Aneb jak domrvit celkem dobrý nápad na x způsobů…
Možná má pravdu, kdo ví, a za normálních okolností bych přikyvovala, až by se mi zablokovala krční páteř. To by ovšem autorka nesměla být… nádech, výdech – sprostá slova se nehodí. Hezky vychladneme a zkusíme se vyjádřit lépe a konkrétně. Technická – věděli jste, že svatý Valentýn není původem americký svátek, ale má své kořeny v Itálii? (Netuším, proč sděluji informaci, která by se hodila spíš dva měsíce zpět, ale co už)
Obal, kterému tleskám, mě nalákal na romantiku. Ano, i zarytý cynik se může nechat ovlivnit kýčovitým Valentýnem (Tak proto! Já mám dva měsíce sekeru, už tomu rozumím!). Zatoužila jsem po něžném čtení. Na obalu žádný pekáč buchet nad mužným rozkrokem. Ani pár cicmající se v mlze. Přesto jsem dostala špetku nevyžádané erotiky. Díky bohu byla alespoň celkem obstojně zpracovaná.
Co ovšem přijatelně podané nebylo, jsou postavy. Nejen ústřední pár, ale i jejich sekundanti. Jako kdyby někdo pustil gramofonovou desku a ta se sekla. Chvíli vše šlape jako namazaný stroj. Fungují dialogy, chemie mezi postavami, děj si krásně plyne a pak přijde zásek… a další… a ještě jeden… a lup tam pokračování. Všichni se plácají neustále v těch samých myšlenkách a ne a ne najít východisko. Jednou, maximálně dvakrát je podobná situace únosná, nicméně popáté už vám jemně cuká oko a chuť mrsknout knihou/čtečkou naštvaně do kouta vzrůstá.
K dovršení všeho se přidají nelogická vyústění, kdy například jedna z vedlejších postav prozře ze svých chyb během jedné hádky a vše je magicky vyřešeno, blahosklonně odpuštěno a já jdu zvracet. Říkala jsem něžnou romantiku a ne kolosální blábol! Nekončíme, nebojte. Ve snaze nasadit všemu korunu se autorka dopouští dalšího zločinu, a sice naprosto vypustí epilog. Kde je? Kam šel? Kam se poděl? Šotek si pohrál s klávesou delete a text se někam odporoučel? Ne? Zastřelit! Šotka i autorku. Hypoteticky, rozumíme si snad.
Jaký „zločin“ spisovateli neodpustíte vy? Míra mého rozhořčení stoupala s každou přečtenou stranou. V úvodu byl můj hrubý odhad hodnocení na hranici čtyři. V závěru jsem rozvažovala mezi jedničkou a dvojkou a jak víme, nejsme ve škole. Tady platí: Čím méně, tím hůře. Nakrknutá jsem nesnesitelná a mé vyjadřovací schopnosti klesají pod bod mrazu. Píšu recenzi podruhé a ani teď nejsem spokojená se sumářem svého názoru.
Kniha se tvářila tak, jak měla. Žádný brak či kýč. Žádný marketingový tlak na čtenáře. Přebujelá reklama, která mě spíš ubíjí, než aby mě dokázala nadchnout. Ráda objevuji zapadlé tituly. Tento však mohl klidně zůstat dál zapomenut. Ač nosná myšlenka a zápletka zněla skvěle, Alison z toho nevytěžila zlato, nýbrž cosi hodné žumpy.
Zdroj obrázku: databazeknih.cz
About The Author
