William Golding to s lidstvem neviděl úplně růžově. Jeho dílo rozkrývá vrstvy lidské psýchy a nebojí se jít až na dřeň, aby ukázal jak hrozný živočišný druh ten člověk vlastně je. Dělá to ale náramně a s jakýmsi temným optimismem a tak kniha Pán much hned od počátku pohltí, trochu se ve vás pošťourá, pokroutí vnímání všeobecně uznávaného a na konci vyplivne. A věřte, že na ten výlet jen tak nezapomenete.
Pán much, vyšel jako Goldingova prvotina roku 1954. Děj knihy nás zavede na opuštěný tropický ostrov, kde ztroskotá letadlo. To by nebylo nic převratného, jenže jedinými přeživšími jsou pouze děti, konkrétně chlapci ve věku od šesti do dvanácti let, pilot a ostatní dospělí při havárii zemřeli. Letadlo mělo evakuovat civilisty z Anglie, během světové války. Válečný konflikt není nijak důležitý a slouží jen jako důvod, proč se děti objevily na ostrově. Hned v prvních větách knihy se ocitáme na pláži, slunko vysoko na obloze a kluci se brzy začnou scházet a tím jejich dobrodružství začíná. A že to nebude příběh jako z Robinsona, nebo Ostrova pokladů se ukazuje hned záhy, kdy se rozhoduje o tom, kdo bude vůdcem celé skupiny. Děti opuštěné v ráji tropického ostrova, kolem jen průzračné moře a stín palem, nechybí ani pitná vody a místní příroda je bohatá na ovocné plody a stáda růžových divokých prasat. Bez dohledu dospělých, bez úkolů, daleko od hrůz války. To je, v určitém věku, přeci sen každého kluka a holky. Inu, sen, který se rychle změní v noční můru. V hloubi ostrova tam někde v lesích, zahalený kapradím a liánami se totiž možná skrývá hrozivý netvor a navíc, mezi kluky se začínají projevovat neshody. Spád a především zvraty v příběhu jsou to ono, co vás chytne a nepustí.
Za jeho zády se srpek měsíce právě odpoutal od obzoru. Před nimi seděl tvor podobný velké opici a spal s hlavou skloněnou mezi koleny. Vítr zaburácel pralesem, ve tmě se něco zahemžilo a ta bytost zvedla hlavu a ukázala jim trosky obličeje.
To už Ralph uháněl obrovitými kroky přes spáleniště, slyšel jiné bytosti křičet a skákat a krkolomně se řítil po temném svahu; ve chvíli nezbylo na hoře nic než tři zapomenuté klacky a ten tvor, který se ukláněl.
Dějem knihy nás provází především sy(em)mpatický Ralph, s ním v kolektivu nepříliš oblíbený, ale chytrý Čuňas a drzý, vzpurný Jack. A protože celý Pán much je alegorií o střetu civilizované společnosti s tyranií a barbarech v nás, i kluci samotní představují určitě ideály. Ralph jako svoboda a demokracie, Čuňas jako hlas rozumu, který může být nepohodlný a Jack jako agresivní tyran. A tyto tři osobnosti utvářejí a ovlivňují zbytek skupiny. Kniha si nebere servítky a chlapcům bude brzy opravdu horko, doslova a nejen od Slunce. Může už v dětech dřímat fanatismus, sklon k totalitě a přirozenému vůdci, nebo dokonce nefalšované zlo? Že jste si tyhle otázky nikdy nepoložili? No, tak právě na to a mnohem víc se snaží Golding ve své knize odpovědět a vy budete děkovat, že jste měli obyčejné dětství s rozbitými koleny, měkkými dárky pod stromečkem a největší zlo bylo jít ráno do školy.
Kniha není obsáhlá, zato velice čtivá a její poselství v hlavě chvíli zůstane. Myslím, že právě v současné době kdy totalitní nálady a fanatismus opět vystrkují své rožky, stojí Pán much za připomenutí a přečtení. Je totiž stále nesmírně aktuální, ukazuje, kam taky mohou vést dobré myšlenky a dobře míněné rady a že ani jako děti nejsme tak nevinní jak si myslíme. Zlo je zkrátka podle Williama Goldinga naší přirozenou součástí a my se musíme naučit ho kontrolovat a udržovat protiváhu naprostým dobrem. A možná tomu tak skutečně je…
Zbývá dodat, že Pán much nabízí hned dvě filmová zpracování a obě poměrně kvalitní. To první, černobílé, dokonce sám Golding pochválil. Mimochodem slovní spojení Pán much je doslovným překladem z hebrejského בעל זבוב [ba’al zevuv], což bychom také mohli přeložit jako Ďábel. A kdo je tedy tím titulním Pánem much? To už nechám na vaší zvědavosti.
Zdroj obrázků:
amazon.com
About The Author
