Každý zná ten pocit, když se všechno okolo jen mrví. Po celém dni, kdy vás protivný šéf šikanuje, sousedka na vás řve, že jste zase včera hrozně dupali a pes vám rozkouše vaše oblíbené papuče, chcete akorát vypnout u něčeho pozitivního. Něčeho, kde budete vlastním pánem, kde vám nikdo nelinkuje, co přesně máte dělat, a kde to vypadá mnohem lépe než ve vaší ulici. Protože, ať si říká kdo, co chce, vizuální stránka dělá hodně. Tak přesně na tyto dny je Subnautica to nejlepší, po čem můžete sáhnout.
Nedávno jsem přišla na chuť sandboxům, tedy hrám s otevřeným světem, který je jen váš a můžete si s ním dělat relativně, co chcete. Zvláštní kategorie sandboxů jsou pak určité typy survival her, tedy herních mechanik postavených na tom, že vás hodí do neznámého prostředí a řeknou: „postarej se, nebudeme tě vodit za ručičku.“
Některé z těchto her jako například The Forest jsou docela nebezpečné, protože vesměs celá mapa lesnatého poloostrova je posetá mutanty a kanibaly. U Breathedge jste zase uvěznění v temném vesmíru a bojujete s poměrně depresivním nekonečnem. No a pak jsou kousky, které vás prostě jen mají hodit do chillu, což je například Stranded deep, kdy si stavíte domek na pustém ostrově kdesi v tropech. V těchto hrách nejde ani tak o příběh, ale o to že si fakticky můžete dělat, co chcete a nikdo vám do toho nekecá. Nějaký děj v nich plus mínus je, ale tvoří jen malou část celého smyslu a většinu vašeho času objevujete daný svět, budujete si bázi, sbíráte rostliny a ochočujete si místní faunu. To jen pro okraj, pokud jste nikdy po survival sandboxu nesáhli.
Subnautica je podle mě jedna z nejlepších v tomto žánru. Vyšla v roce 2019 a pokračování Below zero 15. 5. 2021. Oba díly pracují s principem, kdy hlavní postava ztroskotá na neznámé planetě, která je vesměs celá pokrytá mořem. Máte k dispozici základní techniku a váš úkol je nejen zjistit, co se stalo, ale hlavně přežít. Postupně se dozvídáte více o místě, které se stalo vašim novým domovem, a to díky zkoumání modrých vod mimozemského oceánu. První díl se odehrává v subtropickém podnebí a je o něco volnější. Nové Below zero má o něco propracovanější příběh a fungujete v arktickém světě. A přesně tomu se dnes budeme věnovat.
Už Subnautica nastavila dost vysokou laťku. Vizuální stránka je prostě nádherná. Protože fungujeme s cizí technikou a neznámými zvířaty, tvůrci mohli popustit uzdu fantazii a v rámci možností grafického enginu vytvořit unikátní svět, který je plný cizokrajných ryb, neznámých rostlin i jedinečné mimozemské kultury. Below zero tuto laťku ještě posunulo na vyšší level.
Oproti prvnímu dílu zde postava občas i mluví. Měla jsem trochu obavu, že jde o ženu (ženské postavy ve hrách mi většinou dost vadí), ale Robin je poměrně neutrálně sympatická a nežvanila nějak často, aby mi to kazilo moje RP, že postavou v těchto majestátných hlubinách jsem přímo já. Do hry přibylo pár zajímavých dopravních prostředků. Nejvíce praktický je Seatruck. Tedy malá ponorka, za kterou si můžete napojit vagony různých funkcí podobně jako u vlaku nebo kamionu. Zatímco v jedničce jste se museli v hlubokých jeskyních otáčet s obří ponorkou, kterou jste si kolikrát o úzké stěny rozflákali, Seatruck je jak had a vleze se všude. A pokud se vám náhodou stane, že se přece jen nemůžete otočit, není nic jednoduššího, než že si vagony odpojíte, přeplavete okolo nich a napojíte si je opačným směrem.
Jedna z dalších nových věcí, kterou je třeba v Below zero řešit, je zima. Ve vodě vás to nemusí trápit, ale na souši jste omezení časem, ve kterém v chladném prostředí vydržíte. Nicméně se nemusíte bát, je možné si vyrobit lepší oblek, a do té doby se stanou vašimi nejepšími kámoši termální průduchy a rostliny, které vydávají teplo.
Nicméně největší a také nejzajímavější změna oproti jedničce jsou obyvatelé vodního světa. Jako první určitě zaujme mimozemská obdoba našich tučňáků. A ano jsou úplně stejně roztomilí jako naši zemští. Nicméně krom toho, že si je můžete pak dát do akvária, se s nimi nedá moc interagovat. Osobně jsem si nejvíce zamilovala sea monkeys tedy mořské opičky. V první části hry je potřeba si na ně dávat pozor, protože jsou to sprosté čorkařky, které k vám připlavou a vezmou vám věc z ruky, protože stejně jako ty naše mají rády lesklé předměty. Později vás ale začnou brát jako své kamarády a nadšeně vám samy od sebe nosit potřebné stavební materiály.
Jedna z výhod obou Subnautik je ta, že mají obě českou podporu, což ocení ti z vás, který neovládají plynně angličtinu. Osobně hrávám hry většinou v originále, nicméně u Subnautiky si překlad doslova užívám, protože je docela povedený a české názvy různých stvoření jsou doslova kouzelné. Hra je také relativně dobře modovatelná, takže pokud by vám nestačily možnosti samotné hry, není nic jednoduššího, než si přidat na Seatruck kanón a jít si to rozdat s nějakým leviatanem.
Below zero se za mě velmi povedlo a je o chlup lepší než jeho starší sestra, která už sama o sobě držela vysokou příčku. Mohu jen doufat, že tato řada druhým dílem neskončila a studio Unknown Worlds Entertainment časem vydá další kousek této mořské nádhery.
Zdroj obrázků: Subnautica: Below zero, gamingsite.cz, cultureventures.com
About The Author
