Nebudu vás vodit za nos a stoupnu si na stranu těch, kteří Penelope Bloom obhajují a tvrdí, že slaďárny nemusí být extra originální či naprosto rozdílné od jiných knih, aby rozesmály či dojaly k slzám (100% pokud čtete v hormonálně nestabilním období). Druhá lahůdka ze série “Můj tak trochu komický románek” – Moje (tak trochu) fingovaná svatba je povahově opravdu velice podobná Jejím třešničkám.
Obě hrdinky Bloominých románů zachraňují “krachující” podnik. A oběma se do cesty připlete člověk, který sice vypadá dospěle, ale jinak si jej lze představovat jako štěně. Zatraceně sexy štěně. V příběhu o fingované svatbě měla Bella průšvih se svatbou (jako koordinátorka) a Chrisovi hrozí odchod z týmu, protože měl více průšvihů než by se na vrcholového hráče amerického fotbalu slušelo. No tak jim Damon (Moje tak trochu utajené dítě) sehnal job, který je svedl dohromady. Bella měla naplánovat Chrisovu svatbu…
Asi nejraději bych vyzvedla fakt, že krize v tomto díle byla tak luxusně napsaná, že ji člověk sotva postřehl. Jenže ono taky nebylo moc co řešit, když nám Bloom většinu stránek popsala sexem. A nenechala nás nahlédnout více do nitra Belly a Chrise. Jak z toho pak chcete vykřesat problém, kdy se člověk musí vnitřně smířit sám se sebou, aby mohl dávat lásku druhému? Dokonce když ani hlavní aspekt příběhu – fingovaná svatba – vlastně nedělal problémy? Ale jak píšu výše – byla to úleva, že se neřešila žádná toxicita či staré bolístky mega rozměrů. Tím si mne dvojka Mého tak trochu komického románku naprosto získala a je mi jedno, že se neřešily žádné doplňující otázky, které vám během čtení přišly na mysl. V jednoduchosti je krása a Moje (tak trochu) fingovaná svatba je toho důkazem.
Zdroj obrázků: Databáze knih, Pixabay.com
About The Author
