Letíme na svatbu! Tedy ne my, nýbrž hlavní postavy. Namlsaná předchozím psychologickým thrillerem od Sadie Jones s názvem První chyba sahám po další knize a jsem zvědavá, kam mě autorka zavede a jestli se bude opět konat nějaký wau efekt. Odpíchneme se od anotace a uvidíme!
Rachel a Jack. Paige a Noah. A Will. Pět přátel, kteří se znají dlouhá léta. A pak je tu Ali, Willova nová snoubenka. Will je po letech špatných rozhodnutí konečně zamilovaný. Co na tom, že svatba s Ali přichází možná až příliš rychle po jejich seznámení? Všechny tři páry se vydají do Portugalska na romantický obřad na pobřeží. Víkend v nádherné vile je skvělou příležitostí, jak Ali poznat trochu blíž. Idylický výlet ale naruší šokující tajemství. Ale ukáže se, že nastávající nevěsta není zdaleka jediná, kdo něco skrývá, a jak začínají jednotlivá tajemství vyplouvat na povrch, hrozí, že se přátelství i manželství rozpadnou. Domů se navíc nevrátí všichni.
Bude mě stát hodně úsilí, aby z recenze neodkapávalo zklamání po litrech. Základ nezní marně, avšak přiznejme si, ani nijak originálně. Parta starých přátel ve věku kolem čtyřicítky si vyrazí na svatbu a na povrch začnou vyplouvat tajemství. Bomba. Tedy – ona by to bomba byla, protože Sadie Jones má hlavu na dobré nápady, zvraty a zápletky. Jenomže základní problém tkví ve zvoleném stylu.
Víkend plný viny je psaný ve třetí osobě (er-forma) z pohledu Rachel. A to je volba poněkud nešťastná. Její vnitřní monology, úvahy a teorie plácající se ode zdi ke zdi jsou tak únavné, až začnou být dokonce neuvěřitelně protivné. Technicky jsem měla tendence v textu vyhledávat přímou řeč a úvahy hlavní postavy přeskakovat, neboť mě nebetyčně rozčilovaly.
Sadie Jones si vás vodí a vám je jasné, že to, co vám servíruje, je ve skutečnosti úplně jinak. Tušíte, třeba jen vzdáleně, nicméně čujete. Jak daleko či blízko budete k pravdě, je otázka odhadu, nic však není přímočaré a ani úplně předvídatelné. Teoriím se však nebraňte. Baví mě, že nejde o krimithriller, ale kloníme se především k thrilleru psychologickému. Mně styl vyprávění příliš nesedl, ovšem příběh jako takový je vymyšlený dobře, to musím uznat.
Dalším kamenem úrazu je bohužel spád. Děj má tendence trochu se vléct a neustále se opakující myšlenky, postřehy a nerozhodnost hlavní postavy jsou zdlouhavé. Když už se konečně blíží pořádné drama, děj graduje a chystá se výbuch, z naprosto neznámého důvodu udělá Sadie Jones něco neskutečně trestuhodného a čtenářsky neodpustitelného. Uspěchá závěr takovým způsobem, až mám pocit, že se pár stránek nebo klidně i celá kapitola někam vytratila. Finále je tak hr, nekompletní, trhané a podivné, že místo, aby to můj čtenářský zážitek zachránilo a pozvedlo, jsem naštvaná, rozmrzelá a na jazyku mě svrbí pořádný výčet sprostých slov na téma naprosté plýtvání materiálem a mým časem!
Chcete-li kvalitní, dobrý a čtivý psychothriller – sáhněte spíš po První chybě, protože Víkend plný viny má sice krásnou myšlenku, nicméně zpracování je na pováženou. Pokud vás vyprávění neunudí do bezvědomí, chaotický závěr vás dorazí. Víkend plný viny jen tak tak dosáhne na hodnocení průměr a to mám pocit, že jsem ještě horně mírná!
zdroj obrázku: nakladatelství Cosmopolis
About The Author
