Na světě existuje mnoho lidí, kteří dokázali úžasné věci. Ale ne všichni o nich píší. A tipuji, že zdaleka ani půlka lidí svůj životní příběh nedokáže podat tak záživně jako Charlie Engle ve své knize o tom, jak si sáhl na dno a odrazil se k další šílené jízdě svým životem.
S Charliem Engelem se v jeho memoárech, jak Ultramaratonce nazývá anotace, setkáváme v útlém věku, kdy byl malý kluk a trávil čas venku nebo s maminkou, která psala divadelní hry. Zaznamenáme nějaké školní úspěchy, ale první třetinku knihy se, bohužel, budeme babrat v Charlieho drogové závislosti. Při poslechu těchto částí knihy jsem skřípala zubama a na cvičení se netěšila. Nechtěla jsem to poslouchat. Charlie v těchto pasážích odhaluje snad úplně všechno. Nelíbilo se mi poslouchat, jak se oblboval, jaké měl berličky, jak jeho stav poznamenával lidi kolem něj. Padala jsem na dno s ním a náladu mi nezlepšoval ani fakt, že Michal Jagelka (audioknihu načetl) hlasem hezky kopíroval akční i vtipnější pasáže této fáze života.
Když jsme se konečně dostali k běhání, Charlie se do něj ponořil natolik, že vlastně vyměnil závislost za závislost. Někdy se zdál až moc samolibý, což jen Jagelka svým hlasem umocňoval. Někdy jsem měla pocit, že se Engle snaží sám sebe vykreslit v lepším světle, přestože přiznával, že se choval jako blbec. V momentech, kdy se k Charlieho zpovědi přidal, z mého pohledu, agresivní hudební podkres rozdělující kapitoly, působila audioverze občas nepříjemně, stroze – až moc frajírkovsky. Ale to je čistě můj dojem. Protože když se člověk dokázal od malicherností projevu Engela/Jagelky oprostit, zjistil, že jde i o vtipnou a niternou zpověď šílence, který procestoval svět.
Velký dojem na mne udělalo líčení Charlieho pobytu ve vězení. Jistě nešlo o procházku růžovým sadem a jistě do Ultramaratonce nebylo promítnuto všechno. Občas byly skutečnosti podány tak, aby vyzněly pozitivně a jen pozdvihly Charlieho pohled na svět. Nevadilo mi to. Kdybych u poslechu mohla tajit dech, tajila bych jej. Nejen ve vězení ale i při přeběhu Sahary. U které jsem občas uronila slzu (naštěstí se smíchala s potem, tak to nikdo ve fitku neviděl). A jak jsem zmínila v nadpisu své recenze – Ultramaratonce neposlouchejte v přítomnosti dětí! Protože je celá prošpikovaná sprostými slovíčky. A právě na Sahaře i s použitím sprostého slova ve větě… Nadávky ale mají v textu své místo a bez nich by člověk plně nepochopil, jaký je Charlie člověk. Není to žádný sprosťák, ale extrémista. A to mimo jeho výkonů, které v letech, kterým se kniha věnuje, podával, proudí do uší i skrze jeho slovník.
Ultramaratonec Charlie Engel není kniha či audiokniha pouze pro milovníky běhu. Ale pro všechny, kteří mají rádi motivační publikace, příběhy o závislostech nebo pobytu ve vězení. Ultramaratonec je dílo, které obohatí téměř jistě každého čtenáře či posluchače.
Zdroje obrázků: Audiotéka, ČSFD.cz
About The Author
