Na počátku roku 2024 spatřila i díky nakladatelství Fortuna Libri světlo světa dobová kniha Meč pro krále. Přestože jsem milovník literatury zaměřené na českou historii ať už s fiktivními či fantasy prvky, a sáhnu po ní na první dobrou kdykoliv, byl pro mne zajímavý i autor – Meč pro krále je totiž prvotina Michala Zmítka, který v současné době pobývá na Přeloučsku, kam svůj příběh zasadil. Je mi ctí, že se s autorem o jeho knižním dítku mohu pobavit a zjistit tak o jeho tvorbě více informací.
Knižní díra: Dobrý den Michale, jelikož miluji dobové knihy, když jsem viděla Meč pro krále, byl pro mne mezi tolika romancemi jasnou volbou. Kde se vzal nápad napsat dobový román a proč jste jej zasadil do období Jana Lucemburského?
Michal Zmítko: Já osobně miluji historické romány odehrávající se ve středověku, a tak už jsem od začátku byl rozhodnut napsat nějaký příběh právě z těchto časů. Chtěl jsem si to, lidově řečeno, také zkusit. Navíc, když milujete dobu, ve které se vám odehrává příběh, mnohem snadněji a rychleji se vám to píše. Více se do děje ponoříte, více se sžijete se svými hrdiny.
Děj jsem zasadil do počátku vlády Jana Lucemburského právě z toho důvodu, že on přišel prakticky do země bez řádného vedení, zvlčilé, plné lapků a bezpráví. Což plně vyhovovalo mým záporákům.
Děj svého příběhu jsem umístil do našeho městečka a jeho okolí, protože to tu znám a při své tvorbě jsem mohl často procházet místy, kudy chodívali moji hrdinové a v představách je vidět přímo před sebou, více se na ně napojit a lépe jejich čas prožít.
Knižní díra: Při čtení jsem se nemohla rozhodnout, zda jde o detektivku nebo román s kapkou detektivních prvků. Na samotnou detektivku mi chybělo přímé vedení případu, na “prostý román” měl Meč pro krále zase výrazné detektivní prvky… Kam své dílo řadíte vy?
Michal Zmítko: Myslím, že je to spíše román s detektivními prvky. Nebylo mým záměrem z něho tvořit přímo detektivku, jelikož tento žánr nemám příliš načtený a nemyslím si, že bych jej dokázal vůbec napsat.
Knižní díra: Překvapilo mne, že Meč pro krále nemá žádné očividné chyby. Sama se sice vztekám nad okolnostmi s dýkami, ale jinak jsem nenašla výrazné ani logické chyby. Kdy, a vlastně i kde, jste se tak vypsal?
Michal Zmítko: Mou snahou bylo vytvořit příběh, který by byl co možná nejrealističtější. Nechtěl jsem z něho mít romanci, červenou knihovnu ani thriller. Snažil jsem se ověřovat si veškeré informace, které jsem v něm použil, ať už to byly drobné mince, květiny na březích Labe nebo práva a postavení rychtáře. Chtěl jsem zachytit naše městečko a život obyčejných lidí co možná nejreálněji. Proto jsem příběh konzultoval i s místním historikem, abych se vyhnul vše nelogickým či dokonce nesprávným vyobrazením.
Zároveň velmi miluji češtinu, baví mě užívat její různé obraty, celou škálu bohatosti našeho jazyka a psaní si v ní vyloženě užívám. Vždy mě bavily slohové práce ve škole, psaní a vymýšlení příběhů, takže asi celý život jsem vždycky něco psal, „do šuplíku“, jak my říkáme, jen tak pro sebe, pro svou radost a potěšení. Více a do hloubky jsem se psaní začal věnovat poté, co jsme narazil na úžasnou lektorku psaní, paní Veroniku Matysovou a její kurzy, které mi velmi pomohly, rozvinuly mou zálibu a rozhodně povýšily.
Knižní díra: Oceňuji, kolik charakterů (a tím i postav) jste do příběhu počínajícím vraždou kováře a jeho ženy zapojil. Neměl jste v nich sám zmatek?
Michal Zmítko: Ne, neměl. Jednak jsem si doma vytvořil nástěnku s jejich příběhovými liniemi, takže jsem se v příběhu v ději nikdy neztratil, a jednak každá z mých postav je úplně jiná než ty ostatní. Každá má svůj vlastní styl jednání, pohnutky, cíle a navzájem se od sebe tak liší, že jsem vždy věděl, koho v danou chvíli píšu a jak se chová a myslí.
Knižní díra: V knihách mám násilí ráda, obzvláště pokud je jasně cílené a s plánem. U Meče pro krále mne zaujalo, že jste se násilností všeho druhu vůbec nebál. Jak se vám scény psaly? Ať už jde o vraždy v první části knihy nebo jiné násilí dál?
Michal Zmítko: Ano, Meč pro krále je plný násilí. Já nejsem vůbec příznivec násilností, a už vůbec ne násilí páchaného na ženách, ač to může z knihy působit zcela odlišně. Přesto jsem se mu v příběhu záměrně nevyhýbal, ale snažil jsem se ho ani nevyužívat jako laciné řešení děje nebo jako zpestření.
Mým záměrem bylo ukázat, jak snadno může být lidský život ztracen nebo nenávratně poškozen. Jak násilí formuje člověka a kam ho až může svést. Jak lákavé může být mít nad někým pocit převahy, moci, držet jeho osud ve svých rukou. A jak někdo tuto moc dokáže odmítnou a jiný jí podlehne.
Mohl bych říct, že se mi tyto scény psaly velmi těžce, ale to by nebyla úplně pravda. Tyto scény jsou převážně dynamické, plné emocí, zvratu v ději a nikoho nenechají v klidu. V tom samém okamžiku postavy litujete a jiné absolutně nenávidíte. Tudíž, nepsaly se mi úplně dobře, ale zároveň nijak s odporem.
Věděl jsem, že má kniha nemusí být díky tomu přijímána úplně s nadšením, a sám jsem se už setkal i s názorem, že je příliš kontroverzní, ale i tak jsem se rozhodl touto cestou jít a pokusit se vše ukázat co nejvíc reálně, jak to dobré, tak i to špatné. Nemá smysl zastírat si, že se tyto zlé věci nedějí, nemluvit o nich a záměrně je potlačovat či přehlížet. To by bylo špatné.
Knižní díra: Hned v úvodu děkujete své mamince. Byla Vaším poradcem či kritikem? Co na Vaše literární dítko říká?
Michal Zmítko: Má maminka je pro mě především velkou inspirací. Od našeho dětství byla na výchovu mě a mé sestry sama, a přesto se jí podařilo z nás vychovat, aspoň podle mě, slušné lidi. Je vlastně takovým předobrazem Anny z příběhu.
Častokrát nás proto brala s sebou do práce v Okresní knihovně v Pardubicích, kde vlastně má láska ke knihám a psaným příběhům prakticky začala. Už od útlého dětství jsem se tak pohyboval v knihomolské společnosti, probíhal nekonečnými depozitáři, setkával se s novými knížkami a lidmi, kteří je psali. Dá se říci, že právě mamčina péče ve mě probudila touhu také jednou něco zkusit napsat a vydat.
Meč pro krále četla až vydaný, protože jsem jí záměrně nechtěl ukazovat rukopis s jeho dějem. Některé věci se prostě rodičům neukazují snadno a v Meči jich je poměrně hodně. Spíše jsem se radil o příběhu se svou sestrou.
Ale když si ji nedávno přečetla, byla potěšena, překvapena a kniha se jí skutečně líbila.
Knižní díra: Hned, jak jsem zjistila, jaký je Váš Instagram, musela jsem Vás začít sledovat. Doufala jsem, že najdu zmínky o případném pokračování Meče pro krále. Našla jsem však zmínky o Pečeti královny Žofie. Na co se můžeme těšit?
Michal Zmítko: Ten rukopis je zatím ve fázi příprav. Půjde znovu o příběh ze středověku, chtěl bych se v něm vrátit do našeho městečka a mělo by to být takové volné pokračování Meče, ale přibližně o dvacet let později.
Knižní díra: Nebudu zastírat, že jsem Vás před rozhovorem hodně sledovala na sociálních sítích. Přestože já to tuším, mohl byste přiblížit svým čtenářům, jak odpočíváte od psaní? Co je radostí Vašeho běžného, neautorského, života?
Michal Zmítko: Kromě psaní, které je samotné mým velkým koníčkem a odpočinkem od práce a běžných denních starostí, rád cestuji po naší zemi, navštěvuji hrady, zámky a přírodu. Snažím se každý víkend někam vyrazit a netrávit zbytečně čas zavřený v bytě.
Rád fotím krajiny a přírodu, proto častokrát vyrážím ven s fotoaparátem. Celá moje rodina milujeme koně a dostihový sport, takže často navštěvujeme zdejší chov v Kladrubech a Slatiňanech a pravidelně jsme diváky na pardubickém závodišti.
Co však asi nejvíce miluji, jsou hory. Líbí se mi jejich majestátnost, nezdolnost a to, že jsou v každou chvíli úplně jiné. Rád do nich vyrážím, chodím po nich nebo se mezi nimi toulám. Letos mě čekají vysoké Tatry a především Alpy, ve kterých jsem dosud nikdy nebyl. Takže když na záda mohu hodit velký batoh, do ruky trekové hole a kolem krku fotoaparát, jsem absolutně nejšťastnější.
Knižní díra: A otázka na závěr! Máte nějakou oblíbenou knihu či autora, ke kterým se rád vracíte?
Michal Zmítko: Mými oblíbenými autory jsou Wilbur Smith a Ken Follett. Oni jsou mou inspirací ve psaní, Wilbur svou detailností, Ken svou epikou. Rád se vracím především k jejich knihám. Od Wilbura mám nejraději Běsnění a od Kena Pilíře země.
Knižní díra: Mockrát Vám Michale děkuji za rozhovor a těším se na Vaši další knihu!
Odkaz na recenzi knihy zde.
About The Author
