Protože mám ještě v živé paměti spokojené pocity po dočtení Fotografie smrti, pouštím se do další knihy s nemalým očekáváním. Naprosto ignoruji fakt, že jde o druhý díl série, přičemž vám vždy kladu na srdce, ať dodržujete pořadí. A ne, nejsem ignorant. Jsem rebel! Jako již klasicky se pojďme odrazit od anotace:
North Chastain má paranormální talent, díky němuž dokáže vypátrat ty nejnebezpečnější kriminálníky. Když jeho otec náhle upadne do kómatu, North je přesvědčen, že jeho stav byl způsoben smrtícím artefaktem z tajné vládní laboratoře známé jako projekt Bluestone. North ví, že jeho jedinou nadějí na záchranu otce je najít daný předmět. Když jde o vystopování vrahů, nikdo se mu nevyrovná, ovšem aby našel určitou relikvii, bude potřebovat pomoc osoby, která se vyzná v tajemném světě obsesivních sběratelů, podvodných obchodníků a nemilosrdných nájezdníků…
S pověstí v troskách kvůli falešnému obvinění hledá odbornice na starožitnosti Sierra Rainesová nový začátek. Když ji North Chastain požádá o pomoc, Sierra souhlasí, ačkoliv má jisté pochybnosti. North reprezentuje záhadnou Nadaci, tajnůstkářskou organizaci zřízenou proto, aby dohlížela na zločince s nadpřirozenými schopnostmi a ty, jako Sierra, kteří si vydělávají v temném podsvětí….
Prokletí jménem anotace. A to jsem vám sem nahodila jen dva odstavce z původních tří. Šlo by to osekat a podstatně, ale asi už nemám sílu rýt tímto směrem. Takže pojďme ten rýč zabodnout do jiné hroudy!
328 stran a příběh z pohledu dvou postav – North, který se ujímá vyšetřování, v němž je silně emočně zapleten (nejen proto, že mu přizabili otce, ale ještě visí ve vzduchu diskutabilní zrada dávno pohřešovaného dědečka) – a Sierra, která prostě nemá na vybranou, protože složenky se neptají, kde vezmete na jejich zaplacení. Nasnadě je tedy romantická linka, která je však jaksi na pozadí a skoro mimo naši pozornost. Příběh na ní totiž nestojí. Děj jako takový nemá smysl vám přibližovat, protože pokud si vyhledáte na přiložených odkazech (logo nakladatelství u anotace nebo databáze dole pod textem) anotaci, budete mít zevrubný nástřel hned.
„Ralphův klíč na dálkové ovládání nejspíš bude od brány a těch dveří. Připravená?“
„Jasně. Hodláme se vloupat do blázince. Co by se asi tak mohlo stát?“
„Tohohle pozitivního přístupu se držte,“ odtušil North.
Příběh se opírá o vyšetřování a pátrání. V podstatě se prokousáváte jmény, organizacemi, sledujete stopy a snažíte se rozplést pekelně zamotané klubko. Když už si myslíte, že to máte, upadne vám a zase se zašmodrchá! K vzteku? Trochu, jenomže Amanda Quick vám to dokáže tak příjemně okořenit, že si na nějaký hněv ani nevzpomenete. Jistě, chvíli jsem si pro svou roztěkanost myslela, že budu potřebovat k ruce papír a tužku, ale nakonec jsem se vždycky dobře zorientovala a našla se. Kdyby se v ději ještě skákalo v čase, tak bych byla v… no přesně tam! Díky bohu se žádné výlety do minulosti nekonaly a já tak mohla zůstat v klidu a užívat si čtení.
Pokud toužíte po paranormální detektivce se slabě romantickým nádechem, Barvy noci jsou krása. Amanda Quick má za sebou tolik knih, že je ta vypsanost hodně znát. Neklopýtá, povodí si vás, jak přesně potřebuje, tušit budete tak velký kulový a i když sem tam zavětříte podezření a něco málo tipnete správně, čtení si nesmírně užijete. Ve srovnání s Fotografií smrti bych se tedy pohybovala na přibližně stejné bodové hranici, i když pro příště bych raději sáhla po něčem, co není paranormální až v takové míře. Mám raději spíš nadpřirozeno, než toto.
V minulosti vždycky přistupovala k těmto věcem velice opatrně, kvůli svým potížím s fyzickými doteky. I když šlo všechno dobře, nejlépe se ten zážitek dal popsat jako příjemný. Slova jako vzrušující a omamný použít nemohla. Sex většinou spadal do kategorie „fajn, ale radši bych si přečetla nějakou pěknou knížku“
Co se série jako takové týče: Nijak jsem nepociťovala, že by mi první díl chyběl (ale je možné, že by se v ději lépe orientovalo, pokud bych už měla o postavách, organizacích, vztazích a konkurenci nějaké povědomí). A přestože jsem před pár větami tvrdila, jak dám raději přednost jiným knihám od Amandy Quick, tak ten náběh na díl číslo tři prostě nemůžu ignorovat. Žádný strach, konec je uspokojivý, avšak táhne se tam dobře rozehraná další linie vedlejších postav, které v Barvách noci decentně přicmrndávaly (a byl o nich i díl první), že zvědavost zvítězí a Fogg Lake navštívím s chutí znovu!
PS: Pokud vás zajímá, s jakým druhem paranormálna tady Amanda Quick operuje, prosím: jde o vnímání energie a světla, aury, směřování energie, artefakty a krystaly, které mohou tuto energii soustředit, akumulovat, přenášet, využívat, nabíjet se a podobně.
zdroj obrázků: baronet.cz
About The Author
