Kasie West je jméno známé zejména mezi mladšími čtenáři, spojované s oddechovými knihami plnými roztomilé sladké romantiky. Vzdálenost mezi námi je jedna z jejích starších knih, která však u nás vychází až teď. Má ale šanci ještě čtenáře zaujmout, nebo jim po předchozích jedenácti vydaných titulech už autorka nemá co nového nabídnout?
Záleží, co od knihy chcete. Já už po přečtení autorčina jména tušila, co mám očekávat – a sice čtivý příběh bez většího dramatu, u kterého se dá na jedno odpoledne krásně vypnout, ale pohled na svět vám nezmění. A nespletla jsem se. Vzdálenost mezi námi je klasická Westovka nesoucí se ve stejném duchu jako všechny předchozí autorčina díla, co se mi dostaly do rukou. Nijak zvlášť tedy z řady knih o dvou teenagerech, které to k sobě táhne a postupně se dávají dohromady, nevybočuje. V tomto konkrétním případě jde o Caymen, která pracuje v maminčině obchodě s porcelánovými panenkami, co se topí v dluzích, a žije spolu s ní v maličkém bytě nad obchodem. A která má vybudovaný upřímný odpor ke všem boháčům, protože její zazobaný tatík její matku opustil, jakmile zjistil, že je těhotná. Pak se ale jednoho dne u nich v obchodě objeví Alexander, který už od pohledu spadá přesně do této kategorie, a s jejím postojem pořádně zamává.
A ne, fakt nejde o nic světoborného, ale určitě taky ne o žádný brak. West se na necelých třech stech stránkách opět povedlo vykreslit poutavý příběh a osobité charaktery postav. Caymen rozhodně není žádná šedá myška, která sedí v koutě, lomí rukama nad svým osudem a čeká, až ji bohatý princ odvede na svůj zámek. Kdepak, má pořádně prořízlou pusu, kousavý smysl pro humor, a pokud vám neodpoví sarkasticky, měli byste se začít obávat, jestli není nemocná. Přesto jí ale záleží na ostatních a svojí mamce se snaží pomáhat, jak jen může, i za cenu vlastních snů a cílů. A to z ní dělá výbornou hlavní hrdinku, kterou mě opravdu bavilo sledovat.
Xander (nebo Alex, chcete-li) je oproti ní méně výrazný, ale rozhodně o něm nemůžete říct, že by se choval jako toxický, majetnický alfa samec, který má ego vyšší než Mount Everest a pohrdá každým, kdo nemá na účtu stejný počet nul jako on. Právě naopak. A řeknu vám, že je vážně osvěžující číst projednou o love interestovi, který hlavní hrdinku respektuje, bere ohledy na její city a chová se k ní hezky a vůbec je celý úplně zlatý. Občas má sice momenty, za které by si zasloužil proplesknout, aby se probral, na druhou stranu to umí uznat a omluvit se.
Vztah mezi nimi je vybudovaný přirozeně, nenásilně a postupně (i když místy skáče možná trochu rychleji, než by bylo záhodno – ale jen trochu), žádná instalove ani přehnaná velkolepá romantická gesta. A je to roztomilé, hezké a donutí vás to usmívat se od ucha k uchu. Koneckonců, stejně jako u všech ostatních autorčiných knih.
Ke konci pochopitelně přichází nějaké to drama, které ale – na rozdíl od spousty romantických knih pro mladé – staví na nedostatku komunikace mezi postavami jen okrajově. A ano, je to trochu přefouknuté a ve výsledku dost uspěchané, ale mohlo to rozhodně být o moc horší. Víc než drama samotné mi vadilo, že konec byl opět nedotažený a některé otázky zůstaly jednoduše nezodpovědné, byť pro příběh hrály poměrně velkou roli. I to je ale pro autorku bohužel typické.
Takže, stojí Vzdálenost mezi námi za to? Pokud chcete na pár hodin vypnout, nemuset přemýšlet a užít si něco milého, od čeho dostanete přesně to, co čekáte a znáte, proč ne. Život vám to nezmění a do měsíce nebudete pořádně vědět, o čem to bylo, ale účel oddechové knihy splní naprosto perfektně.
Zdroje obrázků: Databáze knih, Amazon
About The Author
