný chlap, který vyděsí všechny už jen tím, že vstoupí do místnosti) Sigrud, guvernérka města Mulagheshová nebo svérázný Kontinentál Vohannes, všechny jsou plastické, neuvěřitelně zajímavé a výborně napsané. Ani jedna z nich není černobílá, působí jako skuteční lidé, i když Shara je možná občas až moc geniální a Sigrud neporazitelný. Ale ani jeden z nich nepůsobí dokonale, všichni tu mají své chyby a oni dva nejsou výjimkou. A co víc, jediná z téhle čtveřice, jejíž minulost zatím zůstává zcela zahalená tajemstvím, je Mulagheshová. Ostatní mají naprosto úžasně propracované backstory, které se promítá do jejich současných životů a vám jakožto čtenáři pomůže jejich charaktery pochopit a nechat si je přirůst k srdci. To poslední vám ale úplně nedoporučuju, protože tady není zdaleka jisté, kdo se dožije příštího dílu.

Zajímavé také je, že ačkoli se v průběhu knihy nepochybně objevily postavy záporného charakteru, nějaký úhlavní záporák vlastně úplně chybí. Pokud za něj nepovažujete třeba jedno z božstev. Což ovšem není nutně chyba, protože Město funguje skvěle i bez něj. Mě by ale vážně zajímalo, jak tyhle postavy Bennett píše, takže nezbývá než doufat, že to v dalších dílech zjistím.

Největší pozitivum celé knihy

Jakkoli autorovu práci s postavami můžu jedině vychvalovat, tím hlavním plusem knihy je nepopiratelně svět. Protože na tom si dal Bennett nesmírně záležet a je to cítit z každé stránky, z každého popisného odstavce. Město schodů je zasazeno někam do doby mezi Středověkem a dnešním světem, což je zaprvé originální a zadruhé se to k atmosféře příběhu skvěle hodí. Budete žasnout nad tím, jak propracovaný svět dokázal autor vytvořit, protože on má všechno vymyšlené doopravdy do detailů – historii Kontinentu i Saypuru, náboženství a mytologii, kulturu, politiku… Prostě všechno. Nejvíc pozornosti se dostalo samozřejmě Bulikovu, a tohle město vám bude ožívat před očima. Se všemi svými záhadnými uličkami a schodišti, které nikam nevedou. Se všemi podivně prázdnými místy, protože budovy, které tam kdysi stály, zmizely spolu s Božstvem, jež je stvořilo.A když je řeč o Božstvech, i o těch se musím zmínit. Protože i s nimi si dal autor velkou práci, stejně jako s magií, která se k nim váže a které se v téhle knize říká „zázraky“. Všech šest Bohů je výborně vykresleno i se svými zákony a historií, a z některých opravdu běhá mráz po zádech. Jak už jsem říkala, v Bennettově světě to funguje tak, že když Božstvo zemře, zmizí ze světa všechno, co vytvořilo, nebo to minimálně ztratí svou magickou moc. Krom toho ale díky Bohům existuje i několik verzí reality, protože každý z nich si vytvořil svou vlastní, což mi přijde neuvěřitelně fascinující. A když potom Bohové zemřeli, „skutečná“ realita si nedokázala vzpomenout, jak by měla vypadat, a proto se začalo objevovat něco, co se později označovalo jako „šum“ – místo, ve kterém se střetávaly dvě reality. Takže kdybyste šli ulicí, z jednoho metru na druhý se najednou mohl úplně změnit vzhled domů nebo něco podobného. Což mi přijde strašně zajímavé. Mimo to se tu objevuje i trochu filozofická diskuse ohledně toho, jestli Bůh vládne svým věřícím, nebo věřící jemu. Zkrátka, všechno, co souvisí s Božstvy, vymyslel Bennett opravdu, opravdu dobře.

Když jsme u diskusí, kniha se dotýká i pár náročnějších témat jako jsou rasismus, sexismus nebo homofobie, což jsem osobně nečekala a když jsem to zjistila, bála jsem se, že to bude působit nuceně a na sílu. Jenže opak je pravdou, krásně to tam zapadlo, protože když máte město ovládané takovými názory a přesvědčeními jako Bulikov… Je vlastně vcelku logické, že se tyhle otázky budou řešit. A autor si s nimi poradil bravurně.

Jako taková třešnička na dortu působí Bennettův smysl pro humor, kterým knihu okořenil a rozhodně jím nešetřil. Naopak co se týče romantiky, ta tady skoro není, jen opravdu hodně na pozadí. Takže pokud si od ní chcete odpočinout nebo ji prostě nevyhledáváte a v knihách vám spíš překáží, tahle knížka vám vyjde vstříc.

Pár slov na závěr

Abych se to pokusila nějak shrnout… Město schodů je originální příběh, jehož jedinou větší vadou je rozvleklý začátek. Ale jinak v něm najdete všechno, co vás napadne. Jde vám u knihy hlavně o promyšlený děj se spoustou zvratů a nečekaných odhalení? Nebo jsou pro vás důležité spíš realistické postavy? Anebo propracovaný svět, historie a náboženství? Ani v jednom případě nesáhnete vedle. A napínavé akční scény? Politikaření? Debaty o hlubších nebo náročnějších tématech, dobrý humor? To všechno tady je. Zkrátka si myslím, že tahle kniha má co nabídnout snad úplně komukoli a hrozně mě mrzí, že ji skoro nikdo nezná. Není to oddechové čtení, u kterého vypnete, ale pokud máte zrovna chuť na něco trochu náročnějšího, můžu vám Město schodů jedině doporučit. Je to bez debat opravdu kvalitní knížka.

zdroj obrázku: issuu.com

Robert Jackson Bennett Město schodů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *