Jako u „Objektů touhy“ se i „Moje tak trochu komické románky“ proplétají, hlavní postavy se navzájem znají a nemusíme se tedy s oblíbenou dvojící loučit po skončení „jejich“ dílu. Třetí díl komických románků nás zavede k baseballovému nadhazovači, který má syna. A dítko nemá kdo hlídat. Respektive tatínek Jack svého Bena nechce svěřit jen tak někomu a klidně mu obětuje i kariéru – což se nelíbí Damonu Roseovi, velkému bossákovi z Mojeho (tak trochu) utajeného dítěte…
Na zápletku je tedy zaděláno. Ale kde najít vhodnou adeptku na chůvu, když se jen té myšlence táta Jack brání? Čirou náhodou v restauraci, kde pracuje Nola a sedí tam i její bráška Griff (věkově cca stejně starý jako Ben). Všichni víme, jak to dopadne, pojďme se ale podívat na skutečnosti, které cestu k happyendu budou provázet.
1. Kam ta Bloom spěchá?
Jack s pomocí Damona a Chrise najme Nolu jako chůvu. A od počátku ji chce (viz anotace knihy). Nole se líbí – komu by se alfasamec nelíbil. Takže žádné zdlouhavé poznávání se. Což bylo škoda. I když jsme svědci myšlení jak Noly, tak Jacka, stejně jim chybí trošku prostoru. Že to Bloom odbyla tím, že časově mlžila – to se mi nelíbilo. Když si pak nejspíše sama uvědomila, že jí zbývá ještě půlka knihy, hodila jim do románku vidle a natahovala všechno, co se dalo.
2. Dva zlomy
V každé romantické blbině, kterou tak miluju, dojde ke zlomu, který nesnáším. Jak kdyby se hrdinové vždy museli rozejít, aby přišli na to, jak moc se milují. Čest výjimkám. Bloom je ale klasika – krom toho, že v Mojí (tak trochu) dočasné chůvě využila zlom hned dvakrát. Každý hrdina jakoby měl ten svůj. A žehlení problémů bylo kompletně debilní. To bych asi zařadila do té fáze, kdy měla Bloom daný počet stránek a potřebovala je zaplnit.
3. Sex a vtip
Klobouk dolů, tohle autorka umí snad jako nikdo. Zatím všechny postavy, pardon – Jeho zákusek je výjimka, měly nějakou super psycho vlastnost, díky které nebylo o humor nouze. Nole jela pusa tak moc, až to spouštělo slzy smíchu. Jack oproti tomu více využil „své chlapské“ myšlenky na sex a Bloom nám je tak hezky do detailů zprostředkovala. Samotné sexuální scény bych popsala asi jako „bože, ona je tak úžasně malá a těsná“ a „imponuje mi, jak je obrovský“. Jinak klasická nudná vanilka, u které se ovšem překladatelka snažila a nebylo to trapárna.
4. Děti a Happyend
Tak jako byla Nola vtipná a Jack měl působit nevrle a puntičkářsky, tak se autorce povedlo zapojení dětí do děje. Pozor, ne zneužití postav k vyššímu dobru! Za což moc děkuji, aspoň jedno klišé si Bloom odpustila. A samotný závěr příběhu ústřední dvojky byl rovněž originální a milý, ale ostatně takový byl i děj, když odhlédneme od nedostatků, které jsem zmínila.
Moje (tak trochu) dočasná chůva by určitě neměla chybět žádnému milovníkovi Penelope Bloom a jejích sérií. Jako ostatně pokaždé (krom Jeho zákusku) jde o cukříkový pohádkový příběh, který pohladí na duši a čtenář pak odpočinutý a s úsměvem odkládá knihu.
Zdroj obrázků: Pixabay.com, Databáze knih
About The Author
