Proč jásám? Protože od Roberta Bryndzy mám rozečtené hned dvě jeho krimi thrillerové série – Erika Fosterová a Kate Marshallová. Mimo ty napsal autor i něco vtipného ze života, a sice Coco Pinchardová. Je tak osvěžující slupnout kousek, který by měl stát sám o sobě. Pokud navíc autorovu práci neznáte, dává vám Tíživé ticho úžasnou možnost prubnout, zda vám jeho styl bude sedět.
Maggie je úspěšnou lékařkou a s manželem Willem žijí přesně takový život, jaký si vysnili. Jednoho dne však k ní do nemocnice přivezou postřeleného muže v povědomém oblečení. Maggiin život se nejprve zastaví a pak obrátí naruby. Přes všechnu snahu se Willa nepodaří zachránit a Maggie je přesvědčená, že se stal obětí vloupání. Policejní zpráva zní ale jasně: spoušť stiskl Will sám. Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala. Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství. Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti… S někým, kdo udělá vše pro to, aby umlčel i ji.
Ani jsem si nečetla anotaci. Je to zbrklost či důvěra v autora? Do Tíživého ticha jsem šla bez váhání. Robert Bryndza mi několikrát dokázal, že umí pracovat s napětím a atmosférou. Dokáže děj gradovat. Zároveň však zvládá i vývoj postav napříč díly v sérii, takže pro mě bylo zajímavé číst jednorázovku, kde je na vše dán uzavřený prostor.
Příběh Maggie je napínavý. Čtivost podporuje nejen vyprávění v ich formě, ale i krátké a svižné kapitoly, které mi neuvěřitelně vyhovují. 368 stran je neskutečně nabitých akcí. I když se nekoná žádné velké wau odhalení nebo šokující zvrat (dobře, jeden by se možná našel), stejně Robert Bryndza opakovaně potvrzuje, že umí vystavět dobrý příběh.
Kamenem úrazu je závěr, který je neuvěřitelně skokovitý a kvapný. U toho jsem dost vrzala zuby. Chceme-li se bavit o realističnosti, pak opět trochu narazíme. Vše, co na hlavní hrdinku čeká, je dramatické, náročné a některé situace či vyústění mohou být z pohledu běžného smrtelníka celkem diskutabilní a na hranici uvěřitelnosti. Pohybujeme se ovšem v oblasti fikce a to je dobré mít na paměti.
Tíživé ticho patří do škatulky thriller. Má akční prvky, stejně jako ty psychologické. Najdou se tu i intriky, a dokonce špetička špionážního nádechu. Po dočtení odcházím s pár výtkami spokojená. Byla to dobrodružná a napínavá jízda, která měla spád, grády i emoce. Milovníky audioknih potěší, že i Tíživé ticho má svou variantu do ucha!
zdroj obrázku: nakladatelství Cosmopolis
About The Author
