Prozatím jsem vždy psala o ultraběžcích mužského pohlaví. Knihy měly víceméně společné to, co charakterizuje muže – jedou na sílu. To se pak promíta do tvrdšího textu. Nebo to působí čeština? Kniha Nájdem odvahu, kterou napsala a pak i namluvila Lenka Vacvalová, je čtena slovensky. A možná právě to způsobilo, že poslech byl měkký jako bavlnka nebo peřina v čerstvě vypraném povlečení.
Nájdem odvahu je příběhem ženy, která se rozhodla běžet 770 kilometrů dlouhou cestu kopírující trasu Národního slovenského povstání. V závěru druhé světové války šlo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska a představuje jednu ze zásadních a nejvýznamnějších událostí československých dějin. Společně s Varšavským povstáním patří k největším ozbrojeným vystoupením proti nacismu v Evropě. (*zdroj informací Wikipedie). Lenka nás tak během své běžecké cesty po červených značkách SNP seznamuje jednak se svými pocity a úvahami, jednak zmiňuje zajímavé historické okamžiky, sem tam povídá o hrdinech či ženách, které pomáhaly. Nejde o žádné extra historické reálie. Člověk ale občas získá pocit, že by si o zmíněném mohl zjistit více.
Vacvalová dokáže svou rodnou slovenštinou zaujmout i člověka, jako jsem já. Člověka, který je líný číst nebo poslouchat slovenské texty, protože patřím do generace, která se v mládí či dospívání s bratry Slováky už téměř nesetkala. A na vysoké škole měla pak problém rozumět tomu, co říkají a o čem mluví. Dokonce i dnes, dávno po vysoké, když jdu na túru s kamarádem z východního Slovenska, musím se soustředit, abych mu rozuměla. Lence jsem nejen rozuměla, ale doslova jsem po překonání lenosti její slova hltala. Mluvila o hledání odvahy, o hejterství, o síle ženy a o tom, jak těžké je požádat o pomoc. Pro mne asi nejdůležitější pasáže byly ty o běžeckém supportu. Lenčina maminka o podpoře na trase říká, že to je jako být v autě spolujezdec – nesmí spát a musí bavit řidiče. Celkem mne vyděsil popis “pozice” z podání Honzy, Lenčina partnera v běhu i v životě. Ten vám tu ale neprozradím!
Co se týká zpracování audioknihy Nájdem odvahu, zpočátku jsem byla rozčarovaná. A to nejen slovenštinou. Mluvené podobě knihy chybí hudba. Vlastně jakýkoliv zvuk. Jde tak jen o Lenčino povídání a zprostředkování emocí, které z knihy sice můžete cítit, ale když je slyšíte, zasáhnou vás víc. Nájdem odvahu je pak při poslechu něco jako pohádka, kterou vám někdo předčítá před usnutím. Sama si neumím představit, jakou doprovodnou hudbu bych zvolila. Aby zvolený doprovod kopíroval hluboké podtóny Lenčiných sdělení, oslavoval krásu slovenské přírody a vzdal čest hrdinům… Možná to ticho v pozadí a mezi kapitolami bylo nejlepší a nejčistší volbou. Ve výsledku pak vůbec nelituji, že jsem poslechem strávila pět hodin – bylo to nakonec krásných motivačních pět hodin mého života.
About The Author
