Akční thriller odehrávající se v USA, ale taky v Kuvajtu nebo Kosovu, prolnutý fantasy prvky jako jsou upíři, vlkodlaci, oživlé mrtvoly nebo novodobý Frankenstein. Sem tam čtenář dokonce cestuje i do minulosti třeba sto let dozadu. Zní to jako směs, která nemůže držet pohromadě tak, aby všechno dávalo smysl a čtenář si příběh mohl užít. Jenže opak je pravdou – příběh pohromadě drží, smysl dává a prakticky každý by si na knize mohl najít něco k zalíbení.
Prezidentův upír
Příběh Krvavá přísaha stojí na postavě, kterou je Nathaniel Cade, sto čtyřicet let starý (mladý) upír, který je považován za nejstřeženější tajemství v americké historii. Cade je vázaný přísahou chránit prezidenta a USA před jakoukoli hrozbou – ať už jde o lidské teroristy s úmyslem škodit civilistům, nebo o nadpřirozené bytosti, které by mohly chtít zabít zrovna prezidenta nebo se jenom dostat na oči obyčejným lidem. Jeho prací je jakoukoli takovou hrozbu zlikvidovat a nedovolit, aby se o existenci „věcí“, jako je on sám, dozvědělo víc lidí, než je nezbytně nutné. Nevýhodou jeho přísahy je, že musí poslechnout přímý rozkaz prezidenta nebo jeho pověřených pracovníků. Výhodou… nevím, nedokážu vymyslet, jakou výhodu by mohlo přinášet být vražedným domácím mazlíčkem prezidenta. Je třeba ale podotknout, že přísaha by nefungovala tak dobře, kdyby Cade sám nechtěl svojí vlasti sloužit.
Kniha se věnuje jedné z dávných hrozeb, kterou má Cade za úkol vystopovat a zneškodnit, ale jak to bývá, nebude to tak jednoduché, jako se na první pohled může zdát. A hned první překážkou nemusí být nutně démon z pekla, ale mladý lidský pomocník, která má pracovat po jeho boku.
Zabiják
Hned na začátku je důležité říct, že Cade není upír ze Stmívání nebo Upířích deníků. Sice odmítá pít lidskou krev a nesmýšlí o lidech jako o „dobytku“ jako jiní jeho druhu, ale to je tak všechno, co mu lze přičíst k dobru (taky chrání USA, ale že by si to vybral dobrovolně, se zrovna říct nedá). Vadí mu sluneční svit, pohled na křížky ho bolí a spí v rakvi. Jen svou přítomností děsí lidi k smrti a pokud se s ním setkáte u vás doma, většinou to znamená, že budete žít tak maximálně další vteřinu nebo dvě. Bylo by fajn dodat, že má slabost pro někoho nebo něco, ale nemá (když nebudeme počítat neustálou touhu po krvi, kterou zahání trochou sebetrýznění).
Často se v příbězích o upírech stává, že se jako krvelačné a nebezpečné příšery jenom tváří, ale ve skutečnosti jsou to vcelku v pohodě a hodní „ne-lidi“. Pod tvrdou slupkou mají city a bla bla bla. Cade je na začátku příběhu představen jako odměřené a rezervované stvoření, které zabíjí všechno a všechny, co ohrožuje USA, a přesně takový zůstane do konce knihy. Není milý, není ani přátelský, víc empatie by mu rozhodně neuškodilo a říká věci, které nikdo nechce slyšet. Nebere si servítky, když ho někdo otravuje nebo potřebuje informace. A netřpytí se.
Cade natáhl ruku a lehce jí škubl: rváč se náhle válel po podlaze a ječel bolestí se zkrouceným a vykloubeným ramenem.
Cade se znovu podíval na recepční. „Doktora Konrada, prosím.“
Zach se otočil a viděl, že se hromotluk se vztekle zkřiveným obličejem zvedl na jedno koleno.
„Zůstaňte, kde jste,“ přikázal mu Cade, aniž na něj pohlédl.
Muž sáhl do kapsy saka a něco v ní chytil. Cade se na něj stále nedíval a Zach pochopil, co –
Právě se chystal zařvat „pistole“, když se Cade pohnul. Tentokrát to Zach viděl.
Stačilo nedbalé mávnutí rukou, ještě než zbraň vyklouzla z pouzdra.
Rachot tabulového skla, které se roztříštilo, když jím hromotluk prolétl.
Upírův pomocník
Ke Cadeovi se přidá mladý a perspektivní vtipálek Zach Barrows, který se rád angažuje v politice a chtěl by to jednou dotáhnout až do Bílého domu. Jenže chyba, jakmile se totiž seznámí s Cadem, není cesty zpátky. S prací může skončit jedině tak, že zemře při misi nebo odejde do důchodu. Takže je Zach do konce života odsouzen k tomu dělat prostředníka mezi rozkazy z Oválné pracovny a Cadem samotným (nikdo se totiž nechce vídat s upírem moc často). Zach je vržený do úplně nového světa plného nejstřeženějších vládních tajemství a techniky, o jaké si může nejmodernější armáda nechat zdát. Baží po informacích, ale Cade je dost skoupý na slovo a na Zachův humor ho taky neužije, což mladého „pobočníka“ dost frustruje.
Zach od zadního okna neodtrhl oči, dokud Cade neodbočil do další ulice.
„No jo, nejspíš si můžou zavolat MVB, aby poslali někoho, kdo je odtáhne.“
„Nebyli z ministerstva vnitřní bezpečnosti,“ konstatoval Cade.
„Jak to víte? Měli falešné průkazy?“
„Průkazy falešné nebyly. Jména ano. Na MVB nepracuje nikdo s takovým jménem.“
„Jak si můžete být tak jistý? Znáte snad jména všech zaměstnanců vnitřní bezpečnosti?“
Cade neodpověděl.
„Vy skutečně znáte jména všech zaměstnanců, že ano?“
Dohromady tvoří podivnou dvojici, která musí spolupracovat a zjistit, kdo a proč odesílá kontejnery s částmi lidských těl do USA, kdo tyhle Unmenschsoldaten (německé okénko: vojáci sestavení z kusů mrtvol) dává dohromady a především, co s nimi zamýšlí. Ze začátku je pro ně soužití dost složité, především pro Zacha, nicméně místy zábavné a vtipné. Jedinou útěchou pro mladíka je, že ho Cade nemůže sníst. Časem se ale začíná přizpůsobovat a pomalu chápe, co se po něm na nové pozici chce, a Cade si zároveň zvyká na Zachovu upovídanost a neustálé otázky.
Bonusy
Kniha není ale pouhým vyprávěním o dvou různých bytostech, které musí spolupracovat. Často se díváme na hlavy hned několika záporákům a záporačkám (nutno podotknout, že ženy z prvního setkání s Cadem vycházejí mnohem lépe než muži). Taky se čtenář na začátku každé kapitoly dozví něco ze složky „Nightmare pet“, která samozřejmě pojednává o Cadeovi a o tom, čím vším možným i nemožným se od obyčejných lidí liší a co je schopen snést. Zároveň se autor občas opře o skutečné události, války, vládní projekty nebo nacistické výzkumy z minulosti. Čtenářům se taky dostane pohledu do minulosti Cadea a jeho života těsně předtím, než se stal upírem, jeho první okamžiky po přeměně a proč vlastně skončil jako prezidentův upír.
Autor se nezdržuje sáhodlouhými popisy prostředí či emocí. Proč taky, Cade emoce takřka neprožívá a Zach je buď vyjevený, nebo uražený. Důležitější jsou jednotlivé rozhovory a co se děje mezi nimi. V Krvavé přísaze člověk nalezne mnoho akce, která taky nikdy netrvá příliš dlouho, je ale záživná, napínavá a vzhledem k počtu obětí si čtenář nikdy není jistý, jestli je jeho oblíbená postava v bezpečí a jak moc bude na následujících stranách trpět.
Krvavá přísaha je dobrou alternativou pro ty, kteří chtějí číst o upírech, ale nemají zájem o romantickou linku nebo přerod z krvelačné nestvůry na milé a přátelské stvoření. Taky by mohla potěšit milovníky akčních příběhů z prostředí amerických tajných služeb či prostě jen ty, co hledají knihu s jednoduchým dějem, pár postavami a napůl smyšleným světem.
Zdroj obrázku: martinus.cz
About The Author
