Laťka je vysoko! Brittainy C. Cherry… toto jméno si rozhodně připíšu na seznam zajímavých a poutavých autorů. Erotickou romancí Vzduch, který dýchá nasadila sama sobě laťku poněkud vysoko. Byla jsem ohromená, emočně zdrchaná, a coby nenasytný čtenář až na pár výhrad spokojená. Snažila jsem se vychladnout, aby mě míra očekávání neumlátila a při čtení Ohně mezi námi neovlivnila mou pozornost. Jak jsem si vedla?
Logan Francis Silverstone a já jsme byli úplné protiklady. Já jsem ráda tancovala, zatímco on mnohem radši jen klidně stál. On byl tichý, zatímco já jsem si neustále pouštěla pusu na špacír. On ze sebe stěží vymáčkl úsměv, a já se odmítala mračit. Té noci, kdy jsem uviděla temnotu, která v něm skutečně žila, jsem nedokázala odvrátit zrak. Společně jsme byli zlomení, a přesto jako jeden celek. Nebyli jsme si souzeni, a přesto jsme chtěli být spolu. Byli jsme jako dvě hvězdy zářící na noční obloze, jež hledají lepší zítřky. Až do toho dne, kdy jsem ho ztratila. Zahodil náš vztah jedním ukvapeným rozhodnutím – rozhodnutím, které navždycky všechno změnilo.
Základ je už zaběhnutý – ich forma a dva pohledy na děj: mužský a ženský, Logan a Alyssa, přičemž Loganova verze/náhled převažuje. Opět tu máme tragické a emotivní události, ovšem prim hrají toxické vztahy, drogy a další závislosti. Začíst se mi trvalo o něco déle. Nemohl za to ani tak mladý věk hrdinů v první části knihy, kdy se teprve chystají na vysokou (tedy Alyssa se chystá na vysokou a Logan svým životním stylem míří do hrobu), jako spíš jistá dávka překombinovanosti. Ano, i Vzduch, který dýchá, byl podobně sestavený a dramat tam bylo až moc, přičemž šlo i o jistou dávku předvídatelnosti, jenže v Ohni mezi námi už byla překročena určitá mez.
Toxicita vztahů (nejen partnerských, ale i vztah rodič a dítě) dosáhla tak značné úrovně, že happy end působil skokovitě, vynuceně a na sílu. Spoiler? No tak, u romancí tohoto ražení ani omylem. Oba díly série Elements mají tedy společné rysy – drama, emoce, nepřízeň osudu, tragédie, problémy… k tomu přidáme čtivost. I když vás postavy štvou (a tady mi ani nijak zvlášť nepřirostly k srdci), stejně vás zajímá, co se stane. Kdo dostane po čuni, protože si to zaslouží a komu všechno projde? Kdo přežije? Kdo bude šťastný a kdo ne? Kam budou jejich kroky směřovat? Jak se dají dohromady? Oproti „Vzduchu“ je tu o hodně méně erotiky. Vlastně jen malá špetička a ještě hodně slabě. Tomu tleskám, protože potom už by to bylo vážně přehnané. Alespoň toto Brittainy C. Cherry vybalancovala.
Svět je plný zázraků, ale místo toho, abychom si konečně uvědomili, že jsme všichni jen nepatrnými částicemi v nekonečném vesmíru, neustále předstíráme, že tomu všemu šéfujeme. Tak rádi se cítíme velcí. Všichni si myslíme, že naše názory jsou ty nejlepší, naše bolesti ti největší, a přitom ve skutečnosti nejsme ničím víc než malou planoucí tečkou, která je součástí obří oblohy. Tak malou, že si nikdo ani nevšimne, když zmizí.
Mluvíme-li o sérii, je dobré říct, že díly na sebe nijak nenavazují, alespoň pro zatím. Jsou venku tři (na Tiché vody se chystám) a čtvrtý je bude v listopadu následovat (pod názvem Přitažlivost mezi námi). Jsem tedy velmi zvědavá, jakou cestou děj dalších dílů půjde a jestli se některé nešvary umírní či naopak vygradují ad absurdum. Já chápu, že se jedná o fikci. Přesto bych ráda, abych příběhu dokázala věřit. Ať mě klidně rozebere, zmuchlá do kuličky, rozbrečí jak malou želvu, ale ať v něm vidím smysl. V Ohni mezi námi se ve mně pere obliba v autorčině stylu vyprávění a výhrady k vývoji některých postav, ke karmě, k rozuzlení, uspěchanému závěru a zbytečně zrychlenému kratičkému epilogu.
Lámu nad Brittainy C. Cherry hůl? Ne, už jsem vám přece řekla, že se na další díly rozhodně chystám. Ovšem už budu s očekáváním poněkud opatrnější, abych se při prvních stranách nemračila, že to nemá takový spád a drive jako předchozí kniha. Stojí Oheň mezi námi za přečtení? Rozhodně ano. Jde o silný příběh a záleží na vás, jak vám sedne a nakolik mu budete věřit. To je individuální.
zdroj obrázku: nakladatelství Baronet