Anotace tak trochu slibuje Kinga ve finském znění. Tedy nervydrásající psycho propracovaný horor. Otec se bude muset vykoupit z hříchů minulosti, aby se setkal s dcerou. A ke všemu jej navede brutální vražda kolegy.
Hned ze začátku bych ráda uvedla, že jsem knihu nejspíše nepochopila. Přečetla jsem každé slovo, nechala na sebe působit auru knihy, představovala si popsaná místa. A přesto dočtenou knihu odkládám se zmatenými pocity: “Co to jako bylo?”.
Určitě jde o zajímavé psycho dílo. Autor věnoval dostatek prostoru i umu prostředí. Hned ze začátku, když za okny sněží, je volba jeho slov pro zobrazenou situaci … slizká. I když není vidět mrtvola a nevíme, co se stalo, autor nám dá pocítit skrze hlavní postavu Antona jakési omámení jako po opici (když toho hodně vypijete, aby bylo jasno). Tento pocit bych nazvala jakýsi ústřední. Jelikož jsem já nepila a Anton také ne, usuzuji, že šlo o záměr. Autor nám chtěl rozmazat smyslové vnímání, aby nás lépe oklamal situacemi, které si pro nás nachystal dál. A myslím si, že právě díky tomu rozostření, mlze přes oči, působila celá kniha psychadelicky.
Bohužel s postupujícím příběhem, přibýváním postav, srovnáváním časových linií bylo psycho jediné, co v mých očích knihu drželo nad vodou. Sem tam se vyskytl odporný moment, který se mi nezamlouval ale ocenila jsem jej. Jenže postavy byly těžko uvěřitelné. psycholog byl málo psycholog. Pokud byste nevěděli, jakého povolání je Anton, psycholog by vás nenapadl. Působilo to na mne jen jako oslí můstek pro odjezd z Helsinek za dcerou, která působila úplně normálně než se autor rozhodl, že je čas na velké věci. Podle mě tam možnost měl. Dokonce nástup nevolností hezky časově souhlasil s časovou linkou v pozadí. Ale buď jsem pak několik stran nedávala pozor, nebo neumím číst mezi řádky nebo já prostě nevím.
Člověk čte, čte a čte něco relativně zajímavého, celkem zvráceného, když se nad tím zamyslí. No a pak z ničeho nic – *LUP* – změna, teď budeme zlí.
Neříkám, že i já jsem se chvílemi necítila jako praštěná kladivem po hlavě a těžko se neorientovala. Přesně jako v tu chvíli Anton. Jenže tento pocit jednak nemám ráda, mám ráda kontrolu, jednak takové knihy nevyhledávám, protože mne neuspokojí. Ale abych vás dál nenapínala. Kniha konec má. Příběh tak napůl. Oceňuji, do jakého extrému autor děj příběhu zahnal, že se na to připravoval snad celou druhou půlku knihy. Že některé věci zapadly do sebe a na tom zbytku člověku nesešlo, protože doufal v konec. Vyústění pro mne, milovnici krimi a detektivek, bylo neobvyklé a osvěžující. Jenže mi chyběl detektiv, který by mi to všechno vysvětlil, dostál spravedlnosti pro odpadlé postavy (třeba toho kolegu, kterého zmiňuje anotace).
Podle mne to je na srovnání s mistrem Kingem málo propracované.
About The Author
