Scream neboli Vřískot byla vždy má srdcovka. Když vyšel první díl, měla jsem zhruba 5 let a nemohu říci, že bych v té době zrovna pochopila, o co v něm vlastně jde. Jak šel ale čas a prohlubovala se má záliba v hororech všech typů. Začala jsem lépe chápat do oči bijící aspekty této v konečném důsledku velmi originální sérii. Na první pohled se může zdát, že Vřískot je stokrát podojená kráva na poli klasického slasheru s tupým dějem, hektolitry umělé krve a praktickou nesmrtelností jejích dvou final girls. Záměr původního režiséra první tetralogie ale nebyl natočit další generický vyvražďovák.
Zrodil se kult
Jméno Wes Craven není fanouškům hororu neznámé jméno. Režisér dnes už legendárních snímků jako Hory mají oči, Poslední dům nalevo nebo Noční můra z Elm Street chtěl v roce 1996 svůj nejnovější nápad pojmout trochu jinak. Jako prakticky jeden ze zakladatelů tohoto typů hororů věděl, že absolutně není žádná šance, jak nové diváky zaujmout. Skoro každý člověk západní společnosti slyšel o hororových klišé a pokud se ještě k tomu o slasher horory přímo zajímáte, po čase je prostě přestanete brát vážně, protože následují stále tu stejnou vyšlapanou cestičku. Ale pokud tu cestu znáte, můžete se po ní stejně tak vydat. Ale namísto toho, abyste předstírali, jak se snažíte být originiální (i když ve skutečnosti nejste ani trochu), tak tu cestu pojmete jako průvodce a raději záměrně ukazujete na jednotlivé aspekty, které na ní potkáváte.
Když o sobě film ví, že je film
Scream se dá jednoduše popsat jako satirická self-aware meta, která pravidelně láme 4. stěnu. Kdo se nikdy s touto franchizou neseznámil anebo ji zaregistroval, ale tak nějak nepochopil a odsunul pryč, pak se podíváme na celkový rozklad této série, a proč je tak jedinečná i po letech a její kvalita se skoro s každým novým dílem dokonce zlepšuje. Scream z roku 1996 byl první pokus Wese Cravena odejít do důchodu se ctí. A proto natočil snímek, který se na jednu stranu vysmívá tradičním osmdesátkovým slasherům, které Cravena vynesly na vrchol, a zároveň se dá vnímat jako jejich tribute a to způsobem tak účinným a uctivým, že to fanoušky doslova hřeje u srdce.
Formulka Vřískotu začíná vždy stejně – první obětí. Ta musí být už od pohledu tupá jak troky, důvěřivá a naivní. V prvním díle si ji zahrála legendární Drew Barrymore v komicky nesedící paruce, která tuto blonďatou slepici, co se nechá zabít jak naprostý blbeček, ztvárnila nádherně teatrálně dementně tak, jak by to mělo být. Vzhledem k tomu, že si Vřískot dělá legraci sám ze sebe, ale přitom zároveň provádí potenciální fanoušky hororu jednoduchou výukou, je potřeba, aby se postavy chovaly záměrně pateticky a přehnaně, ale ne tolik, aby film ztratil tvář hororu a nasadil si tvář komedie.
Ve druhé scéně vždy potkáme naši Final Girl a je jasně řečeno i ve fimu, že tato osoba je nesmrtelná a nezabitelná. V prvních 4 dílech je to stará známá Sidney Prescott hraná Nave Campbell, která se vyrovnává s traumatickou smrtí její zavražděné matky. Druhou postavou, kterou musí každý díl obsahovat, je roztomilý silný týpek s dobrým srdcem, což v prvních dílech obstarává policista Dewey Riley, než ho museli z osobního důvodu postupnou cestou vyměnit za mladšího herce. Klišé tohoto charakteru tvůrci nových dílů vyvedli do extrému ještě tak, že novou postavu doslova pojmenovali Chad. Jako poslední důležitý charakter je Gale Weathers, investigativní novinářka hraná Courteney Cox známou pro svou legendární Moniku v Přátelích. Tyto postavy nás provádí skoro každým dílem, a když už v něm náhodou nejsou, je chybějící mezera vhodně zaplněna dalším podobným klišé.
Klišé nemusí být vždy špatná věc
Čímž se pomalu dostáváme k tomu, co je vlastně principem každého dílu. Samozřejmě největší záhadou je, kdo je Ghostface a proč zabíjí. Od toho je vždy postava nějakého fimového nerda, který jak ostatním postavám i divákům vysvětlí pravidla a v podstatě vám dopředu řekne, jaké charakterové vlastnosti vrah většinou má tím, že jejich situaci přirovná k jiným slavným slasherům. V prvním díle najdeme mnoho odkazů na Halloween, Hru na vraha a další legendární snímky, které proslavily „královnu křiku“ Jamie Lee Curtis.
Film o sobě opakovaně říká, že je filmem a několikrát i sám dopředu oznámí, že teď například mění žánr a přechází do jiného. Zároveň vysvětluje stereotypická pravidla, která v těchto typech filmu vždy pomůžou postavám zachránit život. Například nikdy neříkat: „hned jsem zpátky,“ protože to znamená, že vás brzy najdou někde vykuchaného a pověšeného za střeva. Ghostface svým obětem před jejich vraždou volá a snaží se je vyděsit. Naše Final Girl Sidney je prakticky smýšlející osoba, která se ho snaží služně poslat do patřičných míst a řekne mu, že považuje slashery za urážející, protože je v nich vždy scéna, kdy lidé bydlí nesmyslně daleko od civilizace a nějaká slepice utíká před vrahem po schodech nahoru místo, aby utíkala k hlavním dveřím. O to větší ironie je, když ji v další scéně Ghostface nažene právě na střechu, protože si předtím zamkla dveře domu na řetízek a městečko Woodsboro, ve kterém se děj odehrává, je malá prdel světa na americkém středozápadě, kde dávají lišky dobrou noc.
Meta, kterou touhle film disponuje nezná hranic ani ve scénách, kdy jedna z postav sleduje Halloween a křičí na obrazovku: „Podívej se za sebe, Jamie,“ zatímco mu skutečný vrah chodí přímo za křeslem nebo když jiná potenciální oběť říká Ghostfacesovi: „Prosím, prosím, nezabíjej mě, pane Tajemný duchu. Chci si zahrát v pokračování.“ Zajímavé na celém filmu je to, že i když se očividně ani trochu nebere vážně a tvůrci museli mít očividně velkou srandu, když ho točili, přesto si je schopný zachovat důstojný a vážný celkový dojem. Scream je parodií sám na sebe. Je za vlasy přitažené a hrozně hloupé, když ho mnoho lidí nepochopilo až do té míry, že ho vzalo vážně a natočilo na něj parodii Scary Movie.
Pokračování stereotypů
Druhý díl se pochoptelně točí okolo toho, že je to druhý díl a vysvětluje pravidla, která všechny druhé díly hororů mají společné. Čtvrtá stěna je zde lámána i tím, že podle „skutečných událostí“ z prvního dílu jde do kin film Stab a ve kterém Sidney hraje skutečná Tori Spelling, o které v prvním díle pravá Sidney doslova řekne, že si nepřeje, aby ji kdy hrála.
Třetí díl Scream se odehrává ve filmových studiích, ve kterých se zrovna točí Stab 3, takže v něm máte krom známých charakterů ze Scream i jejich alterega v podobě herců, kteří je hrají ve Stab. Opět se zde věnují tomu, co musí správný třetí díl obsahovat a že musí být nejvíc ujetý a nelogický, a proč je to vždy nejslabší díl série, což je přesně ten důvod, proč je i skutečný Scream 3 ujetý a nelogický a nejslabší z celé série. Záměrně.
Dlouho bylo ticho po pěšině a všichni si mysleli, že už je s touto sérií konec, než v roce 2011 vyšel čtvrtý díl, který se osobně považuji za nejlepší z tetralogie, protože jak stárne tento žánr, mládne publikum a tvůrci museli přizpůsobit vše nové moderní době. Nakonec se ukázalo, že čtvrtý díl Vřískotu skutečně bude Cravenův epitaf, protože nedlouho na to zemřel ve věku 76 let.
Převzaté otěže novými tvůrci
Poté, co fanoušci uronili obří slzu z falešné krve, se série nakonec ujala produkční skupina Radio Silence, známá pro své odlehčené horory jako Ready or Not (Krvavá nevěsta) v čele s trojcí scénaristů a režisérů Mattem Bettinelli-Olpinem, Guyem Busickem, Tylerem Gillettem a jako trochu vážnější protipól scénář pomáhal psát James Vanderbilt, který natočil například Zodiac nebo Amazing Spider-Man. Tito pánové společně stvořili Scream 2022, záměrně nenazvaný Scream 5, protože v něm řeší otázku re-quelů, tedy toho, když chcete reebootovat sérii, ale původní herci ještě žijí a chcete je zakomponovat, ale zároveň už byste rádi pomalu převedli pozornost na nové neokoukané postavy. Původní Final Girls Sidney Prescott a Gale Weathers jsou zde už jen vedlejší charaktery a jsou nám představeny jejich více než dostačující nástupkyně – sestry Carpenterovy. Sam Carpenter je hrána Mexičankou Melissou Barrera, která se na domácí půdě proslavila rolemi v telenovelách a její teatrální temperament do série sedne jako prdel na hrnec. Jejím protipólem je její mladší sestra, cynická Tara, která je stvárněna Jennou „Wednesday“ Ortegou.
Jaké bylo pro mě překvapení, když se Radio Silence podařilo na práci Wese Cravena nejen volně navázat, ale dokonce i dotáhnout v některých aspektech do dokonalosti. Je jasné, že čtvěřice Matt-Guy-Tyler-James nejen přesně pochopila, o co Cravenovi se sérií šlo (na rozdíl od tvůrců seriálu, o kterém se ve slušné společnosti Scream fanoušků nemluví, pokud nechcete být naplocho uplácaní falešným gumovým nožem), ale dokonce jeho původní self-aware meta záměr ještě prohloubili a přidali do nového dílu své mladší nespoutané duše plné jemného citu pro hororovou komedii, která je tak typická a zábavná právě nejvíce v Ready or Not.
Šestý díl válí a baví
Netřeba více zdůrazňovat, že na mém vlastním poli slavil pátý díl velký úspěch a byla jsem vděčná, že Ghostface skončil v tak dobrých rukou a o to víc překvapená, když za necelý rok vyprdlo studio Scream 6. Jeden by očekával, že takto rychle vytvořené pokračování bude odbytě splácaný cash-grab, ale opak je pravdou. Je velmi poznat, když pokračování filmové série nedělají tvůrci pro výdělek, ale protože sérii upřímně milují a respektují. Postava typického filmového nerda, milovníka Stab filmů, ve Scream 6 dokonce řekne větu: „Jsme součástí umírající franchisy a držíme pokupě hlavně díky velkému množství sentimentu,“ a v potitulkové scéně se postavy baví o tom, jak jsou potitulkové scény zbytečné. Víc meta už to ani nemůže být.
Snad nikdo, kdo Scream sérii zná, ji nemůže brát vážně pro to, z čeho si série dělá legraci, ale zároveň ji musí brát vážně právě pro tu zprávu, kterou se snaží předat. Jak Jenna Ortega tak Mellisa Barrera odvádí v novém díle výbornou práci skloubit serioznost samotného děje s komediálními aspekty série a film zvládá být na jednu stranu napínavější než kdekterý jiný hororový snímek, ale zároveň má nejeden moment, kdy se divák upřímně zasměje nad záměrně přehnanou teatrálností vražedných scén, kdy je postava pětkrát pobodána a stále předvádí fyzické výkony hodné olympijských sportovců. V cameu se zde objevila i veteránka Courteney Cox jako Gale a fanoušky jistě potěší, že je stále stejně krutohustá jako ve starších dílech.
Zároveň je to ale první díl, kdy se ve své roli Deweyho neobjeví David Arquette a jeho charakter je ve Scream 2022 vytlačen postavou již zmíněného Chada. Tato výměna sice mohla některé fanoušky mrzet, ale důvod pro ni je velmi osobní. Divadelní herec a wrestler David Arquette se během natáčení prvního dílu z roku 1996 seznámil s tehdy celosvětově známou Coureney Cox a přeskočila jiskra jak mezi postavami, které hráli, tak i mezi herci samotnými. Jak pokračovaly další díly, vztah těchto postav a jejich rozdílné temperamenty napsané přímo na tělo hercům, byl přímo odrazem jejich skutečného vztahu a manželství i v soukromém životě, a po 26 letech a třech rozchodech, začalo být společné natáčení psychickým tlakem na oba herce.
Ve snímku se už neobjevila ani Neve Campbell jako Sidney, ale důvod pro její neobsazení je o dost stupidnější. Přestože se Scream stal pro Neve odrazovým můstkem kariery a roky tvrdila, že pro své fanoušky žije, při jednání o natočení posledního pokračování se z ní vyklubala rozmazlená feministka, která asi někdy v procesu tak trochu zapomněla, že horory nevydělávají miliardy jako jiné hollywoodské snímky a hororové série drží pokupě doslova morbidní láska a sentiment. „Nabídli mi příliš málo peněz na to, že jsem byla roky tváří franchizy. Kdybych byla muž, jistě bych dostala více.“ Nave Campbell si nejenže nespojila, že ve Scream 2022 byla předvedena nová Final Girl, protože se nemůže očekávat že bude Sidney bojovat s Ghostfacem ještě v domově důchodců, ale také, že prostě vytáhnout z rozpočtu pár milionů navíc, protože nové královně řevu musí zaplatit stejný honorář jako hercům hlavních rolí, je prakticky nemožné a hlavně zbytečné. O to víc je vidět protipol ve slavnější královně hororů Jamie-Lee Curtis, která i přes svou prestiž neztratila smysl pro humor a spíš než velké role si vybírá ikonicky meme postavy jako professorku Patricii Tannis v chystaném Borderlands nebo Jenna Ortega, která je teď slavnější než kdo jiný a stejně si na natáčení Scream za těch pár šušňů, které ve srovnání s čímkoliv jiným dostane, odskočila od natáčení nové řady Wednesday. Scream 6 si s absencí Sidney poradil s grácií. Mnohokrát je tam v dobrém zmíněna i přes aktivní blití herečky na produkci. A Jenna Ortega s Mellisou Barrera jsou více než kvalitní nástupkyně Final Girls jako byly Sidney a Gale. Těšit se nicméně můžete na návrat oblíbené Kirby ze čtvrtého dílu hranou Hayden Panettiere.
Scream 6 je se svou stopáží 123 minut zatím nejdelší ze série, ale upřímně mi to vůbec nepřišlo. Film se výborně line, je napínavý jak kšandy a vtipný svou absurditou ve správných momentech a neobsahuje žádnou podle mě zbytečnou výplň na natažení času. Stejně jako v předchozích dílech zazní hymna série Red right hand od Nicka Cavea a i po těch letech dokáže série překvapit zajímavými zvraty, zatímco se pořád snaží držet hlavní myšlenky a já tleskám všem tvůrcům i hercům za výbornou práci v této odlehlé větvi velmi specifického žánru hororu a doufám, že dalším dílem potáhnou absurditu franchisy na ještě švihlejší level. Do roku 2030 se chci těšit na cestování časem, zatímco se tomu bude film aktivně vysmívat, loutkovou verzi, muzikál na ledě a ideálně armádu robotů. Protože každá taková ujetost, pokud ji tvůrci dobře uhrají, tam klidně může zapadnout. A Radio Silence ukázalo, že své nápady uhrát umí.
Zdroj obrázků: Photo Credit: Philippe Bossé, filmovadatabaza.sk, teenvogue.com, indiewire.com, me.mashable.com, ew.com, collider.com, variety.com, bloody-disgusting.com, fangirlish.com
About The Author
