Recenze: Knižní Dexter ve srovnání s populárním seriálem neobstál

Dexter je ten typ člověka, kterého byste představili mamince. Zábavný, chytrý, slušný, okouzlující a k tomu dokonalý gentleman. Jen jedna z jeho charakterových vad působí lehce odrazujícím dojmem – je to sériový vrah.

Když začal seriál, ihned jsem mu propadla. Bylo mi tehdy 15 nebo 16, a celých 8 let, než skončila poslední řada, jsem poctivě každý týden ohryzávala v nervozitě monitor, než se mi stáhne nejnovější díl. Jakožto skalní fanynka jsem dostala na nějaké Vánoce i knihu a ještě ten večer jsem ji rozečetla.

Teď bych ráda zastavila nějaké představy ostatních lidí, že obecně platí, že to s čím se člověk setká jako první, to má raději. Já to tak opravdu nemám. Nikdy jsem necítila sentiment například k Nekonečnému příběhu jen proto, že to byla jedna z prvních pohádek. Ne, jakmile jsem si přečetla knihu, tak by mi někdo mohl držet motorovou pilu u hlavy, a já se filmu v bitvě proti předloze nezastanu.

Ale u Dextera tomu bylo naopak.

Ale nejprve bych asi měla pro nezasvěcené vysvětlit, o co jde. Dexter je forenzní znalec pro miamskou policii, kde pracuje společně se svou nevlastní sestrou, policistkou Deborou. Nevlastní, protože je Dexter adoptovaný a na svou původní rodinu si nepamatuje. Když si jeho adoptivní otec, taky policista, Harry Morgan všiml, že je malé Dextrátko poněkud jiné (například, že pejskům a kočičkám řeže hlavičky), vštípil mu do hlavy kodex, že než aby někdy v budoucnu zabil někoho nevinného, a potom ho chytili a podle miamského práva posadili na elektrickou sesli, ať raději zabije člověka, který si to zaslouží. A tak dnes už dospělý Dexter chytá vrahy, kteří proklouzli systému, čtvrtí je na malé kousky a háže do moře. Aby nebyl svým kolegům policajtům podezřelý, že odpovídá typickému klišé sériový vrah – single třicátník, najde si Dexter přítelkyni Ritu se dvěma malými dětmi. Rita byla bývalým manželem mnohokrát zbita a znásilněna, a tak nejeví žádný zájem o sex ani romantické dotyky, což necitelnému a asexuálnímu Dexterovi naprosto vyhovuje.

„(…) Tahle noc je onou Nocí. Tahle noc má jinou příchuť. Dnes v noci se to stane, musí se to stát. Přesně tak, jak se to stalo už tolikrát předtím. Tak, jak se to stane znovu a znovu. A dnes večer se to stane tomu knězi.
(…) „Podívej se,“ zašeptal jsem.
Otec Donovan pomalu a ostražitě otevřel jedno oko.
Ztuhl.
Čas pro otce Donovana přestal existovat.
„Ne,“ vypravil ze sebe.
„Ano,“ řekl jsem.
„To ne,“ ozval se znovu.
„Ale ano,“ opravil jsem ho znovu. „Je to hrozný pohled, že?“
Námahou se mu svraštil celý obličej, jak držel křečovitě zavřené oči. Nemohl se dívat, ne teď a ne takto. Nelhal jsem mu, vážně ne, skutečně to byl hrozný pohled. (…) Ale on to musel uvidět, prostě musel. Nejen kvůli mně. Nejen kvůli Temnemu společníkovi. Kvůli sobě. Musel to vidět. A teď se nedíval.
„Otče Donovane, otevři oči.“ poručil jsem mu.
„Prosím,“zoufale zanaříkal. Pocuchalo mi to nervy, měl jsem se ovládat, být ledově chladný, ale rozzuřilo mě to jeho kňourání před tou hrůzou na zemi a podkopl jsem mu nohy. Silně jsem přitáhl smyčku na krku, pravicí ho sevřel v týle a prudce mu udeřil obličejem o špinavá prkna podlahy. Začal trochu krvácet, a to mě rozzuřilo ještě víc.
„Otevři je,“ vyštěkl jsem. „Tak otevři ty oči. HNED TEĎ je otevři. Dívej se.“ Popadl jsem ho za vlasy a zvrátil mu hlavu. „Dívej se, jinak ti uřežu víčka.“
Byl jsem velice přesvědčivý. A tak to udělal.
(…)
Leželo jich tam sedm. Sedm tělíček, sedm příšerně špinavých sirotků na igelitových koupelnových závěsechm čistých a nepromokavých.“

Musím zdůraznit, že seriál se drží pouze prvního dílu knížky a to ještě hodně volně. A myslím, že důvod je oprávněný. On knižní Dexter není ani z půlky tak sympatický jako ten seriálový. Ten má v sobě alespoň pár skrytých pozitivních emocí, některé lidi v okolí má skutečně rád a dokonce vlastní i něco jako svědomí. To se o tom knižním rozhodně říct nedá, ten je citově naprosto barvoslepý, do jeho sestry Debory byste mohli klidně rubat bouracím kladivem, a jeho by to stejně nechalo chladným, a nějakou interakci by udělal asi jen ve chvíli, kdy by to ohrožovalo přímo jeho nebo jeho pověst. Také mi chyběl v knize ironický smysl pro humor, kterým je celý seriál protkaný. Na druhou stranu mají jednotlivé knižní díly velmi rychlý spád, a děj běží dopředu celkem svižně, což se o roztahaném seriálu plném zbytečných fillerů nedá říct.

Takže kdybych to shrnula, stojí za to si Dextera přečíst, pokud jste neviděli seriál. To si předlohu pravděpodobně více užijete. Pokud jste fanoušci seriálu, tak byste si pro změnu knihu přečíst měli, už jenom kvůli srovnání. A také proto, že jak už jsem řekla, seriál se drží pouze prvního dílu ze série, a zbytek už si žije vlastním životem, který také obsahuje zajímavé aspekty.

Zdroj obrázků: Maya Allayí

About The Author

Jeff Lidsay Dexter