Sex. Literatura. Sex a literatura. Sex v literatuře. Začíná to kreslením kosočtverců na školní lavici a končí to vydáváním porno časopisů, nebo romány jako 120 dnů sodomy. Sex v literatuře je nejčastěji používán jako prostředek jak zaujmout, popřípadě šokovat a co si budeme namlouvat, psát o souložení může skoro každý, ačkoliv to málokdo dokáže skutečně dobře. Nalezneme ale i knihy, které nejsou prvoplánově o sexu, ale o důsledcích, praktikách a nejrůznějších motivech. O erotických touhách a to i o těch temných, v našich nitrech. Právě takové knihy jsou zejména zakazovány a to i v dnešní době, otevřené nejrůznějším úchylkám. Sex stále dokáže být tabu. Mravokárci neradi „povídání o šukání“, ale ještě víc nesnášejí, když je v tom i nějaká myšlenka, natož názor. Podívejme se na ty nejzajímavější tituly, které otřásly tehdejší společností a úspěšně dokáží zahanbit i tu současnou.
120 dnů sodomy, Donatien Alphonse François de Sade
Pokud jste četli dílo Markýze de Sade, asi tušíte, proč je dodnes trnem v oku nejrůznějším mravokárcům. Není se co divit. Dovádění partičky zhýralých šlechticů na zámku ve Švýcarsku má všechno, čeho mají jiné knihy nedostatek. Kromě tradičního sexu, hromadné orgie, incest, pedofilie, trhání nehtů a zubů. Ano, Markýz byl poněkud zvrácený člověk a za své nejrůznější choutky byl prohlášen za šíleného a strávil téměř polovinu života ve vězení, kde také umírá. Právě ve vězení, roku 1797 napsal 120 dnů sodomy a sám ji dokonce ilustroval. Svazky se šířili pokoutně, protože vydat je bylo nemožné. Královský dvůr údajně přikázal všechny kopie zničit, ale nepodařilo se. Kniha poprvé vychází v roce 1905 a je kolem ní velký povyk. A ten nepřestává v podstatě po celé 20. století až do dnes. V současnosti si ji nepřečtete v Austrálii.
V padesátých letech to kolem knihy opravdu vře, objevují se soudní procesy v USA, Anglii a Francii. V soudních líčeních sedí za svědky lidé jako Jean Cocteau a André Breton. Kniha je nakonec zakázána, protože způsobuje šílenství, je zvrácená a mladé dívky po jejím přečtení páchají sebevraždy, nebo vstupují do kláštera (což by tehdy asi takový problém nebyl). Markýz de Sade možná chtěl šokovat a jeho kniha a vlastně i celá tvorba, potažmo život je na hranici všeho, ale když už nic, tak odkryl poměry mezi tehdejší smetánkou a rozhodně ukázal jak temná a zvrácená dokáže být lidská mysl.
Studna osamění, Marguerite Radclyffe HallSpolečnost počátku 20. století nebyla zrovna přístupná homosexualitě a tak to lesbička Marguerite neměla vůbec jednoduché. Celý život bojovala za uznání homosexuálů a její dílo bylo přijato velmi kriticky. Studna osamění je do jisté míry autobiografický příběh o zkušenostech a osamění ženy, milující jiné ženy. Okamžitě po vydání byl zakázán v Anglii a USA pro obscénnost. S autorkou byl dokonce veden soud. V USA se podařilo po několika měsících soudů vydání knihy povolit, v Anglii se to podařilo až po smrti slečny Hallové. Od té doby byla přeložena do jedenácti jazyků a prodaly se miliony výtisků. Doba se změnila, Marguerite svůj boj nakonec vyhrála.
Obratník raka, Henry Miller
Henrymu se nelíbilo v Americe, tak se sbalil a odjel do Paříže. Žil bohémským životem v ulicích města a tady i napsal Obratník raka. Román, kde se podle svých slov oprostil od norem literatury. Vlastně od všech tehdejších norem, chtělo by se říct. Stejně jako u Studny osamění i Obratník raka je trochu autobiografie, namíchaná s kritikou společnosti, nezávaznými sexuálními zážitky, hromadou sprosťáren a drsného humoru. Henry nenechal na sobě, ani na společnosti nit suchou. Kniha je dnes považováno za intelektuální protest proti společnosti, založené na utlačování lidí. Jeho současníci by se asi divili, protože při vydání Obratník raka vyvolal velký rozruch. V USA byl v roce 1938 zakázán a s ním i ostatní Millerovy knihy. Zákaz byl zrušen až roku 1964. V Československu sice na indexu zakázaných knih nebyla a vyšla v roce amerického zákazu. Bylo to však na dlouhou dobu jediné vydání, takže mezi lidmi kolovala jen v opisech. Nové vydání vyšlo až v roce 1991.
Milenec lady Chatterleyové, David Herbert Lawrence
Lady Chatterleyová si vzala muže, který ve válce ochrnul od pasu dolů a tak si najde milence. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti jde o tvrdou kritiku tehdejšího uspořádání a rozdílů mezi společenskými vrstvami. Celá kniha je provázaná erotickým podtextem a nejen podtextem, což bylo i oficiálním důvodem pro zákaz a dovoz do Anglie a to až do roku 1960. Pravda spíš bude taková, že vládnoucí vrstvě se nelíbila Lawrencova kritika, ale konzervativnost Anglie, to už je na jiný článek, nesouvisející s literaturou. Při prvním vydání se prodalo více než 200 tisíc výtisků a stále ji můžete potkat v regálech knihkupectví ve vydáních nových. Příběh záletné Lady zkrátka přitahuje stále a stále se nesluší poukazovat na sociální rozdíly.
Lolita, Vladimir Nabokov
Zpočátku knihu nechce žádné nakladatelství vydat, a když se to konečně v roce 1955 povede, neštěstí je na světě. Příběh Humberta Humberta, který se zamiluje a sexuálně touží po dvanáctileté Delores, byl trochu silná káva. Lolita byla na rozkaz britského ministerstva vnitra okamžitě zabavována na hranicích a k zákazu se záhy přidala i Francie. Dobová kritika knihu trhá na kusy a Nabokova označují za zvráceného. Dnes je kniha považována za jeden z nejzásadnějších románů 20. století. Nabokův styl psaní, drsná ironie, dvojsmysly, ale i pohoršení nad postavou Humberta a jeho ponižování. Na Lolitu se můžete dívat jako na příběh muže s pedofilními choutky a nebo z druhé strany, jako na příběh zkažené dívky manipulující se starším mužem skrze jeho libido. Ani jeden pohled není špatně, neb jsou tam zřejmě oba a samotné knižní fráze a obraty se dostaly do nejednoho slovníku a psychologických esejí. Sám Nabokov si knihy velmi považoval a řekl, že psaní bylo velmi obtížné, protože téma mu nebylo v nejmenším blízké a musel tak využít všechen svůj talent, aby jí vdechl život.
Zajímavostí je, že v pruderní USA byla kniha přijata bez většího rozruchu a stala se knižním bestsellerem. Asi se jim líbilo, že to se to odehrává tam u nich.
Příběh služebnice, Margaret Atwood
Dystopická budoucnost. Mizivá porodnost. Spojené státy se rozpadly a vládu převzal totalitní režim, co víc, jeho představitelé jsou kněží, kteří vrátí práva žen zpátky do středověku. Poslední plodné ženy, jsou označeny podle Starého zákona za služebnice a podstupují rituální znásilňování od svých nových pánů, za účelem zachování lidského rodu. Margaret Atwood je vlastně takový Orwell v sukni a její možnost budoucnosti je opravdu znepokojivá. Kniha dostala cenu Arthura C. Clarkea za nejlepší román a zároveň si okamžitě našla mnoho odpůrců. Problém s ní měli zejména Američané a mnhoo států USA knihu zakázalo. Ne však hned při vydání v polovině 80. let, ale postupně, naposledy v roce 2012 v Severní Karolíně. Jde především o školy a knihovny a knize je vyčítána přílišná sexualita, snaha dehonestovat křesťanské hodnoty, ženy, míra násilí a v některých případech i nízká kvalita. Oni vůbec v americké demokracii neradi kritiku totalitních společností… zvláštní.
BONUS
Padesát odstínů šedi, E. L. James
Vy jste věděli, že tohle musí přijít. V tomhle případě kniha zakázaná nebyla, ale byla by škoda jí nezmínit. Pokorně přiznávám, že knihu jsem viděl jen zběžně, ale zase jsem se dobře pobavil u prvního filmu. Veselohra to byla výborná. Nebudeme se tedy zaobírat kvalitou, ani dějem (pokud jste snad opravdu nepolíbeni tímto příběhem, napravte to naší recenzí) a podívejme se, jak na dílo paní Jamesové reagoval svět.
V první řadě drží Odstíny rekord v rychlosti prodeje a přeskočily tak i Harryho Pottera, s tím by mohl souviset výsledek americké ankety, ve které se ukázalo, že 44% dotázaných žen dá přednost filmové verzi než skutečnému sexu. Kniha naopak pobouřila BDSM komunitu, protože se neztotožňuje s jejich zásadami. Jak už bylo řečeno, kniha nikde zakázána nebyla, to se ale nedá říct o filmu. Filmové Odstíny byly zakázány v Malajsii, Indonésii, Nigérii, v Emirátech, Keni, Kambodži, Čečensku, nebo Dagestánu. Důvody? Od označení za laciné porno až k názoru, že ohrožuje kulturu samotnou. Na druhé straně, při promítání v mém rodném městě museli otevřít i horní galerie (snad nikdy nepoužité), aby se ženy do sálu vešly. Autorka stvořila vskutku kontroverzní dílo, o kterém se stále mluví, otázkou je, jestli se o něm bude mluvit ještě za dalších padesát let a zařadí se po bok knižních stálic, nebo zapadne v šedi.
Tak a to je vše. Snad nebyla vaše mravnost nijak narušena a odcházíte od tohoto článku jako normální, zdraví jedinci. Sám si připadám nezasažen, nemám chuť spáchat sebevraždu, ani někoho znásilnit, kupodivu ani necítím potřebu vzdát se současného hříšného života a odejít do kláštera.
Zdroj obrázků: pinterest.com, databazeknih.cz, isbndb.com
About The Author
