Recenze: Melancholicky něžná moderní romantika Vzduch, který dýchá

S novými autory i autorkami je to vždy sázka do loterie… zaujmou? Jak sedne styl? Přijdou s něčím novým? Brittainy C. Cherry u nás vyšla v překladu první kniha loni v květnu (Eleanor a Grey) a hodnocení byla velmi nadějná, zejména co do emotivnosti a síly příběhu. Protože byl však kolem knihy humbuk, vyhnula jsem se jí a vrhla se až na dnešní výtisk. Byl to správný tah?

Před Tristanem Colem mě varovali. „Drž se od něj dál,“ říkali mi. Je tak snadné odsoudit člověka na základě jeho minulosti. Podívat se na Tristana a vidět v něm monstrum. Jenže já jsem to nedokázala udělat. Musela jsem přijmout tu „trosku“, která se z něj stala, protože sama jsem na tom byla podobně. Oba jsme byli vyhořelí. Oba jsme hledali něco nového. Něco víc. Oba jsme chtěli dát dohromady roztříštěné kousky našich předchozích životů. A až se nám to podaří, pak si snad konečně vzpomeneme, jak se nadechnout.

Byl to výborný tah. Ale popořadě. Vzduch, který dýchá má obálku v odstínech šedi a ne, nehledejte v tom narážku. Zvolený styl pouze dokonale zachycuje atmosféru knihy. Smutek je něco, co vás při čtení bude obklopovat. Brečela jsem tolikrát, že to ani nedokážu spočítat, taková to byla síla. A hned od začátku. Brittainy C. Cherry nás nijak nešetří. Zvolila sice klasickou verzi alias střídání pohledů dvou hlavních postav a ich-formu, ale jinak jí vzdávám hold.

„Protože každýho zajímá, co si myslí ostatní. Každýho z nás zajímá názor druhých. To je ten důvod, proč jsem ani nebyla schopná říct své nejlepší kamarádce, že mi můj soused připadá velmi atraktivní, i když je to debil. Protože vdovy nemají k nikomu nic cítit – mají být prostě už napořád smutný. Ale zase ne příliš smutný, protože pak jsou z toho ostatní nesví. Takže už jen pomyšlení na to, že někoho políbím a ten polibek mě vzruší, a zjištění, že motýli v mým břiše stále existujou… no, je to problém. Protože lidi by mě soudili.“

Přivedla na svět dokonale melancholicky něžný příběh, který je neuvěřitelně čtivý, hluboký a přitom i zábavný a místy až absurdní. Zejména postava Faye může být pro někoho těžko stravitelná, protože tato mladá žena – nejlepší přítelkyně hlavní hrdinky – je hodně svérázná osoba.

Na celém příběhu dvou zlomených lidí, které oba zasáhla nepředstavitelná tragédie, mi vadí jen jedna věc. A ta bude autorku stát půl hvězdy dolů. Průměrně sečtělá lama totiž už na začátku vytuší, kudy bude směřovat jakési hlavní nosné drama (nebo minimálně jeho značná část), které naše hrdiny rozdělí. Tak jednoduše scénáře romantických (i erotických) knih fungují a občas je to solidně na palici. Jsem ráda za autory, kteří touto cestou nejdou, nicméně Brittainy C. Cherry z toho nějakým zázrakem vytřískala maximum a dokázala to trochu zjemnit dalšími body.

„Pořád jsem to odkládal. Pořád jsem si myslel, že mám dost času, ale občas se stane, že žádný zítřek už nepřijde a člověk zůstane jenom se vzpomínkami na včerejšek.“

Vyšlo z toho tedy celkově něco překvapivě hlubokého, emotivního, s příjemnými vedlejšími postavami, skvěle plynoucími dialogy a střídáním současnosti s několika vzpomínkami, zejména v podání Tristana. Jde o romantický příběh o sbírání roztříštěných střípků srdce, které možná nikdy nenajdete všechny, ale to nevadí, protože i zlomeného vás může někdo milovat a vy můžete milovat jeho. Pokud vám v romantických knihách vadí děti nebo rodinné tragédie, tady úplně nepochodíte a bude lepší sáhnout po jiném kousku. Jde-li o erotiku, tady sex je, respektive erotický nádech či náboj, pár žhavějších momentů, ale nic nezachází do popisných detailů na x odstavců.

„Proč s nima spíš, když víš, že jsou to pitomci?“
„Protože doufám, že se do mě jednou zamilujou.“
„Myslím, že člověk se může zamilovat i oblečenej.“

Vzduch, který dýchá mě dojal, rozebral, složil dohromady, pobavil, rozbrečel, znovu rozesmál a tak pořád dokola. Miluji, když mě příběhy odrovnají, když přinesou emoce a nutí mě číst dál a dál bez ohledu na to, co musím či potřebuji udělat, i když je to někdy s originalitou na štíru. Obálka se možná tváří neutrálně, nenápadně a třeba i depresivně, skrývá ovšem něco nádherného. A kdo má obavy, že jde o první díl, klid. Podle anotace nebude ten následující s tímto přímo souviset, protože jméno hlavní mužské postavy mi absolutně nic neříká. Já se na něj ovšem chystám a očekávání budou vysoká. Cha, nevěřím, že jsem to dneska zvládla bez anglických slovíček! 

zdroj obrázku: baronet.cz

Brittainy C. Cherry Vzduch, který dýchá

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *