Určitě jste zahlédli v nějaké knižní skupině či výloze knihkupectví knížku s podivným obalem. Jakoby někdo třemi tahy štětcem odkryl nějakou fotku dvou postav. Do mezer jednobarevného pozadí vložil jméno autorky (Mona Kasten), název díla (v našem případě “cítit znovu”) a že jde o román.
Já knihu zahlédla ve více provedeních, usoudila, že jde o sérii, a šla/scrollovala jsem dál. Nesnáším romantické série. Pokud autorka (převážně tuhle škváru píšou ženy) dokáže obstojně napsat díl první, zákonitě pokazí díly následující. Navíc nikdo zatím nenapsal pořádnou moderní harlekýnku, aby to nebylo nemlich furt to samé. Dva spolu začnou trávit čas, zamilují se, zápletka, která je rozdělí a oba trpí jako psi, happyend. K zblití stejné od dob Cartland. Mnoho červené knihovny se ani nesnaží o nějaký duchaplnější obsah a prostě tam ten pár jen šuká a rozhádá se kvůli absolutní blbosti. Českou výjimkou je třeba Catherine Luka (ale i její trilogie, kdy třetí díl ještě nevyšel, má excelentní díl první a druhý díl už pokulhává).
Přestože mne název na obálce knihy vytáčí, neb na začátku řádku není velké písmeno, ceně 45 korun jsem v depresi neodolala. Ano, také patřím k těm, kteří životní splíny řeší nákupem knih… A ano, stežuji si na klišé v knihách, to jsem já. Po koupi přišlo zjištění, že si budu číst třetí díl – Začít znovu, Věřit znovu a Cítit znovu. Nevadilo mi to. Anotace napovídala, že lovestory se bude rozvíjet mezi holčinou, co přišla o rodiče, a mladíkem, který je něco jako Leonard z TBBT. Když už nic jiného, mohlo by to být trapně vtipné. A zase – ekniha mne stále 45 korun!
Asi jsem přehlédla, že v příběhu půjde o studijní projekt. Fakt nemám ráda lovestory z amerických univerzit – děsně studentům závidím. Ne půjčky na studium, ale možnosti a zaměření. A jsem deformovaná filmy, kde je všechno sluníčkové. Sawyer je dívka, která přišla o rodiče, a jedinou její žijící rodinou je sestra a teta. Jednu z nich k smrti nenávidí. Isaac je mladý kluk, starší než Sawyer, který vyrostl na farmě mezi zvířaty a sourozenci, a těžká práce mu není cizí. Na univerzitě se potkají málokdy, protože kdo by si všiml věčně zakoktaného kluka, rudého jak rajče, který je nejspíše panic? Rozhodně ne holka, která si jednorázovkami pomáhá od stresu. No a pak spolubydlící Sawyer, Dawn (z dílu druhého – Věřit znovu), a kamarádka Isaaca vytáhne oba dva na nějakou párty, kde jsou jediní nezadaní a je jim blivno z lidí kolem. Po pár dnech slovo dá slovo a Sawyer a Isaac spolu začnou trávit čas…
Nemůžu si pomoci, ale problémy v romantických knihách jsou vždycky tak extrémně vyhnané do krajností, že to až pěkné není. Ale kdo by četl o normální holce, která se srovnala se smrtí rodičů relativně v pohodě, a nerdovi, kterého někdo obleče a učeše? Asi nikoho. Když se nad povahami hlavních postav zamyslíme, najdeme asi nejslabší místo příběhu. Sawyer za celé tři roky bydlení s Dawn nepotkala Isaaca, neudělala žádnou blbost, neřešila své problémy, neutekla z pokoje v pláči. Nebo že by tyhle její excesy probudil až ten projekt? Hm… Ha ha. Isaac je příjemnější, neboť v jeho hlavě nejsme, je to kluk a všichni víme, jak se mnoho lidí k chytrým brýlatým klukům v děsném oblečení chová. Ví to i můj manžel (brýle, vysoké IQ, oblékala jej máma, atd.). Na druhou stranu byl chlapec až moooc dokonalý a úžasný a každá holka by ho chtěla, kdyby se zadívala a dala mu prostor. I když Isaac prošel proměnou, na Sawyer byla znatelnější. Už jen posun, který musela urazit sama ve svém zlomeném srdci vůči “zbytku” rodiny nebyl jednoduchý. To, jak se vyvíjel její projekt, jak se změnila její práce nejen ve studijní sféře – to všechno Mona Kasten citlivě a čtivě popsala. Dokonce mezi ústřední dvojici nenásilně namíchala další postavy, které nepůsobily uměle a čtenář si je oblíbil. Postavami kolem autorka příjemně nabíjela či směřovala prostředí.
Do půlky knihy se stále neotevřela ani jedna z postav pořádně. Stále jsem čekala na … vlastně nevím, na co jsem čekala, když jde o americký román. I tak jsem knize dávala šanci. Jedinou změnou od půlky knihy bylo, že jsem více brečela. Dojetím. City autorka umí popsat brilantně. Situace, které s přimhouřením očí může zažít téměř každý, barvitě a jemně dávkovala až k bodu zlomu. To pak byla klasická šmíra. Ale už mi to nevadilo. Příběh se mi líbil, poplakala jsem si až do konce. Tyhle slaďáky jsou všechny stejné, všechny je stejně nakonec v průběhu čtení miluju a jsem ráda, že je čtu.
Mona Kasten je mladá nadějná německá spisovatelka, která si získala srdce holek a žen po celém světě. Zatím vydala sérii “znovu” a chystá se na další sérii. Sympatická mi je jednak příjemným stylem psaní, jednak žije s manželem a dvěma kočkami – moje holka!