Květnatý jazyk, metaforická přirovnání, barvité popisy a hluboké úvahy, pozvolné tempo, magická atmosféra a zasněný hlavní hrdina. To je Snílek Neznámý, kniha napsaná velmi specifickým stylem, který do značné míry ovlivňuje, jestli si čtení užijete, nebo pro vás bude utrpením. Zatímco pro někoho může příběhu dodávat kouzelný nádech a povznést ho do úplně nové roviny, pro jiného může působit nesmyslně, táhle a jako zbytečné okecávání. Protože ano, všechno by se to dalo napsat stručněji a přímočařeji. Ale kde by v tom pak byla krása a atmosféra, která je pro Snílka tolik charakteristická?
O čem to vlastně je?
V příběhu sledujeme dvě hlavní zápletky, které se ale protnou až ke konci. První nám představuje Lazla, mladého knihovníka, který je už od dětství fascinovaný záhadným městem, jemuž všichni říkají Pláč. On je však přesvědčený, že to není jeho skutečné jméno a že město obestírá nějaké tajemství. A když se mu naskytne možnost jet se do něj podívat, neváhá, čímž se celý příběh dává do pohybu. Druhá linka se rozjíždí teprve v polovině knihy a seznamuje nás s poměrně zvláštní skupinkou postav, která žije v ústranní a neustálém strachu. Proč? To už si budete muset přečíst.
Začátek Snílka je bezesporu poněkud táhlý a pomalý. Čte se sice krásně, to ano, ale trvá dlouho, než se konečně začne něco opravdu dít. A tím myslím vážně dlouho. Ne že by se snad tři čtvrtiny knihy řešily jen popisy a úvahy, v žádném případě, ale hlavní děj jako takový se rozjíždí až ke konci druhé poloviny. Příběh má pozvolné tempo, nikam nespěchá, plyne tak nějak poklidně. Někomu to nejspíš ani moc vadit nebude, protože to bohatě vynahradí magická, zasněná atmosféra, úžasně popsané emoce, hlubší myšlenky skryté pod povrchem a spousta pasáží, ze kterých se dají vytáhnout krásné citáty. Rozhodně bych o první polovině neřekla, že je nudná, je zkrátka jen pomalá a dává si na čas, nespěchá. Ale dokážu si představit, že milovníci akce u ní dost možná budou zívat a přeskakovat stránky. Pro toho, koho atmosféra zase tolik nezajímá, nebude pravděpodobně první půlka nic moc. Je to zkrátka o tom, co každý z nás preferuje a na co klade největší důraz.
Oproti tomu konec je jedna velká jízda. Na posledních několika desítkách stránek konečně přichází vytoužená akce, zvraty a nečekaná zjištění. I když, něco z toho bystrý čtenář určitě dokáže uhodnout předem, zvlášť pokud u čtení přemýšlí a všímá si náznaků skrytých v textu. Možná to byl autorčin záměr a celou dobu se vás snažila dovést k tomu, abyste si všechno pospojovali sami. Možná je část velkolepých odhalení prostě jen předvídatelná. Těžko říct. Když od toho ale odhlédnu, konec se opravdu povedl. Zanechá ve vás silný dojem, je useknutý přesně v tom správném místě a jednoznačně zapůsobí.
Pár slov o postavách
Co se týče Lazla, je přesně takový, co se o něm tvrdí už v názvu knihy – snílek. Velký snílek. A zároveň je v duši hrozně upřímný, bezelstný a nevinný, nezkažený okolním světem, protože strávil celý život zavřený v knihovně. Což má za důsledek mimo jiné i naivitu. Ostatní ho berou jako podivína, a ono se nakonec asi není čemu divit. Není ale vůbec náročné si ho oblíbit a cítit s ním. To, jak se snaží vždycky každému pomáhat a jak se chová k lidem, je prostě hezký. Ocenit se dá určitě i to, že autorka napsala, že po vzhledové stránce zase naopak zvlášť hezký není. Příjemná změna oproti všem těm knihám, kde jsou hlavní hrdinové nerealisticky krásní a dokonalí (dívám se na tebe, Sarah J. Maas, ale nejsi v tom zdaleka sama). Hned působí uvěřitelněji a skutečněji, víc jako obyčejní lidé.
I druhá hlavní postava, Sarai, je nepochybně dobře napsaná. Byla z ní cítit laskavost, zvědavost a touha po věcech, které jsou pro ostatní normální, ale ona si je nemůže dovolit. A taky zvláštní rozpolcenost, osamělost a smutek. Osobně mě ale příliš nezaujala, protože nedostala až tolik prostoru, kolik by mohla. A to platí bohužel i pro některé z vedlejších postav. Snílek je sice první díl duologie, ale když vám u postavy připadá, že by se klidně mohla vyškrtnout a nic moc by se nestalo, není to úplně dobře. Nicméně, všechny postavy, ať už podstatné, nebo ne, jsou napsané skvěle a realisticky, zejména jejich emoce. Ty se autorce povedlo vykreslit úžasně.
A co se týče hlavní záporné postavy, ta je napsaná naprosto neuvěřitelně skvěle. Má dobře vymyšlenou, logickou motivaci, spoustu vrstev a ať už budete chtít, nebo ne, místy s ní budete muset soucítit. V jiných místech ji zase budete nenávidět, protože se chová krutě a bezcitně. Ale v momentech, kdy vás nechá nahlédnout do toho, co se v ní odehrává, to jednoduše nepůjde. Autorce se povedlo úžasně vystihnout její myšlení a popsat, jaké šrámy a rány si v sobě nese. Takhle by se měly psát správné záporné postavy.
Ačkoli vyvstává otázka, jestli je výše popsaný charakter opravdu záporný. Protože Taylor si dala tu práci a obě strany napsala tak, aby nebyly ani čistě dobré, ani pouze zlé. Obě jsou zkrátka šedé, obě udělaly v minulosti špatné věci, obě mají důvod tu druhou nenávidět. Nedá se objektivně říct, která je lepší a která horší, a přesně tak by to mělo být.
A co romantická linka?
Kdybych měla vybrat jednu věc, která opravdu nepřipadala dobře zpracovaná, vyberu ústřední milostný vztah. Tak strašnou instalove nejspíš hned tak neuvidíte, pokud se tedy nezačtete do brakové romantické literatury. Obě postavy se spolu znají doslova jen několik dní, přesto už jsou ochotné za sebe položit život, milují se nezměrnou láskou a pro druhého by obětovali klidně i celý svět.
Nutno dodat, že autorka mezi nimi takový vztah potřebovala a potřebovala, aby vznikl ještě před koncem první knihy. Pro příběh je to podstatné. Ale takhle by to nešlo. Působil neskutečně uměle, přehnaně a uspěchaně. Ačkoli romantické scény byly napsané emotivně a nádherně, a celá linka si uchovala zasněnou magickou atmosféru, nedokázalo to přebít fakt, že jakmile se potkali, byli do sebe okamžitě zamilovaní. Jistě, ani jeden z nich nebyl zvyklý na přátelské zacházení nebo jakékoli něžné city, takže by dávalo smysl, kdyby se v nich láska probudila rychleji než u běžných lidí. Ale takhle rychle? Ani náhodou.
Závěrem
Snílek Neznámý není kniha pro každého. Nedá se popřít, že postupuje pomalu a potenciál světa není plně využitý, to se však dá prominout, když vezmeme v úvahu, že se jedná o první díl. Milovníky akce a rychle ubíhajícího děje ale pravděpodobně nepotěší. A nepotěší ani ty, kdo vyhledávají v příbězích pomalou romantiku. Atmosféra, emoce a postavy jsou však napsané úžasně a pokud díky tomu knize pár much odpustíte, budete žasnout nad světem, který autorka vytvořila. Místy působí skoro až pohádkově a v rámci možností je rozhodně originální a zajímavý. Zrovna jako magie v něm, která hraje sice menší, ale zásadní roli. A navíc, podívejte se na tu nádhernou obálku. Už jen ona je jistě dostatečným důvodem, proč dát knize šanci.
Zdroje obrázků: knihcentrum.cz, Má kniha.cz
About The Author
