Českou autorku a současně zakladatelkou Nakladatelství Canc s.r.o., Rosanu Zvelebilovou, jsem poprvé zahlédla v nějaké facebookové skupině pro autory. Byla jsem tam ze zištných důvodů – kde jinde hledat české literární talenty? No a jak na mne Rosana působila? Jako děsně ujetý a energetický šílenec. A píšu to sem proto, že taková je víceméně i její první kniha, kterou mi jedna dobrá duše půjčila – Bedny – Zabít sráče!
Zpočátku jsem vůči knize byla obezřetná. Autorka sama působí jako hurikán a jednou ji napadlo, že by bylo super založit nakladatelství pro BDSM knihy. Byla jsem v rauši! Třeba by začalo vycházet něco česky a nemusela bych nakupovat na Amazonu… Ale zpět k Bednám. Jelikož mne Zvelebilová zaujala (i když se jí stále bojím), chtěla jsem knize dát šanci. Navíc jde o půlkilového barevného macka, který se krásně drží. Ale sakra blbě se čte, pokud nechcete poničit hřbet knihy (a to já u půjčené knihy s věnováním autorky prostě udělat nemůžu a nechci). Brožovaná vazba je úplně na houby. Mohla jsem číst jen u stolu a s čelovkou, abych viděla dobře na obrázky a text.
Co se týká ilustrací, pro knihu je vytvořila sama Rosana Zvelebilová. Viděla jsem je kdysi na Facebooku a nelíbily se mi. Nelíbily se mi ani po prvních pár přečtených stránkách. Mužští se autorce povedli, ale ženské jsou na mne nějaké moc “hranaté” a “plné” a “tučné” a “maskulinní”. S postupující četbou jsem si na ně zvykla a necukalo mi oko. V Bednách je totiž obrázků dost a dost. A nejenže hezky doplňují občas dlouhý děj (mučení), ale mnohdy jsou i vtipné (třeba zaměstnanci měsíce).
Co se samotné pohádky pro dospělé týká, taky jsem si musela zvyknout a vstřebat členění textu, slang a vlastně úplně luxusně debilně vymyšlené prostředí. Bylo to tak ulítlé, až si člověk říkal – hele proč ne, vždyť to funguje! Dle Databáze knih jde o mix komixu a románu. Takže vlastně volná tvorba, kde je dovoleno všechno – násilí, sex, sprostá slova, vražda, drogy, chlast, blití, obojek s elektrikou, ultra inteligentní superpadouch nebo odsouzení k trestu smrti. A to všechno dohromady Zvelebilová použila jako strom, který nese své plody. Sráč vládne širokému okolí, protože to je vražedný boss. Jednou tak naštve učitelku chemie a ta se rozhodne ho zabít. A jak to zkouší, poznáváme sráčovu minulost, která fakt není pěkné počtení. Zabrousíme do sklepů, do odhlučněných poradních místností, do vězení, do skladu s bednama… A všude se bude ozývat “Oukej.” nebo “Mrdat.”.
I když Bedny mohou působit jako béčková podpultovka, nenechte se mýlit. Do háje, vždyť já jednu pasáž i obrečela, jak emočně vypjatá byla! Budete sice zpočátku zmatení jak Somálec v Tescu, protože časové zařazení pasáží knihy lítá a současnost mají Bedny v roce 2030. Střídání pohledů učitelky Zbořilové a sráče je dalším matoucím prvkem – než si zvyknete. Pak stačí jedno mrknutí a víte. Nakonec se v mých očích z Beden stalo absurdně dokonalé dílo, které zařadilo na scénu i kus mne samotné. Dokonce jsem si splnila jedno svoje poprvé (ale neřeknu které).
Ve výsledku jde o ulítlou “sci-fi” romantickou pohádku s velice zajímavým koncem. Nebude to asi čtení pro každého, protože tolik černého humoru a sadomasochismu nesnese každý. Možná to spíše ne každý pochopí. Ono když se to smíchá se slangem a vulgarismy, může to někdo s pravítkem v prdeli brát jako šmíru. Takže pokud hledáte dárek pro někoho hodně naškrobeného nebo naopak pro někoho, kdo má rád humor a umí ho ocenit, kdo se nebojí sexu za hranou – pro toho vám Bedny – Zabít sráče 100% doporučím.
About The Author
