„Questra guerra e cosa nostra. – Tato válka je naše věc.“
Mafiánská sága amerického spisovatele italského původu, scénáristy a novináře, rodáka z Hell‘s Kitchen (v západní části New York City), Maria Puza vyšla poprvé v roce 1969. Už tehdy kniha zaznamenala velký úspěch, neboť obsadila na celých dvaadvacet týdnů první příčku v seznamu bestsellerů. Příběh mapující zrození a fungování poválečné sicilské mafie od jejího vzniku až do dob její největší slávy, se stal inspirací mnoha umělcům. Ať už šlo o Francise Forda Coppolu s jeho fenomenální filmovou trilogií z let 1972 – 1990, jíž bezkonkurenčně ovládli herci Marlon Brando a Al Pacino, nebo třeba o společnost EA Redwood Shores, jež v roce 2006 vyvinula počítačovou hru The Godfather. O dalších hrách a filmech, které se buď přímo nebo volně příběhem historie krvavé války klanu Corleonů proti čtyřem dalším familiím inspirovali, se ani nebudeme zmiňovat, protože to by vydalo na několikastránkový obšírný článek a tohle má být recenze audioknihy. Takže jen v krátkosti dodám, že audiokniha Kmotr je příběhem rodiny italských přistěhovalců, která se pod maskou ctihodných obchodníků s olivovým olejem zformovala v jeden z nejmocnějších mafiánských klanů v Americe. Puzo ve své knize čtivou formou seznámil čtenáře nejen s historií, organizací a praktikami mafiánských rodin, ale zároveň stvořil jeden z velkých amerických příběhů, v němž na osudech rodiny Corleone ukazuje život italské menšiny v New Yorku v období před a především po druhé světové válce. Zároveň, aniž by sicilskou či italskou mafii v Americe nějak adoroval, odhaluje kořeny a důvody jejího vzniku.
Když promluví Cappo di tutti cappi Oldřich Kaiser
Audioknihu Kmotr vydalo audionakladatelství OneHotBook. Do režijního křesla usedl jeden z jeho dvorních režisérů Ondřej Bureš, role vypravěče a všech postav se ujal profesionál a perfekcionista, herec Oldřich Kaiser.
Audiokniha má rozsah přes 23 hodin a postav, které v ní žijí, válčí, trpí, milují a umírají je víc než členů Klabzubovy jedenáctky, a to je pro interpreta lidově řečeno slušná kláda. Zvláště pokud ho mají posluchači zafixovaného spíš jako komika (ano, Švejk v podání Oldřicha Kaisera je sice skvělý, ale je to přeci jenom satira). Jenže kdo viděl například film Rudý kapitán (adaptace skvělé kriminálky Dominika Dána), ví, že Kaiser dokáže skvěle ztvárnit i postavy, které mají k násilí blíž než člen Cosa nostry k lupaře. Přesto jsem byl zvědav, jak si s textem nakonec poradí.
„Tady bylo třeba postupovat delikátně. Potkávají se tu různé generace, motivace i metody od jateční řezničiny až po vraždění slovem.“ (Z rozhovoru s interpretem pro magazín Knihkupec)
To, o čem Kaiser ve výše citovaném rozhovoru mluví, splnil z mého pohledu skoro na sto procent. Mafiáni z první generace (tedy přistěhovalci ze Sicílie) mají těžký italský přízvuk. Naopak druhá generace zastoupená Vitovými syny Sonym a Michaelem tento zpěvavý přízvuk logicky skoro ztrácí a Donův consigliere Tom Hagen (který není Sicilan, ale po matce snad Ir) postrádá přízvuk zcela. Zde je vidět interpretova znalost textu i precizní příprava. Puzzo svůj příběh napsal tak, že je často vyprávěn z pohledu třetí osoby, tedy nezúčastněným vypravěčem. Tady interpret, (především ve chvílích, kdy líčí Corleonovo mládí), sklouzává takřka až k tónu vypravěčů pohádek. Jakoby vlastně Corleona pro jeho tvrdohlavost prosadit se v Novém světě obdivoval. Ono to snad vyloženě nevadí, možná to pan Kaiser myslel i trochu jako ironii, ale ne každému posluchači to nejspíš sedne.
Naopak je skvělé (a znovu připomínám profesionální přípravu, znalost textu a souhru s režisérem), jak Oldřich Kaiser zvládá bezchybně emoce všech hrdinů. Strach, hnus, beznaděj, ale také láska jsou věci, které mohou dát interpretovi zabrat. Ale jemu je prostě věříte. A je jedno, jestli jde o pláč otce nad tělem zavražděného syna, nebo vyznání lásky zamilovaného mladíka. Každý příběh má mít alespoň jednu hrdinku a mafiánská sága rodiny Corleone není výjimkou. Spousta interpretů má s ženskými postavami problém, bohužel se k nim řadí i jinak precizní a skvělý Kaiser. Už v jeho dětských audioknihách o Billovi Madlafouskovi zněly ženy a dívky přiškrceně až sípavě. Tady zvlášť mladší ženy a dívky znějí přesně tak. Popravdě řečeno, v první polovině poslechu jsem měl pocit, že je většina dívek parodií na ženy, ve druhé polovině knihy se to hodně zlepšilo. A ve chvíli, kdy stará služebná v domě jednoho z Donových přátel vypráví o svých děsivých zážitcích se zabijákem Lucou Brasim, jde vyloženě o herecký koncert. Zkrátka a dobře přijde mi, jako by Kaiser měl ke starým ženám blíž a uměl je lépe uchopit. Hudební doprovod je pestrý a sahá od očekávaných noirových saxofonů až po tóny harmoniky či mandolíny v té části příběhu, kdy se Michael Corleone dostane na Sicílii.
„Na Michalu Burešovi si cením preciznosti i tvrdohlavosti. Naučil mě myslet jako oba donové z rodu Corleone – vcítit se do jejich uvažování jinak, než se to dělá na běžné scéně.“ (Z rozhovoru s interpretem pro magazín Knihkupec)
Poslední výstřel
Kmotr Oldřicha Kaisera a Michala Bureše není dokonalý. Přesto si jejich přístup k tomuto kultovnímu textu zaslouží nejednu pochvalu. Interpret asi nesedne každému, ale zkusit se oprostit od předsudků a přijmout nabídku, která se neodmítá, určitě stojí za to.
Kniha:
Audiokniha:
- Délka: 23 hodin 18 minut
- Interpret: Oldřich Kaiser
Zdroj obrázků: peakpx.com, audiolibrix.com
About The Author
