Myslím, že každý zná ten moment, kdy otevře knihu a má dojem, jako by příběh byl napsaný přímo pro něj. Zbožňuje ho a nadšeně vyhlíží pokračování, pokud je nějaké v plánu. Pokud ano, existují dva možné scénáře – ti štastnější se dočkají překladu i dalších dílů, ti méně šťastní ne. Absolutní smolaři pak danou knihu fyzicky neseženou ani v angličtině.
Přesně tohle je případ knih o Nathanielu Cadeovi (recenze na první díl). Krvavá přísaha v Čechách neměla zřejmě moc velký úspěch, takže česky vyšel akorát první díl. Kdo si zamiloval příběh o rezervovaném upírovi, jehož prací je chránit USA a prezidenta, a chce si přečíst pokračování, má jenom tyto možnosti. Buď se naučí anglicky, nebo se smíří s tím, že o dalších jatkách rukou Cadea se jednoduše nedozví nic.
Já hodně dlouho žila s možností číslo dva, až jsem se dopracovala k jedničce a jsem jenom ráda, protože série o Cadeovi má další jednu plnohodnotnou knihu a dvě povídky.
V druhém díle série, se objevuje mnoho historických postav nebo známých událostí a autor zvládá bravurně zkombinovat historii, politiku a nadpřirozeno a začlenit do vyprávění více či méně ujeté konspirační teorie a městské legendy. Např. Dr. Frankenstain žijící v Beverly Hills a pomáhá blízkovýchodním teroristům vyrábět zombie z mrtvých amerických vojáků – což je velmi ve zkratce zápletka první knihy.
Nová místa, víc pohledů, a ještě víc krve
A na podobném principu trochu šíleného a zmixovaného děje funguje i kniha druhá, která je o poznání krvavější, zpětně to působí, že se autor při psaní prvního dílu buď hodně držel zpátky, nebo ještě naplno neobjevil hranice, za které je ochotný zajít. Dobrým ukazatelem jsou mimo jiné způsoby, jakým Cade připravuje svoje nepřátele o život. Zatímco v prvním díle to bylo o lámání vazů, v knize druhé si na své přijdou příznivci krve a létajících vnitřností. Naštěstí to neznamená, že by se Cade začal v masakrech vyžívat a utrhl se ze řetězu, jen potřebuje řešit problémy mnohem nápaditějším způsobem.
Dalším velkým rozdílem oproti prvnímu dílu je množství destinací, ve kterých se děj odehrává. Největší část příběhu čtenář stráví v USA, pak taky v Somálsku, Pákistánu nebo Egyptě, či na letadlové lodi uprostřed Atlantického oceánu nebo jachtě u pobřeží Somálska. Střídají se i pohledy, ze kterých je příběh vyprávěn. Co se týká postav, tak těmi nejdůležitějšími zůstávají Cade a Zach – upír a jeho člověčí asistent. Cade je pořád stejně dobrá postava, upřímná a realistická, nedbá na věci, o které se normální lidé zajímají a nechávají se jimi rozrušit. Sám sebe nazývá monstrem, často se ale ukazuje, že je morálně nadřazený člověku, kterého je povinen chránit. A se starou bytostí jako je Cade jde ruku v ruce jeho občasná zastaralá mluva a slang, které k němu neodmyslitelně patří.
„He’s too geed up to notice. Got a skinful of mahoska in him.“
Zach sighed. Cade had been around a long time. As a result, his slang spanned decades. Antiquated terms could come out of nowhere. It got to the point where civilians would notice, and Zach couldn’t have Cade becoming too noticeable. Zach had taken the rare measure (for him) of giving Cade a standing order.
„Cade, what have we said about using slang?“
Cade grimaced. He spoke mechanically, as if forced: „It embarrasses both me and the person forced to hear it.“
„And…?“
Cade frowned at him, but continued: „And we try to avoid that kind of humiliation whenever we can.“
Zach smiled. It always cheered him up a little when he got to pierce Cade’s cast-iron dignity.
Zach se na rozdíl od Cadea změnil dost. Vyrostl, plně se začlenil do chodu tajné organizace a už se nenechá jen tak rozhodit.
Mnohem víc se čtenáři také dostává možnosti pohlédnout do hlavy jiným postavám, ať už přímo nepřátelům, nebo jenom lidem, kteří pro děj vyloženě podstatní nejsou, ale jejich osud dokresluje celkovou atmosféru příběhu, a ještě o trochu víc poodhaluje rozsah katastrofy, která se chystá.
Prezidentův upír se odehrává asi rok po první knize, takže Zach a Cade jsou už na sebe jakž takž zvyklí, mají za sebou nespočet misí a akcí, víc či míň nebezpečných. Nazvat je přáteli by bylo hodně troufalé, ale dejme tomu, že se Cade snaží k Zachovi chovat jako k sobě rovnému (minimálně se ho nesnaží sežrat).
Bin Ládin, ještěři a spousta krve
V ději nejde o nic menšího než o záchranu světa. Hned na prvních stránkách druhé kapitoly se ocitáme v Demokratické republice Kongo, kde se dozvídáme, že sekta zvaná God’s Army vyvražďuje jednu vesnici za druhou. Děti nechávají naživu, ne ze soucitu, ale aby je naverbovali do sekty a následně z nich udělali pokusné králíky a vojáky zcela jim podřízené a… maličko zmutované. Aneb manipulace s lidskou DNA ve snaze lidi vyhladit a vytvořit novou bytost, lépe přizpůsobenou na nastávající chaos, zní jako dostatečně šílená jízda. A jako bonus se čtenář dozví, jak zemřel Bin Ládin.
K mojí smůle se poměrně krátce po začátku knihy Zach a Cade rozdělují – Cade je nucen odcestovat z USA a Zach zůstává s trojicí analytiků a dvěma podivnými bodyguardy. Případ řeší každý z nich z jiného místa, což je trochu škoda, protože z konverzací společensky neohrabaného upíra a ukecaného mladého Zacha často vyplývají humorné situace, nad kterými se čtenář usměje.
Oba se musí vypořádat s vlastními problémy a různými nepřáteli, lidmi i nadpřirozenými bytostmi (trochu spoiler, ale myslím, že to skvěle demonstruje schopnost autora psát prakticky o čemkoli – v druhé povídce se Cade musí vypořádávat s invazivními mimozemskými houbami, které mu dle mého názoru nakopaly zadek víc než kdokoli/cokoli jiného). Nakonec je třeba akorát zachránit miliony životů a zachovat rovnováhu mezi světem lidí a tím, který Cade nazývá (trochu originálně) The Other World. Pro Zacha a Cadea obyčejný pracovní den.
Book reached for Zach’s lapel, as if he was going to grab it, or maybe poke Zach into the chest.
A blur, like a snake striking. Book’s face was ash-white and his wrist was lock in Cade’s grip.
„Never touch him,“ Cade said quietly.
Book tried to pull away. His eyes widened when he realized he couldn’t. Nobody else moved.
„It takes approximately forty-two pounds of pressure to break the average human bone,“ Cade said to Book. “Some are more brittle. Some are more durable. Unless you want to find out the breaking point for each and every one of yours, you will never touch him. Understand?“
Prezidentův upír udělá radost anglicky mluvícím fanouškům Krvavé přísahy. Kniha by se pravděpodobně dala číst i samostatně, ale spousta informací bude čtenáři chybět a pravděpodobně nepochopí nějaké narážky a vtipy. Christopher Farnsworth je odvážnější a brutálnější, Zach vtipnější a Cade… Cade je pořád stejný.
Na přebalu knihy stojí: „If Dan Brown wrote a vampire thriller, this would be it.“ Tak třeba by fanoušci Dana Browna mohli zkusit dát upírům šanci.
Zdroj obrázku: bookdepository.com
About The Author
