Vítáme vás opět v naší Off topic rubrice, ve které najdete osvětu i v jiných formách kultury, než jsou knihy. Tentokráte se podíváme na velmi speciální hru. What Remains of Edith Finch je jako cinematická úniková hra. Nabídne vám příběh, který v herním průmyslu nemá obdoby. Nemusíte mít žádné speciální herní skilly. Stačí touha po zajímavém bádání.
„If we lived forever, maybe we’d have time to understand things. But as it is, I think the best we can do is try to open our eyes, and appreciate how strange and brief all of this is.“
Hlavní herní postavou je již zmíněná Edith Finch, sedmnáctiletá dívka, která se po šesti letech vydává do léta opušteného rodného domu, aby zjistila více o rodinné kletbě, která se táhne víc jak 100 let do minulosti. Všichni, až na její prababičku Edie, zemřeli poměrně mladí a za dost podivných okolností, u kterých se na první pohled může zdát, že spolu zas až tak nesouvisí. S Edith postupně procházíte spletitými tajnými chodbami domu a postupně se dozvídáte o jednotlivých členech její rodiny.
„My brother said he’d die before eating another mushroom. And he did.“
What Remains of Edith Finch pochází z pera indie studia Giant Sparrow, které má sídlo v Santa Monice v Kalifornii. Na triku mají ještě jednu hru relativně stejně neznámou jako samo studio – The Unfinished Swan, které se ještě budeme v tomto článku věnovat.
O Edith jsem předtím slyšela, že je to velmi podivný ale neobyčejný zážitek, a že vyhrála hodně herních ocenění, zejména za příběh. I když to kolikrát nic neznamená. Koneckonců Golden joystick vyhrál například v roce 2012 Skyrim, což je statisticky jedna z nejvíce přeceňovaných a odbytých her vůbec, a zároveň je to i dnes po 10 letech jedno z nejčastějších herních memeček. (Jen tak na okraj, pokud se chcete dobře pobavit, doporučuji na toto video youtubera Spiffing Brita. Jeho talent Skyrim dokonale rozbít a po třech hodinách hraní se dostat na úroven boha, který jednou ranou zabije nejhlavnějšího bosse vidličkou, je bezkonkurenční.) Takže jsem šla do Edith s mírným skeptismem a mohu zodpovědně prohlásit, jak moc jsem se mýlila. Příběh What Remains of Edith Finch hráče pohltí už od první minuty.
Co se týče zvukové stránky, je to docela ojedinělá hra. Nečekejte rozhovory, spíš pasivní vyprávěcí styl hlavní postavy, kdy se titulky k řeči objevují namísto klasicky v dolní části obrazovky přímo v kulisách hry. Hudbu si vzalo na starosti duo Jeff Russo a Joel Corelitz. Melancholicky, dojemně a přesto s velkým množstvím optimismu doplňuje místní hluboký příběh. What Remains of Edith Finch je poměrně krátká hra, zhruba asi jako průměrný film, což by normálně bylo na škodu, ale vzhledem k tomu, že se jedná doslova o cinematický zážitek, tak je skromněší stopáž ideální.
„Even a monster on the other side of the door starts to feel normal… almost friendly.“
Většinu času hrajete z první osoby za Edith. Nicméně skrz deníkové zápisy, dopisy a dokonce i komiks prozkoumáte dům rodiny Finchových i očima jejích příbuzných. Smrt každého člena rodiny je podivná svým vlastním způsobem. A to nejen co do hratelnosti, ale i nálady. Hra běží na poctivém Unreal enginu a je v detailech dovedena k dokonalosti, protože i knihy v policích souvisí s danou místností. Je potřeba vnímat příběhy Finchových opravdu do hloubky, neboť hra otevírá staré známé téma korelace-kauzalita.
Zároveň se ve hře objeví jeden z charakterů, který je hlavní postavou z výše zmíněné The Unfinished Swan, a to přímo Král. What Remains of Edith Finch vysvětluje jeho origin a dalo by se téměř považovat za prequel Nedokončené labutě. Toto je ovšem něco, co vás nijak neomezuje, protože pokud postavu Krále neznáte, ani tuto referenci nezaregistrujete. The Unfinished Swan vyšla jen na konzole a není potřeba ji nutně dohrát, aby vám Edith Finch dávala smysl.
„Do you remember the way Gregory used to laugh when he thought he was alone? Like something was happening but only he could see it.“
Jak už jsem řekla, Edith Finch se naprosto odlišuje od klasického herního stylu. Žádný běh, žádné skákání, žádné rozhovory. Spíše si představte cinematický zážitek, který sledujete očima někoho jiného bez toho, abyste mohli pořádně zasáhnout. Na jednu stranu může námět příběhu působit značně depresivně a trochu připomíná severské hry od Hazelight Studios. Každý člen rodiny se potýkal s vlastními problémy, ať už společenskými nebo psychickými, které byly více či méně příčinou jeho smrti. Co ovšem ve vás zůstane po dohrání hry, není smutek. Spíš pozitivní nihilismus. A ten přece jen možná všichni v tomto těžkém období potřebujeme nejvíce.
Zdroj obrázků: hra What Remains of Edith Finch
About The Author
