Každý občas šlápne vedle. Charlie Engle propadl drogám a Rich Roll byl ještě před třicítkou na úrovni šedesátiletého alkoholika. Charlie ve své knize Ultramaratonec téměř do detailu popisuje svou proměnu jedné závislosti v druhou. Rich alkoholismus přetavil v abstinenci. A až po čtyřicátých narozeninách, kdy se bál, že se o něj pokouší infarkt (který mají v tom věku v rodině), našel svoji životní cestu – absolutně odlišnou od té Charlieho.
Oba dva americké blázny zmiňuji z prostého důvodu. Tato recenze se bude točit kolem Hledání ultra od Riche Rolla, ovšem je natolik podobně nepodobné Ultramaratonci, že chtě nechtě obě knihy nelze nesrovnat. Závislost, jak ji popisoval Charlie, byla deprimující! Nesnášela jsem poslech těch pasáží. Rich sice vyrůstal v kompletní a víceméně bezproblémové rodině, ovšem taky si jej závislost našla. Jenže v Hledání ultra se o jeho alkoholismu, anonymních alkoholicích a problémech kolem dočteme jen málo. A to se mi moc líbilo. Jenže když se začal v Ultramaratonci Charlie chytat, Rich v Hledání ultra upadal. Neříkám, že jsem si čtení zážitků z Ultramanů a Havajské pětky neužila. Jen jsem čekala víc.
Na druhou stranu, co chlápek v lepších letech může dělat jiného, než změnit stravu a začít se hýbat? Obzvláště když měl jako malý a puberťák rád plavání? A komu se v takovém věku povede během jednoho týdne uplavat 19,31 km, ujet na kole 901,23 km a uběhnout 210,83 km? I když jsem jako mladá běhala 30 a více kilometrů se psem, řeknu vám, že v Kristových letech při postupné změně stravy bych se na takovou úroveň jen těžko dostala (za předpokladu, že by si můj muž nemyslel, že jsem blázen). Ono většinou kdo je závislý jednou, vždy jen závislost vymění – někdo je pak závislý na aktivitě, jiný na pasivitě. A Rich si prošel obojím. Aby se z té pasivní čekačky na smrt zvedl, dal se na veganství. Přestože ten pojem sám v knize užívá pouze výjimečně a s jakýmsi despektem. Preferuje spíše označení “rostlinná strava”. A dokud se člověk nedostane k přílohám, nijak jej tato změna přístupu k získávání energie neotravuje.
Většinu knihy si tedy čteme o extrémně silném zážitku amerického právníka, který ve svém životním stylu musel hodně změnit, musel si hodně sáhnout do duše, aby byl spokojený sám se sebou. Příběh staví na vůli, pokoře, lásce a snad i vášni. Díky své rodině, manželce a dětem především, mohl i s vlastní právní praxí denně trénovat pod špičkovým ultramaratonským trenérem nebo odjet na Epic 5 na Havajské ostrovy. To, do jaké hloubky své prožitky Rich popisuje je… DOKONALÉ. I když Dan Vorálek, český ultramaratonec, ve své knize zprostředkovává čtenáři pomalu i čichové vjemy, Rich je na papíře excentrický Američan – ti prostě dramatizují všechno (aby bylo jasno, Rich byl a myslím, že stále je, introvert jak poleno).
Již jsem nakousla výše otravování přílohami knihy – pokud vás rostlinná strava fakt nezajímá a nechcete si pak Hledání ultra znechutit, na přílohy ani nekoukejte. Ne, že by nebyly zajímavé. Jsou skvěle ocitovány a přináší zajímavé poznatky. Ale zpět k dalšímu drobnému kamenu úrazu, o který možná těžce racionální čtenář sem tam v knize klopýtne. Duchovno a spiritualita jsou pojmy, kterými hodně žije Richova manželka. Ale ještě před tím, než ji poznal, sám se občas pozastavil nad tím, kdo že to nad ní drží ochranou ruku… Když pak nahlas poděkuje duchům ostrova, že mu povolili vstup a pobyt na jejich půdě – člověk si není jistý, jak moc velký blázen ten Rich vlastně je.
Aby můj názor na Hledání ultra nebyl vykládán mylně – kniha se mi líbila, našla jsem v ní dost myšlenek pro svůj vlastní život, tréninkovou pomoc a doporučení na další bláznivé čtení ze světa ultra. Ovšem čekala jsem více bolesti a utrpení a já vlastně nevím čeho. V porovnání s Engelem a Vorálkem Roll málo trpěl a moc duchovně žil. A možná ta změna ve mne zanechala očekávání něčeho, co vlastně ani nedokážu pojmenovat.
About The Author
