A zase další horor od Nakladatelství Golden Dog. Přiznám se, že už si u nich ani nečtu anotace. Jen málokteré nakladatelství si získalo mou důvěru natolik, že není potřeba si o titulu něco vůbec zjišťovat, a jejich knihy si pořizuji už tak nějak automaticky všechny. A pokud je na obálce někde jméno Martina Štefka, ať už jako autora nebo jako překladatele, tak je to pro mě zaručená kvalita, protože i kdyby se náhodou stalo (jakože nestalo), že se mi nebude líbit obsah, užiji si minimálně jeho styl psaní. A Kyselé bonbony zabodovaly přesně tak, jako jsem od nich očekávala.
Phil Pendleton a Adam jsou na první pohled otec a syn, kteří se nijak neliší od ostatních. Chodí spolu na procházky do parku, navštěvují výstavy, muzea a zoologické zahrady. Někdo by mohl říct, že otec je až příliš volný ve výchově, když dítě ztratí na veřejnosti nervy a začne hystericky řvát. Někdo by mohl říct, že svého syna rozmazluje, když mu dovoluje, aby si jedl sladkosti, kdykoli se mu zachce. Někdo by mohl říct, že taková shovívavost se na otci začíná podepisovat, vzhledem k tomu, jak se jeho zdravotní stav zhoršuje. Nikdo však netuší, že Phil je vězeň a že až do náhodného setkání v obchodě s potravinami před několika týdny Adama nikdy v životě neviděl.
Každý potřebuje od hororu něco jiného. Někdo má rád ten svíravý pocit strachu, jiný si šmakuje na originalitě, další se rád pomyslně klouže na mazlavých tělních tekutinách vytékajících z rozřezané nahé ženy. Já nutně nepotřebuji ani jedno. Asi mě zrovna nevyděsí příběh dlouhonohé nanynky utíkající po lese před duchem její matky, protože jestli je něco, co u hororu neustojím, tak je to tupá hlavní postava, které mám tendenci vykřičet do hlavy díru, aby udělala něco jinak. Co je pro mě ale skutečně děsivé, je příběh člověka, který je uzamknutý v uroborosu naprosté bezmocnosti, ze které prostě ani při nejnutnější dávce fantasie japonského mangaky prostě není cesty ven. Kyselé bonbony tento můj parametr splňují na všech frontách a tíživý zážitek ještě umocňoval fakt, jak moc mi hlavní postava Phil Pendelton připomínala mého muže.
Na tvářích zákazníků viděl Phil odraz vlastních emocí – podrážděnost, lítost, úlevu. Podráždění z toho, že někdo vnáší tak nepřátelsky a nevítaný zvuk do líné sobotní atmosféry v obchodě. Lítost při pohledu na ustrašenou ženu, která byla nucena přijmout odpovědnost za chování svého nezvedeného dítěte. A úlevu nad tím, že to dítě je někoho jiného.
Příběh začíná vcelku běžným sexuálním harašením zamilovaného páru přes telefon, při kterém Phil své přítelkyni kupuje v samoobsluze čokoládu a skoro to vypadá na zajímavý večer. Tok hravých myšlenek mu ale naruší hysterický chlapec, který svým manickým záchvatem u stojanu s kyselými bonbony týrá svou očividně sebevražedně vypadající zhýralou matku. Podobné případy jsme zažili všichni a bezdětní potvrdí, že tyto situace dlouhodobně slouží jako dokonalý antikoncepční přípravek. Phil je bezdětný a po tomto zážitku nechce zcela logicky děti ještě více. Krutost a tíživost Kyselých bonbonů je právě v tom, že se ani ne za půl hodiny stane oficiálním otcem tohoto malého satana, a tím se velmi rychle spustí psychologický horor nejvyšší úrovně.
V kuchyni se rozsvítilo a odhalila se silueta dítěte stojícího ve dveřích. Phil ztuhl a klíče s řinčením dopadly na podlahu.
„Co děláš v mým domě?“ vyhrkl. A k jeho překvapení, které by raději nikdy nezažil, mu chlapec odpověděl. Jeho hlas zněl naprosto normálně, dokonale dětsky, a co hůř, naprosto přesvědčivě.
„Já tu bydlím, tati.“
Kyselé bonbony jsou krátká kniha, kterou budete mít přečtenou za 2 hodiny, ale strhne vás natolik, že vám to bude připadat jako dvě minuty. Kealan Patric Burke se na krátkém formátu vyřádil, takže ani nezbyl čas na nějaký čtenářův oddech a jedna tíživost střídá druhou jako na běžícím páse. Kyselé bonbony jsou jeden z těch případů, kdy platí pravidlo „cesta je cíl“. U něčeho tak strhujícího mi vlastně ani nezáleželo na tom, jaké vlastně bude vyvrcholení a jak celá kniha skončí, protože samotné čtení bylo dostatečnou odměnou. Štefko celé knize nasadil jeho typický melancholicko-harmonický ráz, při kterém si hraje se slovy jako kočka s myší, takže ani nebudete vědět, kde je sever a kniha končí a já opět tleskám nakladatelství za výborný titul.
Zdroj obrázku: goldendog.cz, ldsliving.com, teahub.io
About The Author
