Ovšem tentokrát není tak úplně na vině kniha. Podobné téma fakticky nechcete louskat v parných tropických dnech, kdy vás unavuje i dýchat, natož chtít po mozku nějakou vyšší aktivitu. Ale… dobrá věc se podařila! Mám dočteno. Ona je to taky pěkná bichlička, i když ve čtečce to vůbec nevynikne. Proto se jí pojďme společně podívat na… stránky!
Bessel van der Kolk popisuje s laskavostí a otevřeností příběhy, s nimiž se setkal v klinické praxi, a dělí se o výsledky svých výzkumů v oblasti terapie posttraumatické poruchy. Prokázal jimi, že zanedbávané či zneužívané děti, účastníci nehod a katastrof, váleční veteráni či oběti násilných činů, potřebují víc než medikamenty. Skutečné uzdravení vede přes hledání cesty k sobě samým, k vlastnímu tělu, které si v nekonečné smyčce udržuje otisk prožitého utrpení. V knize odhaluje, jak prožité trauma negativně ovlivňuje tělo i mozek a mění schopnost ovládat se, vnímat se, zažívat radost, potěšení a důvěru. Popisuje také, jakou roli hrají v rozvoji vývojové traumatické poruchy geny a hormony, v neposlední řadě též rodičovská láska a péče v prvních letech života.
Podobně jako u Hacknuté češtiny bych vám tu přednostně doporučila tištěnou verzi před tou elektronickou. Někdo by se mohl zeptat, proč? Jde přece primárně o text a jeho poselství. Jenže podobná témata se mi lépe čtou a vnímají, pokud držím knihu v ruce. Mohu si dát lepíky k pasážím, ke kterým bych se ráda později vrátila, či k myšlenkám, které mě nějakým způsobem zaujaly. A že tady jich opět byla celá řada.
Bessel Van der Kolk názorně ukazuje, že i publikace s tak těžkým a náročným tématem jako je trauma (bez ohledu na jeho zdroj), se dá podat srdečně, prakticky a realisticky. Není potřeba zahltit čtenáře daty, pojmy, poučkami a definicemi. Ne, on vám předloží svou praxi přesně tak, jak ji zažíval. Otevřeně s vámi bude mluvit o tom, s čím se potkal, co jeho samotného trápilo, šokovalo a co víc… dozvíte se názorně, jakým vývojem v čase prochází sama psychologie a jak složité a náročné je být psychologem či psychiatrem.
Tato kniha má sloužit jako průvodce a výzva současně – výzva čelit realitě traumatu, zkoumat, jak nejlépe s ním zacházet, a zavázat se jako společnost k využívání všech dostupných prostředků, abychom mu zabránili.
Často totiž máme (alespoň já se s tímto přístupem setkala) nutkání být vůči těmto povoláním kritičtí a plní předsudků. Máme pocit, že chirurg je víc než psychiatr, protože má v ruce skalpel a reálně se nám vrtá ve střevech či srdci. Co nějaký patlal zmůže s Rorschachovým testem a podobnými blbinami? Tak právě lidem s tímto přístupem (a přiznávám, že jsem k nim patřila i já) důrazně, seriózně a s naprosto vážnou tváří DOPORUČUJI okamžitě si pořídit Tělo sčítá rány! Nic vám neotevře oči víc. Celou recenzi najdete zde.
zdroj obrázku: melvil.cz, amazon.com
About The Author
