Taky jste si někdy přáli umět z knihy vyčíst oblíbené postavy? Nepřejte si to. Ono se taky může stát, že se vám místo víly doma objeví vágus, který se živí polykáním ohně, hlavní záporák a zmetek, co rád pořezává lidem obličeje.
Tato trilogie zaujme každého fanouška Harryho Pottera a knihomola. Konec recenze.
…
…
…
…
…
…
Ok, jsem ráda, že jste mi na to neskočili. Teď vážně. Vrátím se na chvíli k tomu Harrymu Potterovi. Až vám to vysvětlím, pochopíte spojitosti, takže chvíli vydržte to, co vám tady budu psát. Harry Potter není fantasy. Opravdu není. Nebo alespoň ne čistokrevné. A kdo říká, že je, měl by si na chvíli sednout zpět do škamny, v ideálním případě na nějaký seminář o literatuře, protože se řadí do žánru kouzelné fantasy. Vím, to „fantasy“ v tom „kouzelném fantasy“ je tam dost matoucí. Teďka se budeme muset trochu pověnovat nudné teorii, proto se obrňte.
Rozdíl mezi fantasy a kouzelným fantasy
Představte si, že pečete telecí krkovici marinovanou v portském víně, pečenou s šalotkou, baby karotkami a sušenými švestkami. To jídlo je naprostý kulinářský skvost, a když se vás někdo zeptá, co bude k večeři, odpovíte mu „kráva“. V podstatě máte pravdu, ale tak nějak to úplně nevystihuje podstatu náročnosti přípravy, detailů chutí a obecné pohledu na to, jak vůbec nazvat to, co máte na talíři. Stejně tak můžete označit Harryho Pottera za fantasy, ale budete za burana, který vlastně ani nerozumí tomu, co čte.
Jak jste správně pochopili, kouzelné fantasy je opravdu malý subžánr celé fantasy kategorie. Základem je přenesení kouzelných prvků do reálného světa. Pokud se tyto prvky odehrávají ve městě, říká se tomu urban fantasy (ano, i subžánr kouzelné fantasy má svůj subžánr).
Něco málo o ději
První díl Inkoustového světa, Inkoustové srdce, je kouzelné fantasy (nikoliv však urban). Stejně jako Harry Potter. Příběh se odehrává ve skutečném světě, ale ne na území konkrétní zeměpisné polohy a reálným měst. Hlavní postavou je dvanáctiletá Maggie, která žije pouze s taťkou Mortimerem. No, ale proč žije jen s ním? Kdysi měla i mamku a dvě kočky. Ale Mortimer má takový zajímavý dar, téměř je to prokletí. Kdykoliv čte knihu nahlas, něco z ní vyčte. A na oplátku si ta knížka do sebe něco vcucne. Když byla Maggie malá, Mortimer takto předčítal z knihy, která se jmenovala právě Inkoustové srdce. Byla o klasickém fantasy světě plném víl, podivných stvoření a politických sporů, který sužoval záporák Kozoroh se srdcem černým jako inkoust. Jeden by čekal od Mortimera trochu opatrnosti, ale nikdy se mu nepodařilo z knihy vyčíst nic živého. Jenže všechno je jednou poprvé, a najednou se v jeho obývacím pokoji objevil právě ten krvelačný zmetek, jeho pravá ruka Basta a hubený zrzavý zjizvený polykač ohně Prašprst, kterého se ti dva zrovna snažili zabít. Netřeba říct, že je to všechny přinejmenším zmátlo. Než se stačili vzpamatovat, vyhnal je Mortimer z domu. Až po chvíli zjistil, že mu zmizela manželka a dvě kočky, které si kniha vzala na oplátku.
Mezitím uplynulo pár let a Kozoroh si v novém světě vytvořil bytelné mafiánské město s kultem, který se celý točí kolem něj. A pálí všechny výtisky Inkoustového srdce, aby se náhodou nestalo, že by ho někdo začetl zpět. Ve skutečném světě je mu totiž dobře. Na rozdíl od Prašprsta, který chce jen jediné, a to vrátit se do fantasy světa, kde má ženu, dcery a skutečný domov.
O dalších dílech
Příběh Inkoustového srdce je tak zamotaný, že vyprávět vám, co se dělo dál, by vás akorát všechny zblblo. Takže přeskočím k tomu, jak jsou psané další díly. Ty už kouzelné fantasy nejsou. Druhý díl, Inkoustová krev, je to, čemu se v literární terminologii říká high fantasy. Věnuje se objevování světa, ze kterého pochází Kozoroh, Basta a Prašprst a seznamování s tamní politickou situací. Inkoustová smrt všechno zceluje v klasické hrdinské fantasy, kde se skupina partizánů v čele s dvojicí militantních dobrodinců, Černým princem a Sojčím pírkem, snaží zachránit zemi před sociálním úpadkem a krutovládou.
Každá kapitola celé trilogie je psaná třetí osobou, ale z pohledu jiné postavy, takže nám to dává ucelený obraz toho, co se právě v příběhu děje. Ukazuje nám to, že každá mince má nejen dvě strany, ale ještě tu malou třetí mezi tím, která bývá často opomíjena. Před kapitolami je vždy odkaz na nějakou jinou knihu. Najdeme tam reference na Astrid Lindgrenovou, Roalda Dahla, Rudyarda Kiplinga, Williama Shakespeara, Joanne Rowlingovou, J. R. R. Tolkiena, Roberta Louise Stevensona, Marka Twaina a desítky dalších. Kniha byla asi původně psaná pro děti, o čemž napovídá i věk Maggie. Teda jsem si jistá, že ze začátku byl takový záměr Funkeové, jenže čím dál postupujeme v ději, tím více se vyvíjí nejen postavy, ale také i samotná kniha. V konečném důsledku bych to označila za vysokogenerační román, protože ji mohou číst děti i dospělí. Zejména druhý a třetí díl už je spíš o světě dospělých, než dětí.
Tahle trilogie se mnou prošla celou pubertou a teď v dospělosti si získala čestnou poličku na vrchu moji knihovny jako něco, k čemu se vždy ráda vracím.
About The Author
