Němé duše od Jitky Ládrové se ke mně dostaly v rámci štafetového čtení. Nijak jsem neřešila anotaci, šlo mi pouze o fantasy dílo české tvorby. Přece jen je to oddechovější čtení než true crime literatura nebo thrillery, že. Navíc Jitku Ládrovou znám “od pohledu” i ze sociálních sítí a její rozhovor pro Kreativní inkoust je inspirativní.
Němé duše nás zavedou do vesnice v těsné blízkosti džungle. V té se poslední dobou nalézá více mrtvých, podivně znetvořených. Když mladému Omdenovi nevyjde univerzita ve Skalním městě (daleko od jeho bydliště), rozhodne se mrtvé začít řešit – a v tu chvíli se mu více než hodí královský vyslanec touto věcí pověřený. Jenže člověk plánuje a bohové se smějí, nakonec si osudy Omdena a Amie, jeho sestry, budou dělat, co chtějí. A právě na tom,ne na magii, stojí Němé duše.
Prostředí
Na děj nahlížíme v několika částech (v 6 a v epilogu) z různých pohledů. Podle toho, kde se zrovna nacházíme – v bordelu Omdemova otce, ve Skalním městě v komnatách krále,v katovně, v hrobce, na hřbitově, … Jitka Ládrová své čtenáře opravdu potahala téměř všude. A v tom je a vlastně není ten problém. Pozitivum vidím v různě působícím protředí na hlavní postavy. Díky tomu je lépe poznáváme a získávají hloubku. Negativum však je, že se nikde pořádně nezdržíme. Ano, třetinu knihy jsme v džungli a zbytek ve Skalním městě. Ale upřímně? Po začátku jsem čekala spíše vyšetřování vražd než politické pletichy.
Postavy
Zmínila jsem Omdena, syna majitele nevěstince. Líbilo se mi, že jsem si na něj v náporu emocí udělala okamžitě názor. Namia se s plynoucím časem měnila, vyvíjela a byla mi sympatická. Z koho jsem dlouho měla smíšené pocity, byl Runel. Dostával však postupem času více prostoru a člověk si na něj utvořil názor sám. A že zrovna on mne překvapil ve všech směrech. Neméně často se v kapitolách objevoval Maargelus, nástupce trůnu ve Skalním městě. Člověk by řekl, že autorka se snažila srovnat počty kladných a záporných hrdinů. Ale stejně jako pletla intriky v příběhu, motala postavami hlavu čtenáři.
Problém
Němé duše začaly v džungli. Ale kuš, v nevěstinci! Každopádně ať tak či onak, kniha ode mne dostává nízké hodnocení hlavně proto, že mi chyběly vůně, chutě a zvuky. Postavy a jejich povahy napsala autorka na drobné výhrady na výbornou. Ale dokreslení chybělo. Jako bych se plácala v plastikovém obalu, ve vakuu, ve… No prostě jsem necítila vlhkost džungle, vonných olejů tanečnic, vůni vína u krále. Neslyšela jsem hlas džungle, povyk na tržnici, zbroj stráží.
Druhým mým problémem je pak rychlost řešení situací. Autorka nám sice dává velkorysý časový rámec (vyprávění zabere přes dva a půl roku), ale plní jej intrikami. Emoce v Němých duších najdeme, stará se o ně především Namia. Ale opravdu hluboké emoce či rozmýšlení chybí. Když se rychlost řešení situace objevila poprvé, udivilo mne to, ale ocenila jsem to. Napodruhé už mi to vadilo. Přece jen jsem s knihou a postavami strávila několik dní a začali mi být blízcí. Nelíbilo se mi, že s autorkou máme rozdílný pohled na věc. Zatímco ona se vyžívala ve sledování fyzických osudů a osnování twistplotů, já se chtěla déle babrat v těch psychologických či citových tragédiích nebo radostech. Chtěla jsem slavit při oznámení něčeho hezkého, chtěla jsem truchlit a se důstojně loučit. Ale Jitka Ládrová to viděla jinak.
Slovo na závěr
Němé duše obohacují českou literární tvorbu o další kvalitní dílo s prvky fantasy. Každý v něm najde svoje. Někdo třeba i to,že jde o pokrokovou literaturu s velkým nadhledem na problémy, které trápí i nás. Kniha je čtivá, psaní je lehké a při řešení problému ji nebudete chtít dát z ruky. Děj je svým způsobem jednoduchý a nejspíše právě proto originální a každé vybočení působí jako svěží vítr. Němé duše Jitky Ládrové vnímám jako pokrokové dílo. Není banální, dokáže překvapit nejen situacemi, ale i řešením.
About The Author
