Robert Bryndza je spisovatel, jehož jméno bylo skloňováno téměř denně v téměř každé facebookové skupině s tématikou knih. Už chápu, proč tomu tak bylo. A mrzí mne, že tomu tak již není. Jde o velice šikovného autora, který svého čtenáře přifutruje k židli a nedovolí mu odejít, dokud není vrah chycen.
Ano, ano, jde o klasickou detektivku. S napětím, s akcí, s kladnými hrdiny, zápornými hrdiny a s vrahem. V žánru krimi, kdy je vyšetřovatelem zločinu policista, se toho již moc nového asi vymyslet nedá. Dívka v ledu tedy jede podle zažitého scénáře – detektiv, který byl suspendován je pro své excelentní schopnosti znovu povolán do služby, aby rychle chytil vraha bohaté slečinky. V průběhu musí detektiv čelit vedení, nepřejícím kolegům a moci mocných lordů. Jelikož je to ale detektiv, který má nos na případy, jde hlavou proti zdi, stojí ho to téměř všechno, protože se dostane do křížku přímo s vrahem. Proč tedy u takové nudné klasiky budu pět ódy?
Dívka v ledu vás uchvátí. Detektiv je žena, která nepřímo nechala zabít svého manžela, zle vyhodnotila situaci. Nepije, nefetuje, čas od času se polituje, přizná strach. Jinak uvažuje rozumně, na ženskou, dává rozumné rozkazy a v pravou chvíli použije ženskou vypočítavost, aby se v případu dostala dál. Je opravdu příjemným osvěžením ve světě plném opilých policajtů nebo detektivů s takovou minulostí, že by se je člověk bál zaměstnat. Erika je lidská a sympatická. A autor ji v knize oslovuje křestním jménem, na rozdíl od kolegů a vedlejších postav, u kterých volí příjmení. Působí to na čtenáře jaksi intimně. Stejně tak jemně a nenásilně Bryndza zapojil do hlavního děje i menšiny, které bývají často ostrakizovány.
Příběh se odehrává v Anglii, ale kořeny jak detektiva tak třeba matky oběti, jsou slovenské. Přemocní lordi jezdí na dovolenou do Chorvatska – což je sice příjemné čtení, protože se Evropan pohybuje na známé půdě, ale ve srovnání s mocí, jakou otec oběti disponuje, působí popis dovolených lacině. Nutno podotknout, že i ono Chorvatsko ale konec konců působí exoticky.Směšně, ale na druhou stranu to opět přibližuje postavy reálným lidem. Zmínila jsem již dvakrát lordy. Chápu, že existují lidé, kteří si mohou koupit téměř vše. Tím pádem i policii. Líbilo se mi, že Erika šla tvrdě proti nim. Vadilo mi, že oni šli proti ní mnohem slabší silou, než bych u zločinu takového kalibru čekala.
Samotná vražda dívky z bohaté rodiny a postava vraha byly pojaty zajímavě. Jelikož Bryndza nechával skrz text psaný kurzívou nahlédnout do myslí jak Eriky, tak vraha, neubránila jsem se chvilkami dojmu, že někteří detektivové v knize byli naprostá neschopná paka. Tyto chvilkové myšlenky, kterými byl prokládán text, zabránily hluchým místům v celém ději a upoutaly tak i unavené oči. Autor je opravdu šikovný a vždy věděl, jakou informaci a kdy prozradit. Nemohu si ale odpustit výtku celému brilantnímu komplexu. Vrah měl z nějakého důvodu od nějaké doby spadeno na detektiva. Proč? Uniklo tam nějaké zajímavé spojení. Klidně mi ale napište, pokud jsem vykojená a nevidím to! S vrahem souvisí i jeho dopadení. Velice, velice oceňuji, že nedocházelo k žádnému plot-twistu. Nechápu ale, proč došlo k dopadení, jak k němu došlo. nebo ne že nechápu. Chápu, proč si takto Bryndza zkrátil cestu. Vyhnul se tak planému tlachání laika nebo tuně nudné vaty. Takže i když mi onen zvrat přišel nečekaně ukvapený a skřípala jsem zubama zlostí, neznechutil mi knihu.
1. Dívka v ledu
2. Noční lov
3. Temné hlubiny
4. Do posledního dechu
5. Chladnokrevně
6. Smrtící tajnosti
About The Author
