Pravidelné čtenáře našeho časopisu nepřekvapí časté recenze na dětské knihy. U mě bude vždycky vévodit Jaqueline Wilsonová. I když jsem dospělá, neobracím záda k autorovi, který mi v dětství tolik pomohl. A i teď po letech jsem zvědavá, jak se Wilsonová vyvíjí a zda si její knihy drží stále stejnou kvalitu. Zatím mohu, až na jedno naprosté selhání v podobně Divného dárku, zodpovědně říct, že se její knihy dokonce zlepšují. Pokud je toto vaše první seznámení s Wilsonovou, doporučuji si nejprve přečíst některé naše starší články, které najdete zde.
Polibek se jako jeden z mála nevěnuje disfunkční rodině ani špatnému sociálnímu prostředí na rozdíl od většiny jejích jiných děl. Sylvie sice nemá otce, ale její maminka je až dokonalou náhradou za chybějícího rodiče. Základní problém řešený v knize jsou tentokrát klasické první lásky, které jsme si zažili jednu dobu všichni.
Třináctiletá Sylvie se potýká nejen s fyziologickými procesy, které s sebou puberta přináší, ale také i těmi společenskými. První půlka jejich vrstevníků jsou ještě malí infantilní troubové, kteří si hrají s plyšáky, a ta druhá kouří, pije vodku a žije sexuálním životem. Holt dnešní děti… Sylvie zůstala někde uprostřed a jako každý teenager se hlavně snaží najít si vlastní identitu. Nejdůležitější člověk, okolo kterého ji staví, je její nejlepší kamarád Carl. Jejich rodiny žily vedle sebe už od té doby, co Sylvie s Carlem byli batolata. Od malička spolu trávili většinu času, a když se jejich věk přesunul do dospívání, tak se i vztah Sylvie ke Carlovi změnil z kamarádství na zamilovanost.
Když s mladým člověkem třískají hormony, má pocit, že nenaplnění první lásky jistojistě znamená nejen to, že už nikdy žádnou další nepoznají, ale také že skončil celý svět, ledovce roztají, sopky vybuchnou a na planetu spadne meteorit. Vzhledem k tomu, jak moc mi Sylvie připomínala mně samotnou a Carl byl zase identický klon mého nejlepšího kamaráda a první lásky, tak o to víc mi příběh střílel na správná místa.
Sylvie je Carlem pochopitelně posedlá. Je pěkný, silný, chytrý, vtipný a osobitý. Už od mala sbírá sklo v různé podobě, ze kterého si v zahradním domku se Sylvií udělali skleněný palác. Většinu času tráví tím, že společně píší fantasy knihu o skleněném světě. Je to sice primárně Carlova vášeň, ale protože ho zbožňuje, tak se celá nadšená veze na vlně, pokud to znamená, že mu může být neustále na blízku. Pochopitelně se ho snaží nenápadně dostrkat i k něčemu víc, než je jen kamarádství, nicméně Carl je mistr situací a dokáže každou otočit tak, aby se tomu vyhnul bez toho, aby Sylvii vysloveně odmítl. Přesně jsem věděla, co Sylvie cítí, jelikož jsem to sama zažila. Proto jsem od začátku tušila, co bude celým vyvrcholením zápletky a nespletla jsem se.
Polibek rozhodně není bůhvíjak epesní kniha, ale je napsaná s citem a klasickým humorem Wilsonové a pro dívky do těch 15 let je výbornou volbou, pokud řeší (což ony určitě řeší) nějakou tu zamilovanost. A toto téma zpracovává nesrovnatelně lépe než její série, která začíná doslova dílem První láska.
Zdroj obrázku: bbart.cz
About The Author
