Knihu Nečekané přiznání jsem začala číst okamžitě, jakmile mi na ni padlo oko. Musela jsem začít hned, neboť chvíle váhání a já bych ji odložila. Proč? Nečekané přiznání od Lisy Regan je totiž 4. dílem v sérii s detektivem Josie Quinn. A já četla jen a pouze první díl, Mizející dívky, kde mne autorka oslovila akcí ale absolutně znechutila právě Josií… Nečekané přiznání pro mne tedy byla výzva!
A nebudu to natahovat. Nezklamala mne. Co víc, hodně mne překvapila vývojem právě detektiva Josie. V prvním díle to byla roztěkaná afektovaná hysterka (můj názor!), která ale zároveň byla od počátku skvělým detektivem. Ve čtvrtém pokračování Josii Lisa Regan nechala klidnou a plnou rozmyslu s extrémním soustředěním na případ. Čímž se vyhla i levné sexuální lince, kterou autoři kriminálek rádi vyplňují svá díla (ne všichni, ale najde se jich hodně). Nebudete tomu možná věřit, ale jelikož Josie pracuje s chlapama, nějaké sexuální třetí tam být musí. Jen málokomu funguje přátelství mezi mužem a ženou jako Cravenovým svěřencům Poeovi a Tilly (série s Washingtonem Poem, autor M.W. Craven). O to více mne překvapilo, nakolik se chlapci po Josiině boku pozměnili. Tedy pro vaše vlastní dobro doporučuji si opravdu přečíst VŠECHNY knihy postupně.
Tím se dostávám k dalšímu bodu postřehů ke knize Nečekané přiznání. V Mizejících dívkách jsem Regan předpovídala zlomení vazu na vztazích Josie a mužů. Nemohla jsem více zůstat zírat, nakolik se Regan vyhla propadu, ale nakolik dala celé sérii přidané hodnoty tím, jak v dílech předcházejících lovila v historii postav a jak z toho v Nečekaném přiznání dokázala těžit. Ano, pokud se do Nečekaného přiznání pustíte dopředu, vyspoilujete si nechutnou hromadu detailů knih předchozích. Což je škoda. Na druhou stranu jsou knihy samy o sobě lákadlem na své předchůdce či pokračování. Zde bych měla výtku. V Nečekaném přiznání na konci, za proslovem autorky a dopisem, máme možnost si prohlédnout obálky, přečíst anotace a první kapitoly k předchozím knihám. To mi dost vadilo, protože tak, dle mého, je špiněn příběh Nečekaného přiznání. Dostaneme se na stránkách do úplně jiných sfér napětí a naladění. Nečekané přiznání je laděno do stylu lásky, přátelství a víry. Všeho tak pevného, jak jen lze Josii charakterizovat (už v Mizejících dívkách jsem psala – hlavou proti zdi). A do toho si čteme úvodní kapitoly jiné knihy, kde půjde hodně o rodinu a rozpady vztahů a vyplouvání pravd a nových skutečností…
Lisa Regan mne velice příjemně překvapila a již nemám strach po jejích knihách sáhnout. To, co předváděla v Mizejících dívkách jakožto ve svém prvním krimi-thrilleru, se neopakovalo. Regan neměla potřebu hltit detektivku balastem (na kterém potom teda stavěla i další knihy), neměla potřebu přehnaných nechutností. Nečekané přiznání je kvalitní práce jak autorky, tak jejího vraha, jejích policistů a jejich postupů. Nelakuje vše na růžovo (i když odstín nechala co se týká motorkářských gangů), nechává Josii a Noaha hledat pravdu o jejich kolegyni Gretchen i když jde proti kreténovi v podobě jejich šéfa. Za mne dobrá práce. Pár klišé, jasně, pár zajímavých faktů, že se nesdílí data mezi státy (ale co já vím co nebo kdo řádí na Slovensku…). Pokud máte chuť na svižnou detektivku bez hektolitrů krve – Nečekané přiznání je dobrou volbou na večer.
Zdroj obrázků: Grada.cz, Pixabay.com
About The Author
