Recenze: Nikdy nevíš, kdy si nějaká Bestie vybere právě tebe!

Tak tentokrát jsem si Bestii, zcela dobrovolně, zvolila já. Tenhle předvánoční čas je plný všeho sladkého a fakticky to chtělo něco. NĚCO. A přesně to jsem dostala. Já vím, velmi duchaplný úvod. Jenže Bestie je jednoduše silné kafe. Chvílí vám leží v žaludku, protože nejde jen o příběh, který se volně inspiroval někým skutečným. Pokud chcete gůglit konkrétní jméno, tady je: Štefan Svitek – slovenský vrah a recidivista, přezdívaný Horehronský rozparovač, který v roce 1987 mimořádně brutálním způsobem zavraždil svou těhotnou manželku a dvě dcery.

A když píšu, že se inspiroval volně, myslím tím skutečně volně. Mark E. Pocha nesepsal jeho životopis. (Však taky není žádný autor biografií, ale slovenský tvůrce převážně hororových knih – Oni, Bestie, DOM 490, Na dušičky zomrieš a další). Jen nám svěřil, odkud se vzal základní nápad. Zbytek je čistě v jeho vlastní režii.

Na 260 stranách nám ve třech dějových liniích předestře až mrazivě reálně uvěřitelný příběh. Ty tři zmiňované dějové linky zahrnují samotného vraha, zatím nic netušící oběti a jednoho pozůstalého, kterému se postup policie zdá liknavý a nedostatečný. Jednotlivé osudy se postupně propletou, motivy budou objasněny, otázky zodpovězeny a vše směřuje… někdo tomu říká finále, jiný katastrofa, případně masakr. Vyberte si.

Štefan by byl normální, dobře stavěný kluk, možná trochu morous či podivín, ale byl by jednoduše svůj, kdyby… Oceňuji, že Mark E. Pocha šel do hloubky. Nemáme tu jen béčkové čtení na téma kterak jeden týpek pomalovaný jako sjetý Joker vraždí gymnazisty kdesi v Komárnu. Ne, hezky si příběh prožijete celý – od první vraždy, přes vzpomínkové návraty (v angličtině pro to mají takový nóbl výraz – flashback), plánování dalších kroků až po velkolepé finále, ze kterého se vám zvedne kufr. Jo, to už bylo kilometr za zmiňovanou hranou. A že já snesu fakt hodně a žaludek mám poměrně odolný.

Kika měla ještě na základce učitele matematiky, který se uměl k nepříčetnosti vytočit kvůli sebemenší drobnosti. Samonasírací mechanismus zjevně fungoval i u tohoto magora. Chodil po místnosti jako smyslů zbavený a bouchal si do čela zaťatou pěstí.
„Ale to mám za to…“ vrčel. „Za dobrotu… Chtěl jsem hrát fér… Takhle to teď máme… Dobrá tedy… Polly chce keksík… Polly není anděl, má špinavá křídla, hmmm-mmm… Nejsem hlupák… Nejsem její šašek… Šašek… Šašešašeššaašéééék…“

Kdo se bojí, že ve slovenštině číst nechce, neumí či nedokáže, klid. Carcosa knihu vydala česky. Jestliže milujete horory, zejména ty krvavé, bizarní, ne na hraně, ale silně za hranou, Bestie vás vítá s otevřenou náručí. Nejde však o až takové maso jako bylo třeba Utrpení těla. Tady najdete i promyšlenější a především ucelenější příběh. Na jatkách se nepohybujete nonstop. Mark E. Pocha vás sem tam nechá chvíli vydechnout. Mezi řádky se potom nebojí dělat si šoufky klidně i sám ze sebe. A právě ten kontrast mezi násilím, masakrem a humorem je další z prvků, které u mám u Marka ráda.

Bestie je drsná, čtivá, promyšlená, skvěle propracovaná mrazivě bizarní jízda, která vás rozseká ještě dřív, než by to zvládl Štefan. Ke knize vás to magicky potáhne, kdykoli budete mít čas. I kdybyste měli přečíst jen jednu stránku, budete chtít… budete to potřebovat… a až bude večer tma, vaše myšlenky vás doženou a každé zašustění větví ve větru vám přivodí mrazení na zátylku. Ne proto, že by v knize byli duchové, ale proto, jak reálná, logická, zdůvodnitelná a uskutečnitelná všechna ta hrůza v ní zachycená je. Řekla jsem to dostatečně jasně? Ne? Tak ještě jednou – je to MASO! Možná trochu přes limit a parazitující na reálném jméně skutečně žijícího vraha, o kterého se jen zlehýnka otřelo, ale pořád maso.

zdroj obrázku: Carcosa.cz

Mark E. Pocha Bestie

2 thoughts on “Recenze: Nikdy nevíš, kdy si nějaká Bestie vybere právě tebe!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *