Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách. Přesně takhle začíná epické dobrodružství Rolanda z Gileadu, posledního pistolníka ze vznešeného rodu Eldů, ve světě, který se hnul a míří k neodvratné katastrofě. Katastrofě takových rozměrů, že nepostihne jen Rolandův svět, ale i ten náš a všechny ostatní, co jich jen v mnohovesmíru existuje.
Mám rád Stephena Kinga, ale potom, co jsem přečetl Temnou věž, jsem ho začal skutečně obdivovat. Mistr hororu vytvořil fiktivní svět s vlastní historií a kulturou, nářečím a hrdinou, kterého jsem si zamiloval. Ale popořádku.
Temná věž je soubor osmi knih, které čtenáře zavedou do Středosvěta, místa rozvráceného katastrofou. Velká města zanikla, pod povrchem žijí mutanti, a nájezdníci plundrují poslední zbytky civilizace. Ve Středosvětě se mísí magie s technologií, a bílá zápasí s černou, nebo lépe řečeno s červenou. Roland z Gileadu je pistolník, poslední pistolník. Společenství pistolníků si můžete představit jako řád Jediů, střežící rovnováhu a chránící spravedlnost. Se všemi nedostatky a výhodami. Zároveň je to klasický pistolník z divokého západu s kloboukem, kolty nízko u pasu, a tak přesnou muškou a rychlou rukou, že by mu Clint Eastwood mohl závidět. Roland má jediný cíl, obnovit rovnováhu, vystoupat na vrchol Temné věže a pohlédnout do tváře tomu, kdo tam žije. Je to snad Bůh? Možná. Ať je to jakkoliv, Roland pro to udělá a obětuje vše, doslova.
První knihu napsal King ve svých spisovatelských začátcích. Čte se těžce, je pomalá a mnoho lidí si na ní vyláme zuby, takže dál nepokračuje. Skoro se to stalo i mě. První díl s názvem Pistolník mě popravdě nebavil a dočetl jsem ho jen proto, abych se po dvou letech vrátil a během měsíce fascinovaně přečetl zbytek. Temná věž vznikala v průběhu třiceti let a je právem považována za Kingův magnum opus. Druhý díl Tři vyvolení hned od počátku nakopne neuvěřitelnou fantasy jízdu, která vám nedá vydechnout, dokud se nedozvíte, jak to dopadne. Co je Temná věž? Kdo je Roland a proč je poslední? Jakto, že v jeho světe hraje v salonu Hey Jude od Beatles? První knihy přinášejí hromadu otázek, na které později dostanete odpovědi.
„Tak si jdi. Jsou jiné světy než tento.“
K Rolandovi se přidávají tři lidé z našeho světa, z New Yorku. Detta Holmesová, černoška z padesátých let, která přišla při nehodě o nohy. Eddie Dean, feťák a příležitostný dealer z let osmdesátých a Jake, třináctiletý chlapec ze sedmdesátek. A samozřejmě Ochu, chlupaté zvířátko ze Středosvěta, jakási směska mývala a psa. To jsou hlavní hrdinové příběhu, Rolandův ka-tet. Cože? Ano, ka-tet, neboli skupina lidí propojená osudem, tedy Ka. King totiž v průběhu knih vystavěl vlastní nářečí a slovní obraty, které každou knihou bobtnají a věřte mi, že je po dočtení nebudete moct nějakou dobu dostat z hlavy. Navíc zakončení celého dobrodružství je velmi uspokojivé, což nebývá pravidlem.
V osmi knihách procestujeme, spolu s Rolandovým ka-tetem, Středosvět, podíváme se do několika časových rovin našeho světa, do alternativní reality až k Temné věži, v níž se protínají paprsky, které všechny světy drží pohromadě. Setkáme se s mutanty, radioaktivní pustinou, šíleným vlakem s vlastní inteligencí, roboty, zrádným temným kouzelníkem, technologií z budoucnosti, sedm statečných, cestování časem, odkazy na všechno možné, od Artušovských legend po Star Wars a dojde i na samotného Štefana Krále. Uf. Zní vám to jako patlanina? Věřte, že není. Vše má v příběhu své místo a opodstatnění. Navíc je tu klasická dávka Kingových ingrediencí, jako psychické poruchy, odporní záporáci, perfektně prokreslené charaktery, a především to NĚCO, co vás až do konce nepustí. Najdeme tu chyby, a kde ne? Občas něco nesedí, neshodují se detaily, ale při rozsahu příběhu a délce let, kdy byl psán, to není nic podstatného a je to pochopitelné. Zkrátka, drobné nedostatky nejsou ničím, co by vám kazilo radost z příběhu. Jediné, za co jsem Štefanovi celkem nadával, je v mých očích nedostatečné zúčtování s hlavním antagonistou, který je celou dobu vykreslován jako sám Satan a nakonec… no, však uvidíte sami, ale co už.
Pokud budete po dočtení cítit prázdno a zatoužíte vrátit se do Středosvěta, můžete sáhnout po komiksech, které mapují Rolandovu minulost až k první knize. Musím se přiznat, přestože mám komiksy rád, výtvarný styl mi prostě nesedl. Při čtení jsem si Středosvět představoval úplně jinak. Ale své nadšené čtenáře si jistě najde i tato série. Pro úplnost se sluší vyjmenovat všechny díly. Tedy, Pistolník, Tři vyvolení, Pustiny, Čaroděj a sklo, Závan klíčovou dírkou, Vlci z Cally, Zpěv Susannah a Temná věž. A abych byl opravdu přesný, Závan klíčovou dírkou vyšel jako poslední, ale pasuje mezi čtvrtý a pátý díl a slouží spíš jako takový dodatek.
Před pár lety se jistá filmová společnost pokusila Temnou věž zfilmovat, jenže natolik pozměnili příběh a charaktery, že to byl jednak propadák a jednak by horko těžko navazovali dalšími díly, aby nemuseli od základu překopat myšlenku. Takhle teda ne, milé Sony Pictures. Jistá naděje vysvitla nedávno, když filmová divize Amazonu oznámila přípravy natáčení seriálu na motivy Temné věže. Držím jim palce, jak v castingu, tak v celkovém vyznění. Bude to fuška, ale doufám, ačkoliv stále cítím tu pachuť po Prstenech moci. Nicméně, tohle prostě je skvělý materiál na seriál.
Takže závěrem, slovy lidí ze Středosvěta: „Slyšte mě, a slyšte mě dobře, sai King vytvořil nádherné dobrodružství, plné tajemna, hororu a fikce promísené s realitou. To teda vytvořil, a já říkám díky. Dlouhé dny a příjemné noci a kéž se mu daří dobře!“
Zdroj obrázků: reddit.com, pinterest.com
About The Author
