I když budeme tvrdit, že my osobně se technologiím vyhýbáme, stále budeme jíst jídlo a nosit oblečení, které jsme si koupili v obchodě, tedy které prošlo komplikovaným procesem výroby a dodávky, jenž je z velké části tvořen automatizovanou technologií, pravděpodobně zaplatíme kartou a pak si doma zabrouzdáme na netu, který je už v dnešní době takovou součástí denního života, že kdyby globálně byť na jeden den vypadnul, celý svět do několika hodin shoří v plamenech. Doslova.
Ať už si to chceme nebo nechceme přiznat, každý jeden náš krok, který teď děláme, je ovlivňován technologiemi, umělou inteligencí a konstantním posunem dopředu. Pokud nás nesmetou vodíkové bomby, tak dříve nebo později dojdeme do doby cyberpunku, tedy blízké ale technologicky vyspělejší doby, kdy bude běžné, že lidé mají bionické paže, augmentované vnitřní orgány, bezpečnost budou dělat automatizované drony, scénáře budou psát umělé inteligence a nebudeme muset vytáhnout paty z domu, protože nám veškerou společnost obstará kybersvět.
„Čeho se zdraví lidé bojí na transhumanismu? Operace? Technických závad? Ztráty vlastní identity? Většina obav pramení z pochybné představy, že naše tělo a mysl jsou pevně dané. Řada lidí navzdory pokroku stále přemýšlí zkostnatěle. Neumí se vymanit z otrockých návyků, výchovy a genetického dědictví. Bojí se vykročit do neznáma. Odhalit svou nedokonalost. Pro AdamGen je povinností učit druhé, aby pochopili, jak úžasné nástroje jsme schopni nabídnout.“
Tedy my už přesně v té době jsme, jen si to neuvědomujeme a bojíme se jejího dystopického znázornění. Nicméně je načase přestat se klepat před budoucností a přijmout ji, protože je naprosto nevyhnutelná, ať už uděláme cokoliv, a raději se těšit na ty benefity, které nám přinese. A to ať už zdravotní tak i k normálnímu vylepšení běžného života.
Sirotek je naše máma
Z toho důvodu je cyberpunk jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. Je to něco blízkého a pravděpodobného. Je pozitivní i negativní zároveň, stejně tak jako je děsivý a uklidňující. Michal Sirotek tuto filozifii pochopil. Zresetuj mě se točí okolo detektivní zápletky přímo navázané na moderní posun v technologiích a její negativní důsledky pro společnost. Pro vyřešení zločinu je však použita ta samá technologie a můžeme zároveň sledovat, jak i všem postavám v běžném životě velmi pomáhá, aniž by si to oni sami uvědomovali nebo si toho dokonce vážili.
„Lidé, kteří nejsou ochotní podstoupit změnu těla pro vlastní zlepšení a tím i spojené zisky, by měli změnit pracovní místo a dát příležitost flexibilním jedincům.“
Sirotek nejen stvořil dokonale do sebe zapadající prostředí sociálního a korporátního hnusu a čistoty samotné modernizace typické pro tento žánr, ale zabodoval i na všech ostatních frontách. V příběhu sledujeme několik do sebe zapadajích linek s charaktery, které zároveň ztělesňují ty nejlepší a nejpopulárnější krimi stereotypy. Máme zde pěknou strong-woman oficírku, čínského loose cannon poldu, nabušeného veterána s gorilími bicáky, edgy hackerku a tragického polovysloužilého detektiva alkoholika na straně jedné a inteligentního sociopatického vigilanteho a zlé korporáty na straně druhé . Všechno toto jsme už tady měli, ať už v knihách, filmech nebo hrách. Proto si provedení právě těchto stereotypů vyžaduje cit, aby to autor nepřehnal a postava potom nepůsobila jen jako další kopírka jiných známějších charakterů, případně téměř jako jejich neúmyslná parodie.
„Nejsme stroje, a když nám někdo ublíží, chceme se mstít, ale to trápení neulehčí.“
Zde všichni mají přirozený charakter, a to i ti, kteří ze začátku působí uncanny valley. Začala bych asi nejhlavnější postavou, kterou je detektiv Sandra Šemberová pracující na oddělení vražd v prestižní pražské čtvrti. Šemberová na jednu stranu působí jako Sirotkova vysněná femme fatale, ale přitom nepůsobí jako Mary Sue a ani z daleka není neomylná. Krásná, chytrá, samostatná, vážná, citlivá a rozumná zároveň. Tedy má všechny ty vlastnosti, které většině „moderním strong women“ s prominutím chybí. Ač nerada, přiznávám, že u Sirotka platí takové to nepříjemné pořekadlo, že chcete-li vymyslet skutečně dobrou ženskou postavu, dejte ji napsat chlapovi.
„Jako bych měl dlouho děravej zub a pak se tam konečně dostal jazykem a ten shnilej kus vyšťoural.“
Mým oblibenějším charekterem byl však policista Čchen Lun, který je pravým opakem rozumné, přestudované a tak trochu předvídatelné Šemberové. Ztělesňuje ideál nevypočitatelného špatně kontrolovatelného poldy se svými vlastními zásadami zmateného dobra. Po bývalém průseru je uklizen na oddělení e-zločinů, kde využívá svých bývalých vztahů s pražskou větví čínských triád v pátrání po vinících kybernetických zločinů. Perfektnímu znázornění klíčových postav pomáhají i Sirotkovi vlastní ilustrace a považuji za velkou škodu, že nejsou v knize víc použité. Nicméně v případě zájmu se můžete na ně podívat na jeho stránce.
„Pro Boha neexistuje pojetí času. Zatímco žádáte o odpuštění, on se dívá na to, jak vraždíte…“
Kromě samotného univerza vyvedeného v dokonalost a kvalitních charakterů, Zresetuj mě se může pyšnit čtivým a svižným stylem a výbornou komplexní krimi zápletkou. Je provedena tak poctivým způsobem, že by klidně šla převést s trochou práce i do jiného žánru. To je vždy známka nadčasového autora a pro mě velkou indikací obecných Sirotkových literárních kvalit. Nicméně jeho rozhodnutí udělat z příběhu takto živý a autentický cyberpunk si u mě získává mnoho bonusových bodů navíc. Všechny tyto aspekty na mě působily, jako kdybych se opět ocitla ve světě Mika Pondsmitha, tedy původního autora RPG Cyberpunk (a spoluautora Dungeons & Dragons), který rovněž ve velkém spolupracoval i na vývoji hry od CD Project RED Cyberpunk 2077. Během čtení Zresetuj mě mi připadalo, jako kdyby mě samotný Maximus Mike vzal za ruku a odvedl mě opět do svého světa, akorát do města na druhé straně planety od Night City.
Například ve srovnání s jiných cyberpunkem vydaným v Nakladatelství Golden Dog, O dracích a sedmi od Terezy Kadečkové, svět Kadečkové se čte na jeden zátah. Je to správně odlehčené a zábavné béčko a hlavní postava je furrík. Zresetuj mě se na druhou stranu bere mnohem více vážně. A uhrává to. Rok 2023 přinesl literárně několik opravdových perel. Zresetuj mě je zatím nejlepší sci-fi roku 2023… A to je teprve srpen.
PS: Může mi někdo vysvětlit, proč tolik fiktivních i skutečných evil korporátů začíná na „A“? AdamGen, Arasaka, Aperture Science, Alterra, Abstergo, Amazon, Apple…
Zdroj obrázků: goldendog.cz, michalsirotek86.wixsite.com/mysite/kresby
About The Author
